Vždycky když čtu o problémech kočárků (o invalidních vozících nemluvě), vzpomenu si na dceru, která žila ve slovenské obci, kde byl obchod, ve kterém měli alkohol, cigarety, pivo, konzervy a prošlý salám. A kostel. Takže kdo nebyl alkoholik, katolík, nebo obojí, nebyl schopen uspokojit žádné běžné životní potřeby blíže, než v sedm km vzdáleném městě. Tam bylo možné se dostat buď vlakem z kilometr a půl vzdálené zastávky, nebo autobusem, který jezdil "v úterý a v červenci", čili vždycky plný. A ten model! Místo pro kočárky VEDLE dveří, oddělené stojnou tyčí a zábradlím. Navíc tyče byly od sebe vzdáleny tak, že mezi nimi neprošel standardně velký kočárek. Když autobus otevřel dveře, zaznělo kouzelné "Chalani, kočík!" a začaly se dít věci: Třetina lidí vystoupila, dva až tři muži chytili kočárek, zvedli jej do výše ramen a nad zábradlí a jako ježka z klece jej vmanipulovali na určené místo. K němu se vmáčkla matka. Následovalo přeskládání všech lidí tak, aby se vešli ti, kteří kvůli kočárku museli vystoupit. Nakonec se ještě trochu slisovali, aby mohli nastoupit další, kteří čekali s kočárkem... Totéž se opakovalo při výstupu. Ne, nebyli všichni v pohodě, ale mlčky skřípali zuby, protože všichni věděli, že jinak to nejde...
A my si tady stěžujeme...
Vtip Švihlíkové byl v tom, že řekla něco ve smyslu: nic nám tady už nepatří, přes podniky s cizími majiteli jsou odváděny stovky miliard do zahraničí a nikomu to nechybí, konkrétně v minulém roce to bylo 370 miliard.
No a hlupáci ji na to skočili. Proč by to říkala, kdyby nám ty peníze nepatřily, že? Takže co nám kradou? Naše daně!
A bylo to na světě.
Švihlíková je nomen omen. O tom žádná. A ti skokani, co dodat? Nejlíp se skáče na umělý špek. Bývá větší, navoněnější a lépe nabarvený. A ten, kdo jej nalíčí, zná lidi a ví, že málokdo přizná, že skočil na špek a navíc na falešný. A tak jsou z malých lží velké, z drbů velkofámy a z pouličních kecalů národní hrdinové.
P.S. Odhadem se jedná o statisíce miliard Kč ročně.
To jsou stovky bilionů, tedy celý rozpočet USA.
To je těžké. Většina lidí si čísla představit nedovede.Dokonce ani peníze v hotovosti. Zkuste někomu říct, že milion korun v bankovkách je 6 cm vysoký balíček. A zeptejte se, jak vysoký je balíček s jednou miliardou. Odpověďmi se velmi pobavite. A pak vám dojde, že pozastavit se nad statisící miliard je úplně k ničemu. (No, tak vidíte, přicházíme o víc, než je rozpočet USA)
Na flašce jsem odchovala hodně jehnat. Ale, byla v chlive s ostatními ovcemi, i když je jejich matka trkala. V noci jsem přes pyžamo natáhla montérky a šla kojit. Neuvědomujete si co bude. To zvíře už nikdy nebude schopné fungovat ve stádě.
Odkojili jsme několik jehňat. Všechna v chlívku. Až na Meresjeva. Narodil se v lednu, mrzlo, všude sníh a kopali ho všichni. Takže vyrostl doma. Spal v koupelně na matraci, v noci jsme se všichni střídali o krmení, den trávil v bytě, "pomáhal", kde mohl a po dvou týdnech zchromnul na zadní nohy. Veterinář mu píchnul vitamíny a jasně řekl, že musí nachytat bakterie ze stáda, jinak nepřežije. Takže vždycky jsme chytili ovci a milého berana o ni otírali. Pak jsme ho pováleli v podestýlce a zase domů. Uzdravil se, ale stále ho stádo odmítalo. Chodil s námi sáňkovat a lyžovat, aby se otužil a pořádně mu zhoustla srst. Večery trávil u televize, chroupal chlebové kůrky a div si neřekl o kafe. Začal nocovat na verandě, aby se otužil a když se mírně oteplilo, putoval do stáda. Z domova byl rozmazlený, takže si i v chlívku vynucoval prostor, nejlepší místo u jeslí... Trochu se občas nepohodl se starým beranem, ale ovce ho jako dorostence vzaly na milost. Byl jiný. Zatímco beran otec se nás snažil udržet co nejdál od ohrady, Meresjev se naučil otvírat a když nás uviděl, běžel naproti...
Při čtení tohoto článku jsem si jen zlehka představila, že by se pokusil vlézt někomu do postele. Při povaze naší mámy by následující den bylo jehněčí na rozmarýnu.....
Ty výrazy mně - až na pár výjimek - moc nenapověděly; naši předkové měli opravdu jiný jazyk, byť český. Ještě si pamatuji sloveso "kvačit", což znamenalo spěchat a ráda ho používám dodnes. Ovšem moje nejoblíbenější slovo používané našimi předky, které mám napsané na WC, jsem objevila na hradě Buchlově. Průvodce nám říkal, že tamní šlechta měla pro toaletu jakési francouzské označení, které se jim však nelíbilo. Vymysleli si proto ryze české poznačení, které patrně předcházelo slovu "záchod". Na toaletu se prostě "zašlo" za určitým cílem, tudíž vznikl záchod. Ovšem na Buchlově se rozhodli pojmenovat tuto místnost podle toho, co se tam dělalo; tak vznikla "výsernice". A tento nápis na dveřích se mým příbuzným líbí víc, než čurající chlapeček či holčička na nočníku...
Přeji hezký den všem.
A nejlepší na výsernici je, že se to slovo historicky nepoužívalo. Je to jen lidová tvořivost poslední doby. Ono to původní (prevét) totiž zní Čechům málo (buransky) středověce.
Ale nápadů může mít mnoho, sázka, viděl tam se plácat rybu, nedocenil to a nechtěl to obcházet nejen děti napadají blbosti, ale děti častěji k vůli své nezkušenosti a touze riskovat či po dobrodružství udělají kraviny.
Zkracoval si cestu. Píšou. Takže nevyhledával dobrodružství. Prostě se mu nechtělo okolo.
Přesně tak, jste snad první, kdo tu zprávu četl pořádně a podíval se i na fotku. Hlavně ta moudra v diskusi.
No, pokud píšou, že hasiči zachraňovali patnáctiletého chlapce, tak předpokládám, že jste to nečetla ani vy, ani váš předřečník. I patnáctiletý kluk může být malý. A když je zabořený, tak tuplem.
Napište jí na siffera@centrum.cz . Snad se chytí za nos... Šrámčíková
"Vážená" paní se zelenými prsty.
Píšete dnes a denně pitomosti - převzaté, špatně přeložené, nepravdivé.
Příklad ze dneška - nebezpečné popálení...
Fíkovník je jinak smokvoň, fíkus je pokojová kytka atd, atp
Měla byste se vždy pod článkem omluvit a možná uvažovat jít dělat něco užitečnějšího. Třeba politologa, těch je stále nedostatek🤣🤣🤣
No, zastala bych se toho výrazu fíkus, protože v článku jasně podotýká, že I TAK mu někteří zahrádkáři říkají. Což při chápání textu znamená, že autorka s tímto výrazem nesouzní. Pokud jde o ono "nebezpečné popálení", záleží na senzitivitě jedince. Někdo si ani pořádně nevšimne, někomu způsobí i závažné problémy. Je to jako s žihadly. Někdo trošku oteče, někdo je na smrt...
Ovšem dávám vám zapravdu, co se týká celé úrovně článku.
Obyčejný keř ?? U nás ho zatím pěstuje jen jedná paní. Zřejmě to někde psala z Chorvatska 😄.
No nevím. Na Šumavě nám rostou ve dvoře už pětadvacet let. Neplodí, ale zdobí. A tady doma u Prahy je má v zahradě skoro každý. Rostou snadno a rychle. Nejsem z nich nijak nadšena, ale vadí mi méně, než thuje.
Poprve jsem byla mlada a nezkusena, podruhe jsem byla odhodlana je tam vsechny postavit do late, kdyby se ke mne zase nekdo chovat hnusne, ale po treti me stejne zas jedna sestra zase vydeptala. Vyuzila moment, ze jsem na ty jeji prasarny nebyla pripravena. A to ja jsem dost razna. Ale po dalsim silenem porodu jsem byla zaskocena, umavena, vycerpana, mozna i ty hormonky (jak rekla o 25 let moje starsi kolegyne, byla jsem na sracky) a zase mne to tam daly vyzrat. Ono se o tom dobre mluvi z domu od pocitace, ale kdyz vas dovezou z ARA, nemate silu se tam s někým stekat. Ale rada do zivota, jestli se Vam to taky stane, klidne toho primare zavolejte, at jim vysvetli, jak se maji chovat, dneska bych uz taky tak udelala.
No, vzhledem k tomu, že píšu v podstatě totéž co vy, myslím, že jste si spletla adresu. :)
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ani jsem to nedocet, protoze neco takoveko muze napsat jen clovek, totalne zmanipulovany soucasnym rezimem a o minulosti nevi vubec nic. Nase detstvi v tom ,, strasnem rezimu " nam soucasne deti mohou jen zavidet. Urcite nam nase skoly a fakulty nikdo nevystrilel
jako v soucastnosti. Kriminalita samozrejme byla, je a bude. Meritko ale tehdy a dnes je neporovnatelne. Ze nam cpali svou ideologii? Ano! A v cem je to dnes jine? Ja zadny rozdil nevidim! Ucitelja, ktera rekne detem svuj nazor na valku v UA, je za nej souzena a vlacena po soudech. Tak v cem se to lysi? V nicem!!!
2 odpovědi
2
Sledujících
2
Sleduje
2
Sledujících
2
Sleduje
No, vláčet a soudit by měli toho, kdo vás učil češtinu. A naše děti nám nemají co závidět. Naopak.
1 odpověď