Anorexie je snad medicínský termín, znamená nechutenství...

Ono je to dvousečné, někde je snaha o dokonalost a to, že být hubená je povznášející, je stejně nebezpečná jako zalít se do sádla a ujíst se k smrti.

Chce to najít zdravý přístup k jídlu, není to ani nepřítel ani útěcha.

Moc děkuji, seriál Poirot je úžasný. Nejen obsazení postav, ale i kostýmy, domy...prostě celá výprava. Viděla jsem snad x-krát, ale stále se někdy ráda nechám okouzlit. I když vím, kdo je pachatel, všímám si drobných detailů.

Opravdu super. Zvlášť, když máte v rodině vzácného pacienta léčeného v specializovaném centru 😢. Vždy se bojím, že léčba nebude nebo se bude muset celá platit.

Pro všechny kritičky životního stylu Olgy Menzelové. Mně paní Menzelová svým vzhledem i životním stylem moc a moc připomíná modrookou sirénu, Almu Mahlerovou-Werfelovou, která byla múzou, přítelkyní, manželkou i milenkou mnoha slavných mužů v první polovině 20. století.Odkaz  

Jak je to hezké, když se dva, tři či dokonce čtyři mají rádi 😉

Ceny běžných potravin si pamatuji. Léta se neměnily. Chodila jsem jako dítě pravidelně nakupovat.

Chybí mi starší klasika: Madisonské mosty, který otevíral i další citlivé téma: sexualitu zralých lidí a Osudová přitažlivost

U té slečny Veroniky jsem si říkala, že je celej táta. Pak jsem se dočetla, že je přitom osvojená. To je zajímavé, jak se adoptované/osvojené děti podobají adoptivním rodičům.

Veselý alkoholik je taky hrůza, ale snad menší než chorobný žárlivec a manipulátor.

Před obojím varoval už kdysi pan doktor Plzák.

Ten kožíšek je jak z šatníku Leoše Mareše 🤣

On je prý podobný problém s beránky a kozlíky.

O "Dceři národa " jsem slyšela vyprávět jako malá, o tom, jak ji malichernost a malost měšťácké společnosti zničily.

Moje babička, a pak i maminka bydlely v dnes již zbořeném domě v Poděbradech, kde chvíli nešťastná Zdeňka Havlíčková žila. Na domě byla pamětní deska, tu si pamatuji.

Děkuji za článek.

Jen tak, jako věčná studentka italštiny bych ráda doplnila, že komunisty či levicově orientovaní byli v Itálii po válce skoro všichni pokrokově smýšlející lide.Vymezovali se tak proti církvi, fašismu a rodinným klanům. Zasazovali se o rovnoprávnost žen, vzdělání pro všechny, aby měli všichni, kde důstojně bydlet a co jíst. Aby nebyli zastrašováni vlastníky půdy a domů.

A pak se to šeredně v šedesátých a sedmdesátých letech zvrtlo.

Článek je podle mého hloupost. Mně pomohla zhubnout zmiňovaná aplikace Kalorické tabulky. A i více než rok si držet stejnou hmotnost.

Kdybych měla jíst podle pocitu, tak sním celou tabulku čokolády a k tomu ještě pytel ořechů.

Navíc ty tabulky mě upozorňují na to, zda nejím moc nebo zase málo tuků, sacharidů a bílkovin.

Placená verze Premium ještě analyzuje složení tuků, příjem vápníku atd.

Vidět Neapol a zemřít...

No fuj... ta rodinka byla humus, ale to okolí... hlavou kroutím, že nezasáhli (prostě zřejmě se nechtěli do ničeho vměšovat), když slyšeli, jak ta dívenka křičí.

A ještě nechutnější je, že si spousta dalších "obyčejných" sousedů chodila se Sylvií "užívat" 🙁

Závidí sexy učitelce. Trapná je Tereza 🙂

Jéžkovy voči, brýle nosím už 50 let. Moje maminka je měla také, a dost silné. Tehdy nebyla odlehčovací skla, tak to nevypadalo hezky 🙁 Brýle mi vadily při sportu, zejména plavání, ale do bazénu stejně člověk nemůže v čočkách. Vždy jsem měla jako vzor Naďu Urbánkovou, ta si z nápadných a zábavných brýlí udělala přednost.

Vždycky mne štvalo, že když filmaři chtěli udělat z dívky či ženy ošklivku, tak jí narazili brýle. Třeba Douchové z Vrchní prchni.

Vždycky jsem měla pocit, že kdo se brýlatým posmívá (a vůbec všem různě postiženým), je blb.

Čočky jsem vyzkoušela, ale neseděly mi. Teď jsou jiné, ale už jsem to nezkusila.

Co mne v mém životě a vzhledu štvalo, byl křivý zub. Jako holka jsem fixní aparát nechtěla. Musely by se mi kvůli srovnání vytrhat zdravé zuby. A měla jsem pocit, že rovnátka by byla horší než samotný křivý zub 🙂 Nakonec se z něj stal stomatologický problém a ve velmi zralém věku mi ho fixními rovnátky srovnali.

A pak mě trápí skolióza páteře. Musím si dávat pozor, aby nebyla vidět. Ale jako holka jsem se děsila, že budu muset nosit korzet, takovéto železné monstrum. Naštěstí ta vada byla na hranici, a korzetu jsem se vyhnula.

Jíst v posteli? To jako opravdu?

Možná, když je člověk nemocný nebo v období zamilovanosti.

Jsem staromódní, jíst se má u stolu či stolku. Nejsme ve starém Římě, abychom jedli na lehátku.

Moje dcera má fobii z můr a motýlů. A hádejte, jakou značku měla ve školce? Brala to jako obrázek, a přežila i s motýlkem v psychickém zdraví :-)

Trochu mi připomínají Meryl Streep a Goldie Hawn ve filmu Smrt jí sluší.