Když jsem před dvaceti lety učila, měla jsem i pracovní činnosti ve třetí třídě, děti si ušily jehelníček jako dárek pro maminku ke dni matek. Tenkrát jsem až brečela radostí, jak je to bavilo. A babička dodnes používá jehelníček, co jí před padesáti lety ve škole vyrobila moje mamka.

Jednou byla reportáž o tom, aby dítě bydlelo pořád v jednom bytě a podle rozhodnutí by se u něj rodiče střídali. Bylo by to náročné na byty. Když se na to ptali rodičů, podle nich je to blbost, že nebudou pořád na cestě. Ale že dítě stěhují jako kufr je v pořádku.

Už před dvaceti lety, když jsem učila, jsem měla pocit, že rodiče v šesti letech dají dítě do školy a to se jim v patnácti vrátí vzdělané a vychované!!! bez toho, aby oni dělali něco jiného než krmili a šatili. A za ty roky se vše posunulo jen k horšímu.

Samoobslužnou pokladnu beru, pokud se mi u každé druhé položky nerozsviti počkejte na obsluhu a pak čekám, až si mě nějaká příliš vytížená prodavačka všimne a odpípne. Posledně v Bille než jsem našla aplikaci, zablokoval se mi celý nákup. Takže děkuji, nechci. Ale slevy na celý nákup za samoobsluhu by byly fajn.

S článkem souhlasím, já už pár let hledám kožního lékaře, jsem ze Středočeského kraje, obrátila jsem se i na VZP a situace je i v Praze podobná jako ve zmiňované Aši.

Pořád píšu psace,a velmi ráda, s tiskacím jsem si "nepotykala", podle ostatních je mé písmo velice pěkné A pokud můžu, tak inkoustovým perem. Jen velké G,Q mi dělají potíže, ale spíš v tom, si na ně vzpomenout.U mých dětí mě překvapilo, jak rychle přešli na tiskací písmo a věčně bojujeme s tím, že mají problém napsat i jen o slovíčko víc nebo stvořit delší větu, radši ani nemyslím třeba na sloh nebo deník. Je to jen škoda a takový povzdech, jak rychle to jde dolů.

V loňském roce jsem si poprvé jako rodič zarezervovala přesný čas konzultace s paní učitelkou třídní. Do té doby byly pouze hromadné třídní schůzky. Pro mě to byla velice příjemná změna, paní učitelka se věnovala jen probírání prospěchu a chování mého dítěte. Nakonec jsem stejně dostala papírek s průběžnými známkami. Za mě obrovská pochvala a poděkování paní učitelce.

Náš zrzavý pán se prochází po lemu uvnitř plotu a psi chodící kolem se můžou strhat. Nemůžou....

Asi jsem se blbě vdala, protože u nás to funguje přesně tak, že muž okamžitě " umírá" a já se zápalem plic všechno řeším.

Velice ráda bych svým dětem připravila chuťově zajímavou a inovativní svačinu, ale když každý den odpoledne v jejich krabičkách nacházím to, co jsem jim ráno připravila, protože "prý" neměli čas svačit, veškerý elán a nadšení mě přejde.

Bydlíme těsně pod střechou, takže tohle se nám naštěstí stát nemůže. Ale když střechu bez předchozího upozornění začali opravovat a svařovat plechy a měli jsme prádlo děravé od kyseliny, kterou používali, nedalo se nic dělat. Ale teď si řada sousedů z bytů pod námi z balkonů dělá kuřárny a je to, jako bychom si zapálili v obýváku. Není to legrační, spíš smutné. Dřív jsme si se sousedy tak nějak víc rozuměli, teď je spousta bytů v nájmu a lidem končí všechno dveřmi jejich bytu a víc je nezajímá, i když tím obtěžují jiné. Škoda.

Celý život mě provází pejsci, tedy fenky. Zatím nejlepší zkušenosti mám s kříženci, co se týče zdraví a vitality. Když jsem řešila s veterinářkou, které plemeno si mám pořídit, aby bylo zdravé, prý žádné, každé na něco trpí.

Tento článek se mi moc líbí, je srozumitelný a vystihuje podstatu věci. Souhlasím a děkuji.

Děkuji, už dávno jsem se tak nebavila, stejně tak se zasmál i manžel, kterému jsem článek četla.

Mám učitelství vystudované a pár let jsem, bohužel, učila. Skončila jsem s depresí a naprostým vyhořením. Navíc ve škole, kde se považuje za naprosto normální, že učitel je přes prázdniny nezaměstnaný a vlastně ani neví, jestli ho ředitel školy v září zase bude chtít. Proto se před všemi učiteli hluboce klaním a své názory na ně před svými dětmi neventiluji.

Právě kvůli těm "úžasným" rodičům jsem ze školství odešla.

Měli jsme maliňáka, úžasný pes. Ale převyšoval ho bílý švýcarský ovčák, povahou, empatii a intuicí.