Bídníci nejsou z doby Velké francouzské revoluce.

Pěkné vysvětlení problému, který je ale pro veřejnost těžko pochopitelný, jak dokazují i některé příspěvky.

Tento konflikt se odráží i v reakcích na badatelskou učebnici, kterou napsali někdejší pracovníci ÚSTR a kterou současné vedení "zařízlo".

Pro někoho je těžko pochopitelné, že skutečnost, že někteří lidé se snažili z předlistopadového režimu profitovat, většina se snažila koexistovat a disent byl dlouho jen hrstkou statečných, to vše nemění nic na tom, že se jednalo o režim ve své podstatě zvrácený. To nepovažuji za revizionismus.

Proč některým autorům dělá dobře takové sebemrskačství?

O stinných stránkách našich dějin diskutují politici a mohou se o nich dozvědět i děti ve škole, pakliže vnímají. Autor si ale patrně myslí, že se stále řídíme dle "rudého dědy" a že pro pravdivé poznání stačí otočit znaménka: husité byli zločinci, Palacký lhář, císařský levoboček si pro své ambice vymyslel Československo a Beneš byl válečný zločinec. Proč se namáhat a hledat, kde na zdánlivě jednoznačné polaritě dobra a zla se konkrétní děje i osoby nacházejí.

Jaké učebnice autor prostudoval? Jaké má informace o výuce?

Stejná zjednodušení jako pan Ziegler, prosté otočení nejedlovského výkladu. Ano, stavovské povstání byl dost diletantský podnik, Fridrich Falcký nebyl asi schopný státník. Porážka povstání znamenala omezení suverenity českého státu, konec náboženské tolerance, úpadek měšťanského stavu a stagnaci střední Evropy.

Autor má jasno, já nikoliv. Každé takové zjednodušení je líbivé, ale nebezpečné. Rozlišuji mezi Rudou armádou jako institucí, která sloužila imperiálním zájmům Stalina a mezi řadovými vojáky a důstojníky, kteří umírali ještě v květnu 1945 v boji proti nacismu.

Zákaz ze strany radnice je nemístné zasahování do pravomocí školy. Kdy se můžou a kdy nemůžou použít telefony (tablety, notebooky) řeší obecně školní řád a v konkrétní situaci vyučující.

Takto chtějí lidovci získávat hlasy?

Nelíbí se mi, že tento pořad recykluje a uvádí jako převratné objevy takové poznatky, které jsou nejméně desítky let známé nejen mezi odborníky, ale i mezi poučenými laiky. Jde o laciné senzace a sledovanost.

Mir znamená také svět, shromáždění, sněm nebo obec. Drahomíra je své obci drahá, vzácná.

Vítejte zpět v devadesátkách a v podnikatelském baroku. Liberecký Babylon je teď ukázka decentního vkusu.

Literární předloha je také sled epizod. Film na mě působil překvapivě méně brutálně než kniha. Ve filmu jsem závěru postřehla jiskřičku naděje, kterou jsem v knize naprosto postrádala.

Knihu asi znova číst nebudu a na film se asi také nepodívám, ale souhlasím s autorem, že je dobře, že takové dílo bylo našimi filmaři natočeno. Raději jedno Nabarvené ptáče, než deset českých romantických komedií, na které bych nešla ani zadarmo.

Tento zvyk jsem vždy považovala za nesmírně trapný.

Něco mezi Tatlinovou Věží Internacionály Speerovou Germanií.

Učitel upozornil rodiče na pololetní písemku. Požádal je, aby dohlédli, že si děti učivo zopakují. Nežádal, aby žáci seděli čtyři dny nad matematikou, nežádal, aby je rodiče matematiku naučili. Nechápu, co je špatně.

V některých diskusích k tomuto tématu již zaznělo to podstatné a já si dovolím zopakovat. Díla ve veřejném prostoru, ať se jedná o architekturu, sochy, malbu, či instalaci, by měla vzejít že soutěže!

Pan Ziegler nezklame. Dělá to dobře, jeho články vyvolávají polemiku, má zajištěnou čtenost.

Znovu vznáším řečnickou otázku, kterých osobností a událostí v našich dějinách si pan Ziegler váží.

Edvardu Benešovi lze vyčíst mnohé, od přílišné důvěry v Sovětský Svaz po podíl na redukci politických stran v době třetí republiky. Domnívala bych se, že obviňování že zrady v době Mnichova již bylo dostatečně vyvráceno.

Tehdejšími chcimíry byli zahraniční politici, jejichž země nebyly připraveny na válku. Kdybychom se rozhodli pro vojenský odpor, byli bychom označeni za viníky války. Naše armáda byla stavěna na obranu v řádu týdnů, maximálně měsíců, počítalo se se zásahem spojenců, kteří by bývali v tomto případě samozřejmě nepřišli.

Skutečnost, že Mnichovská dohoda neprošla parlamentem, byla důležitá pro její pozdější anulaci. Benešova exilová politika usilovala o obnovení Československa, že došlo k naplnění přísloví "z deště po okapy" je už jiná kapitola.

Pan Ziegler opět nezklamal. Zajímalo by mě, koho a co z českých dějin uznává, koho si váží. Samozřejmě je nutné nahlížet na minulost kriticky a připomenout i stinné stránky, ale vše odmítnout jako pan Ziegler? I ostatní národy mají své kostlivec ve skříni.

Edvardu Benešovi lze vytknout mnohé, ale v případě vojenského odporu po Mnichově bychom byli označeni za viníky války.

Je jisté, že byla Markéta tak ošklivá?

Umění ve veřejném prostoru by mělo být vybíráno v soutěži. Často nějaká zájmová skupina prosadí někoho, kdo je módní nebo vybere něco zcela popisného bez nápadů.

Pekařova stať "Bílá Hora. Její příčiny a důsledky." končí slovy: "Že to bylo neštěstí, neštěstí bez míry a hranic, nepotřebuje zdůraznění."

Názory pana Ziegler jsou zde již známé. Je nepochybně vzdělaný, ale vybírá si, co se mu hodí k potvrzeni jeho tezí.

Není pochyb, že stavovské povstání bylo špatně vedeno. To nemění nic na skutečnosti, že jeho porážka byla v mnoha ohledech pro české země a obyvatelé neštěstím.

Především to byl konec náboženské tolerance, která byla v tehdejší Evropě nebývalá a která byla hlavním výdobytkem mnohými tolik proklínané husitské éry. Dále to bylo výrazné omezení samostatnosti Českého království a prakticky zničení měšťanského stavu, který se v západní Evropě stával hybatelem změn.

Autor si libuje v prohazování kladných a záporných znamének, tak se ale historie nevykládá.