To mám v plánu 😄 Po mně stejně nebude nikoho, kdo by dědil, a propadnout státu to nenechám :)

To je banán...😁

Díky za tento článek, je osvěžující přečíst si něco o této tématice bez pachuti manipulace a bez narážek o následné bezcennosti ženy :)

Je to fakt... Ale dneska aby člověk kompatibilní protějšek pohledal... Já na něj čekala 31 let. 31 let plných zklamání, bolesti, strachu a pocitu zbytečné snahy... A teď? Jako bych měla po svém boku své druhé já, což je pro mě opravdu výhra. 3 roky spolu a bez jediné hádky, to jsem nikdy předtím nezažila :)

Dobu jsem si myslela, že není nad vlastní bydlení... Přehodnotila jsem ve chvíli, kdy mi došlo, že nechci děti. Sice jsem v nájmu za cenu hypo, ale v daleko hezčím a větším domě, než bych si mohla dovolit, kdybych chtěla svůj. Když budu chtít změnit práci a lokalitu, prostě se seberu a půjdu o dům/město/stát dál, navíc na co mít vlastní, když to po mně nebude mít kdo dědit...

No, tak po přečtení jsem znovu tolik vděčná za to, že můj přítel už před naším vztahem věděl, že děti mít nemůžu a ani nechci... A že je s tím v pohodě, protože je taky nechce a nemusíme tedy řešit nějaké opouštění... :D

Ono by dost pomohlo, kdyby ty mámy měly soudnost a nehlásily se do práce tam, kde prostě není možné zavolat hodinu před směnou, že nedorazí... Hledali jsme teď novou kolegyni do práce (kde je potřeba, aby ten člověk byl pravidelně), a z osmi žen, které se měly dostavit na první směnu na zkoušku, se jich ŠEST omluvilo, že jim zroovna onemocnělo dítě... To je pak těžké, že...

Mám to stejně, taky nechceme děti a mě to někdy i baví, jak se ti zvědaví všeteční lidé nemůžou vzpamatovat z toho, že chce někdo něco jinak, než jak je všeobecná zvyklost 😄

Vždyť je to přeci jejich věc, ne? Já s přítelem děti nemáme a nechceme, a když mi z vážných zdravotních důvodů doktor zakázal jakoukoli formu hormonální antikoncepce, tak za mnou přítel sám přišel, že půjde na vasektomii. Řekla jsem mu, že to po něm nechci a nemůžu chtít, ale sám se rozhodl a nemá mu do toho nikdo co mluvit, ani nikomu jinému. Kdy už se lidi přestanou vměšovat do životů jiných...🙄

Nejhorší na tom je, že právě taková individua mají největší potřebu se množit :/

To, že zrovna vám se to nikdy nestalo, není přeci relevantní odpověď... Stát se může cokoli kdykoli... Chodíte vzorně po přechodu a nikdy se vám nestalo, že by vás srazil nepozorný řidič, že? I to se ale přeci může stát...

Plně chápu... Moje mamka má 5 takových kousků, co jsou společně jak lavina, která, když se rozeřve, protože si dovolil někdo na kole projet kolem zahrady, trhá uši... Vyjíždějí i po sobě, na návštěvy skáčou a drápou, kradou a koušou boty a bůhví co všechno. Cvičák neviděli nikdy, povely neumí žádné, zdrhají ze zahrady, socializovaní venku nejsou. Když jsem si dovolila říct, že by jim prospěl nějaký výcvik, tak se mamka až urazila, a prý nemá smysl vychovávat pět psů.. Nu, je to o lidech :D

Myslím, že zrovna tohle je věc, do které naprosto nikomu nic není. Je spousta legitimních důvodů pro interrupci, zdravotními důvody počínaje, přes nevhodné zázemí, partnera atd. a prostým Nechci konče. A argument typu: Mohla dítě dát k adopci? Co když i "pouhé" těhotenství je pro ženu problém? Třeba má dědičnou genetickou poruchu, duševní onemocnění, fyzickou indispozici, nebo se prostě porodu bojí? Nechte to prostě na těch, kterých se to přímo týká a zbytečně jim nepřitěžujte, už to samotné rozhodnutí není jistě žádný med...

Jestli je to skutečně tak, pak na děti nebyla připravená. A nedávala bych to ani tak za vinu jí, jako spíš tomu všudypřítomnému tlaku na to, mít děti. Jako kdyby to byla nějaká povinnost, jako kdyby žena byla nikdo, pokud tuhle "svoji biologickou úlohu" nesplní, a to nejlépe co nejdřív. Smutné...

...a na mě se lidi zlobí, když něco namítnu proti tomu, že nechávají běhat u vody malé děti úplně nahé... Přesně z těchto důvodů se mi to nelíbí, nikdy nevíte, kdo se dívá...

Převychovat a měnit chlapa? Proč by to někdo dělal? Tak snad si dokáže najít takový protějšek, který měnit nebude potřeba (nebo ho vzít takového, jaký je), přece mu nebude dělat mámu, toho chlap stejně dřív nebo později bude mít plné zuby a uteče😅

Hezké a chvályhodné, ale opravdu zvládne těm dětem dát tolik lásky a času, kolik to které dítě potřebuje?

Vždyť je to jejich věc, co jí je do toho... Navíc v případě nějaké nespokojenosti se dá vždy vše upravit, nevidím v tom problém.

Souhlasím na sto procent!!! V jedné z mých prací dělám jako cukrářka v kavárně, kde je velký vybavený dětský kout oddělený prosklenou stěnou s dveřmi. A i tak se denně najde několik dam, které i přes volná místa v koutku zaberou stůl v prostoru kavárny, nejlépe u baru, kde nejvíc chodí servírky s tácky plnými dortů a horkých nápojů, a nechají ty svoje zlatíčka plést se servírce pod nohy. Nechají je lítat a řvát po kavárně, i když mají jasně vyhrazený, pro děti atraktivní, prostor.

Nemají mnohdy ani tolik vychování, aby dítě přebalily na WC s přebalovacím pultem, udělají to pěkně u stolu a ještě tu použitou plínu nechají přesně na tom tácku, na kterém dostaly kávu a dort. To, že si občas matka dovolí přebalovat pokaděné dítě přímo na hracím koberci v koutku, který pak celý páchne, to už ani nezmiňuji. Po upozornění se ještě cítí dotčené a teatrálně odcházejí s výhrůžkou špatné recenze. Neházím všechny do jednoho pytle, ale mám štěstí, že jsem cukrářka a na place se nezdržuji, protože bych si asi nebrala servítky...

Rozumím jí... Nikdo nechce mít obřad a hostinu rušené dětským pláčem, a rodiče taky uvítají možnost účastnit se zábavy bez věčného hledání/hlídání/utěšování dítěte...