To jistě, kvůli skolioze, musíte cvičit?
Ano, cvičím. Ona je to otázka, jak dalece je ta skolióza závažná, tenkrát vyšilovali, ale jednou mi říkal doktor, že to zas tak děsivé není. Horší je, že jsem prodělala i Scheuermannovu nemoc, takže mám asi dva obratle klínovité.
A musím, ať to je módní peklo či není, chodit s batohem. :-)
Jéžkovy voči, brýle nosím už 50 let. Moje maminka je měla také, a dost silné. Tehdy nebyla odlehčovací skla, tak to nevypadalo hezky 🙁 Brýle mi vadily při sportu, zejména plavání, ale do bazénu stejně člověk nemůže v čočkách. Vždy jsem měla jako vzor Naďu Urbánkovou, ta si z nápadných a zábavných brýlí udělala přednost.
Vždycky mne štvalo, že když filmaři chtěli udělat z dívky či ženy ošklivku, tak jí narazili brýle. Třeba Douchové z Vrchní prchni.
Vždycky jsem měla pocit, že kdo se brýlatým posmívá (a vůbec všem různě postiženým), je blb.
Čočky jsem vyzkoušela, ale neseděly mi. Teď jsou jiné, ale už jsem to nezkusila.
Co mne v mém životě a vzhledu štvalo, byl křivý zub. Jako holka jsem fixní aparát nechtěla. Musely by se mi kvůli srovnání vytrhat zdravé zuby. A měla jsem pocit, že rovnátka by byla horší než samotný křivý zub 🙂 Nakonec se z něj stal stomatologický problém a ve velmi zralém věku mi ho fixními rovnátky srovnali.
A pak mě trápí skolióza páteře. Musím si dávat pozor, aby nebyla vidět. Ale jako holka jsem se děsila, že budu muset nosit korzet, takovéto železné monstrum. Naštěstí ta vada byla na hranici, a korzetu jsem se vyhnula.
Tohle jsem řešil s kolegy u píva už dávno. Že dítě je podle zákona každý do 18 let a že není žádný zákon který by stanovoval věkovou hranici do jakého věku se tam ty děti mohou odložit. Shodli jsme se na tom, že by takový babybox měl mít nějakou herní konzoli a wifi, aby děti netrpěli, než si je obsluza boxu vyzvedne. A samozřejmě že jsou moc malé.
Před pár lety mě hrozně naštvala dcera. Bylo jí asi šestnáct a podruhé během půl roku ztratila / byly jí ukradeny všechny doklady. Samozřejmě, že místní městský úřad v pátek neúřadoval, ale paní na vrátnici mi poradila, že máme jít kamkoliv na městský úřad v jiné části města. A tam byl i baby box.
Tak jsem dceři vyhrožovala, že ji tam odložím, protože jsem si kvůli tomu zařizování musela vzít volno z práce. 🙂
Ronald Reagan označil SSSR za říši zla, a lakoničtější pravdu jsem dosud neslyšel, je to terminus technikus, který bude součástí dějin.
Navíc zločinní komouši zakázali vše od Orwella, přímo o nich napsal Farmu zvířat, četl jsem ji jen jednou, v samizdatu, který opisovali mí přátelé.
1984 jim také ležel s Velkým bratrem v žaludku. A román Zamjatina My, který mohl vyjít až v osmdesátých letech. Obé skvěle popisuje totalitu.
Bobeš se mi nelíbil ani jako dospělému. Měl jsem pocit, že furt dělá něco špatně...a nebo chce párek. A ano, v té době se děti setkávaly se smrtí běžně, ale....Smrt Frantíkova je hnusná kapitola. I v jiných knihách pro děti je popsána smrt dítěte, ale ne takhle....to stírání hlenu z jazyka Františka, které prováděla maminka Bobše....brrrr....ještě teď mi je z toho úzko a to je mi čtyřiačtyřicet:-(
Bobeš mě děsil jako dítě. Měla jsem z něho špatné spaní. Neviděla jsem v té knize žádnou radost, optimismus. A když tam bylo něco hezkého, tak to špatně dopadlo 🙁.
S těmi párky - babička mi vyprávěla, že párek od uzenáře byl luxusem. Maminka jí dávala nějaké peníze, aby si občas v městečku, kam chodila na měšťanku, dala párek, když měla odpolední vyučování. Takže zřejmě pro ty prvorepublikové děti byl párek něco jako pro dnešní děti Happy meal 🙂
Smrt Frantíka byla popsaná hodně naturalisticky. Byla jsem ráda, už jako dítě, že jsme všichni na záškrt očkovaní. Byla to tehdy metla pro malé děti, druhou záškrtovou literární hrůzičku pro mne představuje povídka Jaroslava Havlíčka Amórek smrti.
Mám to tomu stírání hnisu i další rodinnou historku. Bratr mého dědečka jako malý chlapeček onemocněl záškrtem. Bylo posláno pro doktora, ale ten nejel, moje zoufalá babička donutila dusící se děcko vykloktat petrolej, to ty potaženiny v krku zlikvidovalo. Doktor, když přijel to prý okomentoval: Ženská bláznivá, co vás to napadlo!" Ale hned dodal, že asi tomu synkovi tímto drakonickým činem zachránila život.
paní Zmatlíková je topka....teď jsem koupila na netu čítanky z druhé ruky pro prvňáčka a nostalgie..... knížky byly jak nové.
Na Děti z Bullerbynu mám osobní, velmi něžnou a smutnou vzpomínku. Moje stará babička byla už velmi dementní, ale chvilky, kdy si na něco vzpomněla a její paměť se vrátila, bylo při a po četbě právě Dětí z Bullerbynu. Vždy jí ty jejich příběhy zvedly náladu. Možná si vzpomněla na svoje dětství - vyrůstala v malé vesničce v podhorské oblasti v hospodářství se starším bratrem. Do měšťanky chodili každý den do pět kilometrů vzdáleného městečka. Babička byla o něco mladší než Astrid, ale realita českého a švédského venkova asi nebyly příliš odlišné.
Super )))) já zas milovala Oleho, Lasseho, Boseho, Annu a Britu.... snad jsem to dobře po těch letech napsala
A Lisu a malou Kerstin. Příběh, jak se o malou Kerstin Anna s Lisou starají patří k mým nejoblíbenějším. A měla jsem i knížku o Pipi, tu jsem měla moc ráda, bavilo mě, že je takové superděcko, nejsilnější na světě a se vším si poradí. Byl i seriál, ten byl milý, knížka byla trochu drsnější.
Já jsem, kromě Astrid Lindgrenové, milovala Foglarovy knížky. Vůbec mi nevadilo, že tam holky nejsou, jak teď se i o tom psalo... Nejvíc asi Chatu v Jezerní kotlině.
Připomnělo mi to toto: "Jestli se nám to podaří, půjdeme spolu k oltáři.
Budu mít zase zlatý vlas, maličkou nožku, útlý pas, okrouhlý bok a ňadra dmoucí,dědečku ty náš vševědoucí." A potom, když následuje proměna princezny Zlatovlásky: "Dotýkám se tě potřetí, aby se ti vrátila tvá bývalá krása! (Hadičkou vedoucí od hustilky v zákulisí se princezně zvolna nadýmají její gumová ňadra.)" Ale ňadra se přefouknou a prasknou. "Kdo chce víc, nemá nic!" (Dlouhý, Široký a Krátkozraký, aneb pohádka, která u dětí propadla) :-)
Upřímně: nebyla ani herečka ani zpěvačka, byla party girl se sex appealem ve šťastné době. Už před Gainsbourgem se vdala za Johna Barryho, skladatele filmové hudby, ten jí utekl a ona se odešla motat kolem party do Paříže. Udělal ji Gainsbroug, měla slabý a nejistý hlas, ale jemu to právě vyhovovalo, pěkný kontrast k jeho chrapláku. Bez něj se neuplatnila - kdo znáte jedinou její písničku nebo film? Pomůžu vám: ve Smrti na Nilu s Ustinovem v sedmdesátkách hrála komornou, tu druhou oběť.
A ve Zlu pod sluncem, taktéž s Peterem Ustinovem, vražedkyni 🙂
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Asi se myslí přizobávání k telce, ne že tam budou baštit polévku a svíčkovou.
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
I to zobání drobí. A drobečky potom svědí.