Paní Inka zachránila před trestem smrti mnoho lidí ze své skupiny, mezi jinými i mého pradědečka novináře Arnošta Ročně - Polavského. Vzala na sebe i činnosti, které vykonat nemohla - včetně třeba dodávek papíru, tisk či množení a přepisování časopisů V boj. Na to, že velkou část časopisů přepsala a roznesla prababička - paní Ročňová na svém svatebním daru, psacím stroji Mercedes, se nikdy nepřišlo. Prababičku nezastavilo ani to, že měla malé dítě. Její muž věznění i koncentrák přežil, jeho život ukončil až nástup komunistů k moci a jejich řádění na životech těch, kteří doufali v obnovení 1. republiky.
Statečný bojovník za Pravý Národ, který sice vyhrožoval vystřílením vlády a jistě jen na sebeobranu (všichni ho jistě chtějí znásilnit, okrást a mučit za Názor) měl doma nelegálně zbraň včetně nábojnic, ale k soudu nemůže, protože kaká a bumbá tak, až nevidí? Jen na to tedy nemá potvrzení od lěkaře, ti se proti velkému vlastenci spikli, protože jistě nejsou hrdí národovci jako on. Hrdina! Bojovník! Jeho semeno bude nový bitcoin!
On princip "vlastnictví stavby jde za vlastníkem pozemku" už neplatí nebo co? Je-li pozemek Správy železnic, je její i propustek a i SŽ musí postupovat s péčí řádného hoypodáře a zajistit, aby její majetek nezpůsoboval škody sousedům - například je nemůže zaplavovat voda v důsledku zříceného propustku. Pokud se k propustku celá desetiletí nikdo nepřihlásil, je dle práva vlastnictví vydrženo a propustek se stal majetkem Správy železnic.
Vzpomněla jsem si na pohřeb svého dědy. Vztahy v rodině nic moc, zemřelý nic moc osobnost, takový sebestředný prospěchář, pohřeb vypravovala 5. manželka a před pohřební síní v Motole se jí vnutil řečník, že zemřelého před lety znal z Laterny Magiky. OK. "Zlomení" pozůstalí v první řadě, dav nejrůznějších známých až venku a řečník spustil. Nějaké manželky, děti, vnučky, či žáci a přátelé ho nezajímali. 20 minut doslova výskal o tom, jaký byl zemřelý vzácný člověk, jak na sebe vždy mrkli či jukli na začátku představení za oponou. A jak mu to celých dalších skoro 50 let chybělo... A tak na něj teď jukne znovu... A dál nevím. Rozklepala se mi ramena, z nalíčených očí se valily slzy a z nosu a pusy mi teklo v záchvatu smíchu. Vytahovala jsem kapesníčky, kterých jsem moc neměla, s pláčem jsem nepočítala, nepláču skoro nikdy. Vedle mě seděla maminka a když jsem se snažila pohledem na ni uklidnit, chechtala se také. A vedle ní táta, syn zemřelého. Ze všech sil se ovládal, pusu měl od ucha k uchu a litoval, že není ozbrojen, že by "jukala" pŕípadně zabil. Pro všechny smuteční hosty jsme vypadali jako naříkající truchlící rodina, chechtali jsme se bez hlesu, my se uklidnili až pŕi hudbě beze slov a zpěvu. Pak nám všichni kondolovali, objímali nás po tom prodělaném citovém vypětí, my byli vyčerpaní smíchy... Moc hezký pohřeb to byl, poslední manželce se moc povedl, zvlášť po tom, co zemřelého ještě za živa sama srazila autem pŕi parkování a on v důsledku různých komplikací pak zemřel.
"Sice vás všechny dlouhá léta pomlouvám, kde se jen dá, ale odpustím vám to. Nic už léta nedělám, ale předpokládám, že těch pár milionů na moji ochranku dáte, ne? Vždyť jsem ochoten vám možná i odpustit..." Chová se jako fracek, dostali se mu přiměřené odpovědi. Jestli se cítí ohrožen něčím konkrétním, britská policie tomu jistě bude věnovat pozornost. Jestli chce ochranku bez důvodu, tak na ni má nárok jako každý jiný britský občan - může si ji zaplatit.
Kdyby mi v 16 někdo řekl, jaké to bude v 50, tak si povyskočím a řeknu si, že to aspoň nebude nuda, byť to bude chvílemi strašně bolet a půjdu do toho se stejnou chutí, s jakou jsem to prožila i bez "předběžné výstrahy". Jo, jsem šťastná, milující, milovaná a žádná nemoc ani jiná okolnost mě o to štěstí nepřipraví minimálně do smrti.
Dnes jsme měli krémovou kopřivovou polévku se smetanou, česnekem a muškátovým květem, v neděli nádivku a v mezčase kopřivovou šťávu - tyčovým mixérem rozsekané kopřivy rozmíchané ve vodě s citronem (a medem či cukrem) a výslednou smés cedíme přes sítko do sklenic, chutná nám víc než čaj. Třeba falešný špenát mi víc chutná z bršlice - kozí nohy.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Mnohokrát děkuji za krásný článek. Léto trávím u Počátek, tak zajdu na hrob Nedvídkovým.