Chudák paní, zřejmě následky šoku 🙁

Přemýšlím, co to bylo za lidi, ten děda, babička, strýc a teta. Pětaosmdesátiletého kněze, který byl navíc přítel rodiny, dohnat k sebevraždě a donutit ho tím spáchat smrtelný hřích. To na něj věděli něco nepěkného, nebo se naopak báli, aby se něco neprovalilo...

A vůbec nejhorší je to, že zřejmě zabili malé nevinné dítě. Nechápu, proč. To byli věřící? Co jim udělalo malé děcko? Nehledě na to, že porušili boží přikázání. A pak navíc lhali.

Zajímavý příběh. Obraz je děsivý, smutný a záhadný, možná i kvůli příběhu malíře. A mimochodem, měla jsem před chvilkou pracovně v rukách Vaši knížku Tanec smrti... moc gratuluji!

Děkuji za krásný rozhovor. Pan doktor mi připadá velice lidský.

No, a co? V Paříži je na hřbitově ta socha mladého muže, které se sahá přesně tam, kam malému Františkovi s rybičkou ve Františkových Lázních. A tam je to fakt na pováženou, je to soška batolete.

Všude se píše, jak děti tloustnou. A vztah k jídlu si přinášíme od rodičů. Nejsem si jistá, zda není lepší být "Almond Mom" a vštípit dítěti pravidla správného stravování, než být body Positive.

V té době se také ztratily dvě další děti, zmizely beze stopy: o něco dříve Honzík v Podolí a pak ta dívka v Příšovicích u Turnova. Jsou věci, které by se neměly promlčet nikdy...

Dům je krásný, líbí se mi ta vzdušnost, proměnlivost a hra světel. Ale... proboha jak se vytápí? Jsou tam dost vysoké stropy... vím, jsem hrozně přízemní.

Fakt síla... ona ta samota a ponorková nemoc moc člověku nepřidá. Navíc, když jste připoutaný k jednomu místu s člověkem, co ho nemusíte, a který je navíc nebožtík.

A přidávám ještě skandálnější příběh a propojení. O Františku Josefovi se šeptá, že by mohl být synem Orlíka, Napoleona II., tedy vnukem Napoleona.

Škoda, že se toho neujal Hollywood. Mohl vzniknout makabrózní muzikál Evita II. s Madonnou v hlavní roli. Ta už vypadá sama trochu jako mumie.

A teď vážně: chudák Evita, tohle si opravdu nezasloužila 🙁 Můžeme si myslet o jejím působení leccos, ale dosáhla třeba toho, že v Argentině měly ženy právo volit. V podstatě jen o rok později, než mohli volit ženy ve Francii, Maďarsku, Itálii... a zase dříve než ženy v Belgii, Řecku, Portugalsku a Švýcarsku.

Tady platí nomen omen. Pan Červ vypadá v oblečku jako tlustý vrásčitý červ. Paní Toulové ale to punk rokoko docela sedí.

Připomínka autorce - telefonní přístroje v budkách nebyly na žetony, ale nejdřív na padesátníky a pak na korunu. Délka hovoru nebyla limitovaná, takže se tvořily fronty. A podlážka v budce se dala nadzvednout. Občas tam někomu zapadly drobné, pamatuji se, jak jsme je s dětmi lovily, aby bylo na lipo či lízátko.

• lidé v družstevním bydlení spláceli anuitu. Bydlení bylo tedy mnohem dražší než ve státním bytě. A také tatínek musel část vkladu do družstva odpracovat na stavbě. Asi čtyři roky tam chodil skoro každý víkend, v létě i po práci i o dovolených. Zato jsme měli v našem družstvu vymoženost - odhlasovalo se zděné jádro, takže jsem umakart viděla jen u spolužaček.

Nevím proč, ale vybavila se mi báseň o myši domácí od Emanuela Frynty... Myš domácí je šedivá, jiná snad ani nebývá, má stejnou barvu jako slon, vypadá úplně jak on :-)

Smetana rozhodně do kysela nepatří. Smažená cibule také ne.

Osobně proti těm botám nic nemám, škoda, že není víc fotek těch bot, ale obě fotky, které jsou u článku, ve mně evokují pazneht.

Nedávno jsem kolem hrobky šla - pro zájemce, najdete ji, když jdete hřbitovem nejkratší cestou z Želivského na Floru, tak cirka v polovině cesty.

Hrobka je to impozantní... Jsem členem FB skupiny o hřbitovech, a tam správce každé Dušičky počítá, kolikrát se tam tato opulentní a fotogenická hrobka objeví...

Děkuji za článek.

Zasmála jsem se... Já mám na první cestu k moři trabantem ještě dramatičtější vzpomínku. Bohužel jsme při výjezdu na Berlínský okruh havarovali, trabantík měl přední část na hadry, a tak jsme dovolenou strávili u Berlínských jezer obíháním pojišťovny a servisů... A abych nekecala, byla jsem i v muzeu v Pergamonu a obdivovala nejen chrám v Pergamonu, ale i Ištařinu bránu a Mardukovu cestu z Babylónu....

Na jednu stranu si říkám, že asi byly porušeny zaběhlé ceremoniály. Tu paní rozčílilo, že na stole nebyl ubrus... Mám pocit, že to nebyla mše podle zaběhlého katolického ritu (jakožto nekatolička nevím).

Na druhou stranu mám pocit, že ve vztahu k Bohu nejde o ubrus a vnější projevy a formality. Jestli si to dobře pamatuji, tak v Bibli je nějak to, že Marta se snaží o dokonalost a Marie poslouchá kázání a když si Marta stěžuje, tak jí Ježíš říká, že je velmi pečlivá a že se zbytečně trápí, ale že Marie dobře zvolila..

Máme žít tady a teď...

Děkuji za článek.

Sousedka se do něj zamilovala (tedy do jím zahrané postavy Aramise ve Třech mušketýrech) a kvůli němu se jako školačka začala učit feancouzsky.

Zřejmě dosti pilně, ještě za socialismu se seznámila s Francouzem a provdala do Francie.