Chování dítěte je jenom zrcadlem chování rodičů. A puberta je maturitní vysvědčení pro rodiče. Víte, být rodičem, nás nikdo neučil a právo mít děti má každý. Bohužel i nevyzrálý jedinec, který by ho mít neměl. Být rodič, apriori s prvním potomkem, se učí rodič sám. Trochu se nám respektující výchova zvrtla někam úplně jinam. A ano, je to z extrému do extrému. Jedna věc je, respektovat vznikající osobnost malého človíčka, naučit ho ovládat a znát své emoce a druhá, nestanovovat hranice a nevychovávat. Doporučil bych každému, kdo se hodlá stát rodičem nebo už jim je, si opravdu zamést před vlastním prahem, zkousnout vlastní ego a přečíst si něco o výchově a rolích matka/ syn, matka / dcera, otec /syn, otec/ dcera. Ono i když je to klišé, tak první roky života opravdu utváří budoucí osobnost. Takže považovat výchovu našich generací, generací našich rodičů a prarodičů stylem, že jim nasekám přes zadek, tak to taky nebylo dobře. Jasně, budeme toto selhání obhajovat tím, jak jsme zvyklí makat a poslouchat. Trochu ujeté. Pak se nedivme, že jsme generacemi "otroků", co nastoupí do práce, dřou od nevidím do nevidím za žold, bojíme se vzepřít, bojíme se měnit zaměstnání, necháváme se sebou orat,..... Výchova dítěte je umění a začíná u dospělého a ne, není to o tom, aby se děti chovaly jako v článku.
Děkuji, vyjádřil jste to přesně.
Souhlasím s autorkou tohoto článku.Respektovat ano.Ale zlaté české přísloví : OCUD POCUD
A tím přesně vystihujete tu pravou podstatu respektující výchovy. Nejen že respektujeme dítě (tzn. neponižujeme ho, nasloucháme jeho potřebám), ale současně ho vedeme k tomu, že respektovat musí i ono: nás, ostatní lidi kolem sebe, obecně platná pravidla.
Je nešťastné, že "respekt" ve smyslu "ohleduplnost, úcta" se stává pomalu sprostým slovem.
Hranice jsou důležité. A i ony jsou o respektu: vést dítě k tomu, že v tomto světě nežije samo a nemůže ubližovat druhým.
Ja si prijdu doma jak doma v Barcelone kde travime nejvice casu, doma v Italii s italskou rodinou ze strany muze., doma i v Liberci kde mam maminku a rodinu. Deti 9 a 7 , ta prvni rika, ze si doma prijde vsude kde je mama a tata , ta mensi mi rika, ze je Katalanka a ze domov je pouze v Barcelone.
To je krásné 🥰
Máte pravdu. Představte si, jak doma u večeře sedíte s manželem, Vy ve vyzývavé večerní róbě s vysokým rozparkem, manžel ve fraku, a příští den na ulici on v kaftanu, Vy v burce. A čo, vojín Kefalín, si predstavujetě pod takým slovom bizarný?
Ony se ženy mohou bez burky ukázat tuším i jiným ženám. Ale doma. Mohou spolu soupeřit o to, která sehnala hezčí šaty, bavit se, kde koupila to a kde tamto...
Bohužel nemohou ani studovat a ani pracovat.
Psalo se o tom relativně nedávno:
Je to smutné.
Ale je to těžké! Ne, že ne. Není to jen o příkladu, je to i důslednosti a spolupráci obou rodičů. Pokud ti razí každý něco jiného, pak v tom má dítě chaoz a k ničemu taková výchova nevede.
A když do toho padne nedejbože nějaká porucha učení a nápodoba jako způsob učení nefunguje, pak je to taky dobrá výzva.
Ale nemám jim to za zlé, těm, co to měli lehké a jejich děti zvádly vyrůst bezproblémově a snadno. Jen by nemuseli soudit podle sebe. To, že se jim narodilo dítě s nenáročným "defaultním nastavením" z nich nedělá lepší lidi.
Pokora. Ta občas chybí.
Celkem souhlasím. Je fakt, že ženy se snaží být supermatkami, ale není to nutné. Každopádně péče o dítě/děti je prostě nějaké úsilí tudíž to většina lidí označí za práci. Proto jsem se tak dlouho bránila - představa, že přijdu z klasické práce a čeká mě doma další mě nijak nelákala. Jenže moje dítě nikdy nedospěje a musí být neustále pod dohledem. Ano snažíme se ho vést k samostatnosti, ale nikdy to nebude na stopro. A co si budem - je to vysilující, být neustále ve střehu, protože nevíte co provede. Někdy musíte počkat s jednoduchou činností jako je vaření na druhou osobu, aby na něj dával pozor.....
Nevím, komu to připadá legrační, že dal pod Váš příspěvek vysmátý smajlík.
Možná mít bězné, zdravé dítě opravdu není pracné.
Asi o tom ten článek je: že by si běžné maminky obyčejných dětí prostě neměly dělat starosti s tím, jestli to dělají dobře. Že by si to mohly prostě užívat.
O supermámách od speciálních dětí by mohl vyjít jiný článek. Ale pro koho? Kdo tím nežije, těžko pochopí, jak složitá logistická operace je třeba "jenom se v klidu vykoupat" (a nebýt chvilku ve střehu, protože se cokoliv může stát) nebo "vyspat se". Uvařit... sen.
Díky, že jste to sem napsala. A z těch, kteří tomu nerozumí, si nic nedělejte. Zdar a sílu!
Prosím vás... obsahově zajímavé a svěží, ale ten strojový překlad, to bolí!
Vážně, když si to přečtete, vám to připadá jako čeština?
Mršina v češtině znamená zvíře, které už bylo mrtvé a už se rozkládá, a ne, z takového rozhodně lahodný pokrm nebude. V angličtině je "carcass" mrtvé zvíře ve dvou významech: i mršina, i takové, které lidi zabili a připravili ke zpracování v kuchyni.
A takových bot tam máte víc.
Radujme se, veselme se, umělá inteligence se ještě má co učit.
A neřekla vám, jak si ho představovala ? Ve sto letech ?To by zajímalo zase mě !
Fakt. Bez ironie.
Bylo to krátké setkání, vlastně docela náhodné, v cizím městě. Zastavila jsem se pod oknem, ze kterého se ona dívala ven. Prohodily jsme pár vět.
Říkala, že bydlí s vnukem, ale ten je věčně v práci. Zvířata neměla. Nějaké zdravotní omezení už ano, z bytu se moc nikam nedostala.
Jak si to představovala, no, asi nějak optimističtěji.
Jí už se nezeptáme - nenašla bych to místo. Ale můžeme se zkusit ptát svých blízkých a sami sebe.
A nejsme my dneska už příliš přecitlivělí? Smysl mého příspěvku nebyl v tom, že bych existenci traumat popíral, ale v tom, že podle autora dnes způsobí trauma skoro i to, že slunce večer zajde
Mluví se o přenosu traumat na generace potomků. Potomci lidí, kteří prožili hrůzy koncentračních táborů, mají potíže s tímto spojené. Byl na to někde výzkum. Je to velice zajímavé.
Každopádně, nějak nám ty karty byly rozdány, tak si s tím musíme poradit.
Když těm nemocným budeme nadávat, že je jich nějak už moc, asi to nepomůže k jejich uzdravení, nemyslíte?
Ať už za to může dnešní doba, nebo minulost, je to tady a je potřeba s tím pracovat.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Nejsou ti tatínkové tři?
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Jsou tři, ale ten první bydlí s ní. Takže dva mimo cirkus, pardon.