Zřejmě jsou ty "dvě vysoké školy" hypotetické slečně/paní k ničemu, když si musí přivydělávat takovou otročinou. Hlavní práce zřejmě nebude tak dobře placená, jinak by měla rezervy na zvýšené výdaje. Ale jo, okecat se to nějak musí, aby byla ta omáčka a text delší. Nicméně, tvrdit, že kdo má titul(y) je něco víc než ostatní (zvlášť v situaci, kdy prokáže, že se ani neumí rychle zorientovat), je přinejmenším úsměvné. 🙂 Právník, doktor, veterinář nebo programátor nepotřebuje lítat po městě s krabičkama za almužnu, ale taky musel svému vzdělání něco obětovat, ne jen studovat pro "papír" a užívat si prodloužené mládí.

Z výplat jim zbyde 31 tisíc a vezmou si hypotéku za 27 tisíc měsíčně? 😄 Dobře, ve výdajích je počítáno i s rezervou 10 tis., ale nejsou zde uvedeny výdaje za bydlení (nájem v bytě nebo inkaso u rodičů). Zřejmě nyní imaginární manželé bydlí pod mostem nebo na ubytovně ("...10 tisíc za jídlo a další výdaje..."). A jak píše pan Malenda, ten levný a dostupný pozemek bych ráda viděla. Chaty s kouskem pozemku jsou kolem milionu (a často bez inženýrských sítí) a stavební pozemky min. 2500 Kč za metr m2. A to se bavíme o lokalitách 25 - 35 km kolem velkých měst (což je min. hodina dojíždění denně). A to se nebavíme o výdajích typu auto (to mladí imaginární manželé ocení, pokud seženou levný pozemek v nějaké zapadlé vesnici) nebo děti (papundeklová maringotka bude rovnou i na důchod). To už mi přijde smysluplnější postavit si třeba svoje patro na domě rodičů, pokud je ta možnost. Autor článku si vymyslel nejen manžele, ale i pohádkovou hypotéku - 27 tis. měsíčně po dobu 5 let je 1,62 milionu - kde dávají takovou hypotéku? 😄 A minimální vlastní prostředky u mladých do 36 let je 10 %, v tomto případě 150 tisíc.

Žila jsem s podobným blbečkem. O domácnost jsem se starala já, vyvařovala, prala, uklízela, žehlila a páneček seděl u počítače a hrál stupidní hry, nedokázal umýt ani nádobí (on se přece nebude máchat ve špinavé vodě). On byl dokonalý, na mně bylo vše špatně - při výšce 170 cm jsem nosila velikost 44/46. Podpora v hubnutí byla taková, že mi každý den kontroloval diář, jestli jsem ten den cvičila. Brzo ráno jsem musela vstávat s ním do práce a jít běhat. Pak jsem se musela před ním jednou týdně zvážit, jestli opravdu hubnu. Oslovoval mě "láskyplně" HOUBO, protože podle něj mi mezi špekama porostou houby (takové ty opruzeniny, co mají morbidně obézní). Nakonec mi dal ultimátum, že jestli do určité doby nezhubnu aspoň 10 kilo, rozejde se se mnou. Já, tehdy naivní, blbá a totálně zmanipulovaná, jsem ještě s předstihem zhubla 15 kilo, a on to okomentoval slovy: "To břicho je tam furt." (byla to mimochodem vytahaná kůže) a kopl mě do řiti. A to bylo vlastně to nejlepší, co se mi mohlo stát. :-)