Bydlení má každý takové, jaké je schopný si sám zajistit. Stejně tak vzdělání, člověk na něj má právo, ale pouze v takovém rozsahu, jaký je schopný zvládnout. Stejně tak je to i s prací, člověk může dělat jen to, co zvládne. Plnoletý člověk také plně odpovídá za své skutky, nese za ně odpovědnost.
O ty, co nejsou schopní se o sebe v žádném směru postarat a nepostará se ani jeho rodina, se musí postarat stát, formou služeb, které někdo musí vykonávat. A vše musí být tomuto člověku přizpůsobeno. Takže i sex může mít pouze v takové formě, která je pro něj přijatelná. Samozřejmě, že projevy sexuality a náklonosti nikdo nikomu zakázat nemůže. Problém nastává u sexu těžce a hluboce mentálně postižených, kteří nejsou schopní se ovládat. Tito lidé jsou přece omezeni na veškerých svých právech, bývají soudně zbaveni svéprávnosti, většinou mají poručníka, nebydlí sami, sami ani nikam nechodí, musí být neustále pod dohledem. Pokud sami za sebe neodpovídají, odpovídá za ně jejich poručník. A pokud čerpají sociální služby, tak za ně odpovídají příslušní pracovníci. Dost velká odpovědnost, ne?
To by bylo asi tak tak účinné, jako varování, že kouření škodí zdraví, na krabičkách cigaret. Kolik kuřáků kvůli tomu asi přestalo, nebo nekuřáků nezačalo, kouřit? To by byl jen alibizmus - my jsme udělali, co jsme mohli. Ale těm ženám to stejně nepomůže. Na podporu porodnosti nápis na krabičkách testů fakt nestačí. Vlastně možná naopak. Nevystraší ty, co miminko původně chtěly? "Hele, zřemě to nebude tak jednoduché, bacha, nemám jít raději na potrat?"
Takže za 5 let může být na svobodě...
Co na to asi rodina té zavražděné?
Jinak moc hezký návod. Chcete se někoho zbavit? Tak se nejdřív pořádně opijte a pak prohlašuje, že vám alkohol nedělá dobře a neovládáte se po něm.
Tak snad ho soudce, za pár let, až ten vrah vyjde z vězení, nepotká někde opilého.
Tak na děti má viv i to, že v deváté třídě neměly rozlučku... To už je snad vyhnané do extrému, ne?
My jsme také za totality žádnou neměli. V červnu jsem musela na operaci slepého střeva a v září, v 1. ročníku gymplu, jsem hned od začátku jela na 6 týdnů do lázní. Jako jediná, samozřejmě. A taky jsem to zvládla.
O covidu to není, ale o celkovém stavu společnosti a hlavně rodin.
Přesto, že jsem závodně plavala a hrála basket, jsem tělocvik nesnášela. Byla jsem vysoká a hubená. Třeba atletika a míčové hry mi nedělaly problém, ale prostná při gymnastice ano. Na ladné pohyby malinkých spolužaček jsem prostě neměla. A na Tv jsme měli bývalou gymnastka, takže gymnastika v hodinách převládala. Čili na vysvědčení s odřenými zády za 2 a naprostý odpor k hodinám. Na gymplu jsme měli bezva učitelku, dělali jsme v hodinách vše. Bez problémů jsem vystudovala učitelství pro 1. stupeň ZŠ, kde byl tělocvik důležitý. Ale na tu nechuť k tělocviku (casto až strach) na ZŠ nikdy nezapomenu. Dětem ve škole jsem vždy dělala hodiny tělocviku pestré, nenutila jsem je příliš, ale vše si vždy musely dle svých schopností alespoň vyzkoušet.
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Chlubit se umělou hmotou?