Ženy, zpozorněte: pokud jíte banán, tak nikdy, opravdu NIKDY se při tom nedívejte nikomu do očí 🙂 🙂 🙂

Hádejte, kdo pak po rodičích všechno zdědí, až jednou odejdou?

Kdo jinému jámu kopá...... 😄

Vytesat paní učitelce sochu ze zlata. Věřím tomu, že i bez zmínky o ní v článku, má nekonečný vděk všech rodičů dětí z její třídy.

Tak to by mě vážně zajímalo, jak vypadá "důkaz o nevině" v takovém případu. Sama jsem v prvním manželství zažívala něco podobného, i když ne tak drsně a dlouho.

Vymanit se z takového pekla je těžké, ale jde to.

Zavřít takového zmetka až zčerná!!!!

Pošlete mi, prosím, na tu tchyni číslo? Potřebovala bych umýt okna v celém baráku, vytrhat plevel na zahradě, udělat nový plot a vyměnit olej v autě. 🙂

Ženám zkrátka musíte trošičku lhát. O jejím věku určitě 🙂 A nebo se prostě vyhnout nějakému odhadu. Je to past, chlapi. Vždycky 🙂

Pohádka o tom, jak Zemanovi pohůnci potažmo Hrad dělali z lidí blbce.

Nemají to chlapi stejně náhodu? S ženskou, která by je nepřitahovala by taky dlouho nebyli, obzvlášť na začátku vztahu. Jeden kamarád kdysi vyslovil památnou větu: "Krása není všechno. Ale nad dobrou povahou si nevyhoníš" 🙂

Tak s tím stáním na jedné straně eskalátoru mi to až doposud nikdo nevysvětlil. Příště už budu moudřejší a chápavější. A ano- jsem z Moravy 🙂

Škoda, že autor neuvedl sledovanost Sedmi schodů k moci. Tento seriál se mi moc líbil. Téma politiky trochu jinak. Navíc motivem byla skutečná a dobře známá kauza z let nedávno minulých. Každou neděli jsem netrpělivě očekávala, kam se intriky maniulativnost hlavní hrdinky posunou. Kdyby tomu dali ještě dva tři díly navíc, určitě by vyvrcholení seriálu bylo zajímavější, za mě to moc usekli.

Takže Sedm schodů k moci- za mě jeden z mála povedených minisérií poslední doby.

A oni tam pak dají Lež na pláži....... Jednmu se chce brečet a smát najednou

Baba sice dobrosrdečná, ale slepá jak krtek 🙂

Proč mám poslední dobou pocit, že každý, komu narostla díra do pr.... má potřebu se neustále na internetu ke všemu vyjadřovat? Tento článek je opravdu brilantní perla všech perel!

Jdu se hodit kočkám....

Taky jsem kdysi zažila něco podobného. Dokonce dvakrát. Dvě různé firmy, dvě různé ženy, ale obě byly "Aničky" jak podle kopíráku. Jen s tím rozdílem,že první byla ambiciózní, mladá a svobodná recepční, ze které udělal pan ředitel (ženatý) svoji sekretářku a milenku v jednom.

Ta druhá byla vdaná, ale o nic méně ambiciózní a neštítila se vyšplhat po zádech kohokoliv o stupínek výš a výš. Až ji povýšili na vedoucí oddělení ve výrobě.

Pracovat v takovém prostředí je opravdu velice stresující, když máte pocit, že dotyčná osoba vyloženě číhá na každou vaši, byť sebemenší, chybu. A pak vám to náležitě se zdviženým ukazovákem "omlátí o hlavu".

Na obě nakonec boží mlýny nezapomněly, žádná z nich se výš nedostala. Spíš už jen směrem dolů.

Teď pracuji víceméně v mužském kolektivu. Chlapi jsou drbny úplně stejné jako ženské, jen jednají přímočareji. Taky se pomlouvají, žallují na sebe, ale neintrikují.

Ona je to opravdu spíš ženská záležitost.

Začala bych tím, že babky odevzdají klíče. Evidentně mají svoje od jejich bytu. Případně vyměnit zámek, pokud by to nebylo pochopeno. A ano, samozřejmě, v klidu, diplomaticky, ale bez úsměvu. Aby bylo jasno, že je to myšleno ve vší vážnosti. A návštěva bude vždy dopředu nahlášena.

Paní byla, chuděra, jak létající Čestmír 🙂

Kamarádka tam pracuje jako sestra a toto od ní slýchám pravidelně, snad rok- dva. Prý se shodli (lékaři i sestry) na tom, že by nebylo od věci účtovat za ošetření na urgentu klidně 500,- namísto 90,-. Komu velice nic není, ten by si to sakra rozmyslel. A kdo urgentní pomoc potřebuje, ten si to zaplatí. Ale 500,- je dost peněz, to by se k tomu mohly nějakým způsobem postavit zase pojišťovny a dejme tomu těm potřebným a "opravdovým" pacientům ty peníze vracet. To už je ale jiná phádka.

Mám to stejně.

Navíc, jako rozvedená, znovu (konečně) svobodná.

Před deseti lety jsem si nedokázala za boha živého představit, že nemám vedle koho usínat, že se nemám vedle koho probouzet. S kým si budu vyměňovat každodenní radisti a starosti:? Dnes si to nedokážu představit naopak. Člověk si velice rychle zvykne, že má klid, doma uklizeno, v noci se vyspí (nikdo mu nechrápe do ucha).

To že jsem sama ze mě osamělou osobu nedělá. Mám fůru přátel a kamarádek, dva dospělé syny.

Nakonec i na ten občas-sex člověk někoho najde.

Holt každý to máme jinak a každého dělají šťastným jiné věci.

Když má někdo prachy, tak si myslí, že si může všechno dovolit a chovat se v hospodě jak hovádko? My jsme tu utratili spoustu peněz a bla bla bla.... Kde to jsme?

Něco na tom bude, pane Mišáku. Po Vánocích mám taky takový prázdný pocit s pachutí lehkého zklamání. Při čtení článku mě nemohly nenapadnout nějaká jména obsazovaných tzv. takyherců a takyhereček. Za všechny snad Tomáš Klus, Richard Krajčo, nevýrazná až prkenná Jana Bernášková. To je pak výsledný dojem na nule.