Kde se píše o tom když je dítě drze a zraňuje ono nás. Že nás to taky mrzí. Některé děti se k rodičům chovají přímo hrozně a to teprve rodiče zraňuje. Ale dnes nad mima musí každý naslapovat po špičkách a nedej bože mu skřivit vlásek.
My jsme si sami rodičovskou roli vybrali. A je na nás, jak budeme reagovat a jestli se necháme zraňovat. Nevím o jak starých dětech mluvíte, ale 90% toho zraňování je jen nevyzrálostí - nemají kapacitu věci řešit a komunikovat jinak. I tím, že budeme nad věcí, tak jim dáváme příklad a ukazujeme, že tudy cesta nevede. A ano, je normální, že děti se chovají „hrozně“. Nezralé projevy takové zdánlivě jsou. A jsou potřeba, bez chyb se děti neposunou.
Milá paní, mám psy již 34 let, takže si dovolím tvrdit, že o nich již něco vím a nemusí mě nikdo poučovat. Napsala jsem jen svůj názor na pána, se kterým samozřejmě nemusíte vůbec souhlasit. Promiňte, ale mít ráda jen svého psa mně teda prijde taky zvláštní, skuteční pejskari mají rádi i jiné pejsky.
To je teda názor. Váš názor a o ten přeci nejde. Jde o respekt k ostatním a přijmutí toho, že to každý má jinak a je to v pořádku. (Bez ohledu na to jak vám to přijde zvláštní.) Není povinnost mít rád psy a opravdu mnoho majitelů má rádo jen své zvíře.
A úplně stejně je to třeba s dětmi. Ne, všichni je nemusí a není potřeba to odsuzovat. A podle vaší teorie, zkuste někomu říct, že pokud má rád jen své dítě, ale cizí mu lezou na nervy, tak není skutečný rodič. 😄
My s manzelkou jsme vyslyseli a jak jsme dopadli...sverila se nam 11 leta dcera moji sestry, zneuzival ji nevlastni deda na chate, rikala to dlouho babicce, svoji mamince, vedeli to, nepomohli ji, zatloukali to, az jednou prisla bezradna sama za nami a rekla, co presne ji deda dela, po tom co jsme to v rodine propalili natvrdo, jsme vlasne nejvetsi zmetci nakonec my, sestra nas uprosila at to nehlasime na policii, ze si to vyresi, bohuzel jsme to neudelali, byla to nejvetsi chyba v mem zivote, rodina nas odstrihla jako prasive, dozvedel jsem se dokonce u pribuznych, ze napadam celou rodinu a vymyslim si pry nesmysli, pritom presne vime co dedecek delal, ten je zatim stale vykreslovan jako nejvetsi podnikatel a macho, sestra uz po 5.letech opet vzala dceru na navstevu k dedovi a rekla, ze se vlastne nic tak hrozneho nestalo...s nami se nikdo uz nebavi, rikam si, co si musi jeji nyni 17 leta dcera asi myslet o sve matce, babicce a jak ji to vysvetlili, asi ze je to normalni a dedy se nemusi uz bat?...myslim, ze ji strasne ublizili ti nejblizsi, kteri ji meli chranit...vime, ze je to stale v ni...je to neuveritelne, ale chodi to tak, protoze ostuda v rodine se neodpousti a musi se tutlat, ma matka samozrejme zije dal s tim panem...protoze jak nam odpovedela, co by bez nej vlastne delala...a sestra si zablokovala me telefonni cislo...protoze jsem ji rekl, co si o tom myslim. Drzte se...
Díky za tu holčičku. Věřím, že to bylo a je náročné, ale zachovali jste se jediní adekvátně vážnosti situace. Tím jak si za tím stojíte, tak je ohrožujete - nutí je to přemýšlet nad vlastní sobeckostí a slabostí.
Hezký článek. Dovolila bych si podotknout, že WHO doporučuje kojit do dvou let a dále podle uvážení. Ten dodatek postupně ukončovat tam není, působí to pak, že je třeba začít kojení ukončovat. (Někdo to tak samozřejmě má. Jinde kojí do samoodstavu, kdy si dítě potřebu kojení řídí a nakonec kojení pozvolna skončí také - jen bez zásahu. Samoodstav má tedy i podle individuálních potřeb dítěte velký rozptyl a nastává obvykle mezi 3 - 7 rokem, průměrně se v našich podmínkách udává 4. rok.)
V tomhle s vámi nesouhlasím, děti nejsou rovni svým rodičům! Nemají na to mentálně se vyrovnat dospělým. A potřebují mít nějaké mantinely, jelikož neumí vyhodnotit danou situaci. Nemají zkušenosti a co si budeme povídat, dětský svět je jiný, než ten náš. Ponechme jim proto dětství a nepřenášejme ne ně svět dospělých, kterého si jednou užijí až dost. Ikdyž to znamená jim občas něco zakázat, křiknout, nebo jim dát na zadek.
Vyměňte slovo děti za „staré lidi", upravte dalších pár slov, aby to sedělo... Taky už mají svůj svět, nemusí být zcela soudní, ale pokud dospělý syn natáhne starému rodiči, byť to s ním myslí dobře - bude to ok? Nebo bude křičet a ponižovat (tohle slovo u dětí málo kdy použijeme, že?) staré lidi pečovatelka v důchoďáku - bude to v pořádku, jen protože objektivně to je s nimi těžké?
Asi budete jeden z těch odborníků, kteří tvrdí, že dát dítěti na zadek je týrání...třeba jste jen líný něco řešit, tak se schováváte za příkladného otce, který má dokonalé děti, které nemusíte ani napomínat...
Jistě, že to nemusí být hned týrání, ale vždy by to rodič se zdravou sebereflexí měl považovat za osobní selhání.
Prostě klasická výchova....a proč se teď vychovávají děti jinak? Možná proto, že si pamatují, že to tak super nebylo a svým dětem to dělat nechtějí, když to jde jinak. Hranice jdou nastavit i bez pohlavku. Ale je to náročnějí. Navíc kdyby ten pohlavek fungoval, tak stačí jeden a dítě už to nikdy neudělá, ale tak to není že? To že mají rodinu, bydlení, práci...je super, ale také to není záruka štěstí ... (nemusí být spokojení v práci, ale jsou vychované poslouchat autority, jsou často ve vztahu, který není ideální, ale přece to musí vydržet, bojí se udělat změnu, většinou po 30 hledají sami sebe a zjištují, kdo vlastně jsou a co chtějí ....)
Pěkně napsáno. 👌
Autorka končí svůj článek slovy: "Na závěr bych tedy doplnila, že jsem těch ran na zadek dostala hodně a nevidím ani náznak toho, že by byly na škodu." Ale v tom se velmi mýlí. Na škodu jí to samozřejmě bylo, protože když sama byla mlácená koženým páskem od táty a fackovaná od mámy, tak teď takové násilí na dětech považuje za normální a přínosné.
Další perlou jsou slova: "Ale za mě je snad logické, že pokud si já své dítě odnosím a porodím, tak si s ním také budu dělat, co chci." Pokud by to bylo pravda, tak by bylo právem matky své dítě nejen mlátit, ale také mu nedávat najíst, nechat ho v zimě nebo ho rovnou zabít. Což samozřejmě není možné.
Je vidět, že paní se nenamáhá se seznámit z různými výzkumy, které třeba dokumentují možnost mikrokrvácení do mozku, vznikajícího při pohlavkování. Při pohlavkování může dojít i poškození krční páteře. Ale paní je to jedno, ona si své dítě bude mlátit, jak sama uzná za vhodné.
Jsem už babička a tak můžu srovnávat, jak hodně se za poslední desetiletí změnil přístup k dětem k lepšímu. Sama jsem vyrůstala v době, kdy bylo běžné mlátit děti (a ano, byla jsem týrané dítě, fyzicky i psychicky) a bohužel jsem sama nevychovávala děti bez nějakého toho plácnutí, i když s tím, jak máma "vychovávala" mě, se to nedá vůbec srovnávat. Tehdy ale nebylo běžně dostupné tolik informací, jak fyzické násilí na dětech ubližuje nejen jejich tělu, ale i duši. Dnes je takových informací spousta a tak když narazím na takový názor, jaký má pisatelka, je mi z toho smutno. Za její děti je mi smutno.
Děkuji za váš názor. Máte to velmi dobře srovnané. Kéž by takových lidí byla většina. ❤️
Me by zajímalo, jak zdejší chytrolíni můžou vědět, ze maminka s dítětem letěla na dovolenou? Nejlepší je, ze ti utiskovani chudáci, kterym vadí dětský pláč, nejspíše nějaké své doma mají nebo měli, ale kdyby to bylo jejich dítě, tak by je prece museli ostatni chápat! V patek jsem se vratila z dovolené, v letadle byly dve placici děti a neslysela jsem, ze by tam nekdo mel problem. Urcite vystresovane mamince, ktera se vsemozne snazi uklidnit dítě, takovy arogantní člověk pomuze, kdyz na ni zacne nesmyslně řvát.
Díky, že tu čtu i normální názor. Syn sice cestuje letadlem v pohodě, ale s plačícími dětmi i jejich rodiči jsem vždycky soucítila. A i kdyby letěli na dovolenou - nezjistí jak dítě let zvládá, dokud to nezkusí. Navíc jestli ani nevzlétli, může se díte hned po vzletu uklidnit, letadlo dost dětí včetně mého uspává...
A jak to je s kojením 3-4 letých je to normální?
Pokud se zeptáte jakékoli laktační poradkyně, řekne vám, že samozřejmě ano. Stanovisko WHO je doporučení kojení minimálně do dvou let a dále jak to dvojici vyhovuje. Samozřejmě později kojení již není (mimo třeba nemoci, kdy může matka poskytovat protilátky) primárně o výživě, ale především přináší jistotu a stále upevňuje vzájemnou vazbu. Kojení je vztah. A budování pevné citové vazby je nesmírně důležité.
Moralizující článek o tom, jak autorka hodnotí ne/přijatelnost chování cizích dětí. Na základě subjektivních kritérií „vychovanosti“. Hluboké zamyšlení, poté co s každou rodinou strávila pár chvil a dokonale prokoukla jak to tam obvykle funguje - kam to ty děti a celá společnost s takovou nedbalou výchovou spějí. Nejlepší byl ovšem „sebezpytující“ závěr. Autorčiny ratolesti (a jim podobné) to zachrání, neskočily! (Ještě, že se dala autorka obohatit o poznatek, že stupínek je jen na stoupání. A jejím dětem, které se zásadně na vše ptají, zamezila v tak nepřístojném a ne smysluplné, dovolila bych si říct až dětském chování.)
"Syn jí byl odebrán a umístěn do náhradní péče." - sice smutný případ, ale to se musí. Jak jinak by se mohl naučit chodit v džínách a být naočkovaný?
Myslím, že oblečení a očkování nikdo neřeší. Ale těch 25kg ve 14ti letech a další vážně zdravotní problémy, které evidentně nebyly dlouhodobě řešeny jsou pádný důvod.
Tenhle clanek je prolhany humus, ne opravdu neberou kazdou socku z ulice. Tady jsou kriteria primo ze stranek Oocytu a mimochodem, ta odmena 30 tis je za komplikace spojene se zakrokem. Je to jakobyste rekl ze darci krve se chodi jen nažrat zadarmo. Ne to je zase odmena za darovani krve kdy clovek potrebuje doplnit energii. Lide jsou tak tupi az je mi z toho zle.
Kdo může darovat?
Ne každá mladá žena je vhodná dárkyně vajíček. K dárcovství je nutné splňovat několik podmínek:
Věk 18 - 32 let.
BMI (Body Mass Index) maximálně 29.
Dobrý zdravotní stav.
Ukončené středoškolské vzdělání s maturitou.
Žádná geneticky podmíněná onemocnění.
Negativní testy na sexuálně přenosné nemoci: AIDS (HIV), žloutenka B a C, syfilis, případně HTLV.
Dárkyně nesmí mít vážné psychické poruchy.
Dárkyně nesmí pravidelně užívat alkohol nebo drogy (včetně marihuany).
Zájemkyně o dárcovství musí splnit přísná kritéria stanovená evropskými směrnicemi
Bohužel nesouhlasím. Znala jsem slečnu závislou na pervitinu po pokusech o sebevraždu, která prodala i vsastní psy...úplně mě dostalo, když jsem zjistila, že mimo jiné (prostituce) si vydělává darováním vajíček. Měla si i pravidelně něco aplikovat, neumím si představit jak mohla tím výběrem projít natož jak spolehlivě to dělala. Každopádně v té době rozhodně dál drogy brala. 😥
Je fakt, že takhle by se žádná matka chovat neměla, ale zase na druhou stranu - alespoň to má bez trápení za sebou - bůhví, co nás - živé i děti - dneska čeká !!!! Kdyby mne matka potratila, vůbec bych se nezlobila.
Bez trápení za sebou? Novorozenec cítí bolest, strach, stres... Tohle miminko bylo na světě takovou chvíli a nepoznalo náruč matky, jen utrpení. Jestli ho matka nechtěla přivést na svět, měla zvolit zcela legální řešení - chránit se, pilulka po, umělé přerušení těhotenství. Pokud už to nechala dojít takto daleko, opravdu by se jí srdce nezlomilo, dát vlastní dítě do babyboxu. Dokonce mi to přijde pořád míň drastické než ho usmrtit a mít k tomu žaludek na to lhát a být jednou nohou v kriminále.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Autor si evidentně nechápe, že výchova je proces. A ten nejen trvá, ale probíhá neustále. Právě to dítě, které chodí do společnosti a samozřejmě se někdy chová nezrale (což je u mnoha z těch dětí jen odpovídající věku), tak to se učí. A děti se učí především nápodobou. Takže čím víc je rodiče budou brát, tím rychleji se adaptují a také se té toleranci a společenským normám naučí.
A o toleranci by takový článek za mě měl být. Z obou stran. Za většinou těch dětí v afektu nebo co se přimotaly číšníkovi pod nohy je i ten rodič. Obvykle snažící se „něco“ nebo vlastně i cokoli udělat a zpocený až na zadku.
Mnoho jedinců totiž bohužel přemýšlí jako autor. V jiných zemích jsou k dětem vstřícnější a kupodivu z nich nerostou narušení jedinci (akorát tak pro kriminál). Děti jsou tam od mala podstatnou a opravdu tolerovanou součástí společnosti a účastní se mnohdy většiny společenského dění. Přijde mi, že to nejen urychluje celý ten výchovný proces, když dítě vychovává celá společnost. Ale respekt k nezralosti jedinců malých (stejně jako starých) má blahodárný vliv také na psychiku rodičů. Musí to být fajn vědomí, že s příchodem potomstva není očekáváno, že se na roky zavřou doma.
4 odpovědi