Tohle jde na vrub nepochopení provozovatelu bistra - bud jsem kids friendly, umístím tam dětský koutek a nedivím se, že se děti nechovají spořádane, jako dospělí a třeba i rozbíjí nějakou hračku a dělají binec. Nebo tam tenhle binec nechci a nepodporuju to dětským koutkem. To samé pro mě, jako návštěvníka. Buď se smířim s tím, že je podnik vstřícný dětem a je mi jasné, že klid tam asi nenajdu, nebo půjdu někam, kde smradatata nejsou. Totéž se psem. Pokud ho někde nechtějí, půjdu jinam a chápu to. Vždyť si opravdu může každý vybrat. Provozovatel i zákazník. Jenom asi nemůžete mít vše v jednom.

To je jednoduché. Místním síťovou jízdenku za normální cenu a turistům turistickou za pořádnou palbu. Většina by si to rozmyslela, pokud by dejme tomu měli možnost pouze 3 denní jízdenky za 50 euro

Kdy to bylo? 8.10.2024? Byli jsme tam v srpnu a nemůžu se zbavit pocitu, že vlak tam jel...

Wow, super, jsem nadšená. Potřebovali si dát čas, aby se vzpamatovali ze smrti Chestra a mohl přijít někdo nový. Já tu holku žeru, má to super zvuk. Škoda, že to teď na žádný koncert nedám. Doufám, že brzy pojedou větší evropské turné.

Tak čtu tu ty komentáře zplozene komunistickou výchovou a už chápu, proč ty pí*i učitelky si toto vůči dětem pořád ještě můžou dovolit.

Autorka má pravdu, toto chování opravdu není v pořádku. A to že to máte u sebe narušené, neznamená, že je. Pravda, většina lidí a učitelů to stále nechápe. Jsem ráda, že jsme si našli svůj způsob výuky a výchovy, po letech pekla s respektující školou. Syn má v 7. třídě vyznamenání, mluví anglicky bez přízvuku, pracuje na projektech, které jsou obvyklé na střední, je thai boxer a horolezec a konečně se cítí dobře. Svoje současné učitele respektuje a váží si jich díky tomu, že se k němu chovají respektujícím způsobem oni. A nemá problém poslat do pr*ele dospělého, který si myslí, že si na něj může dovolit cokoliv jen proto, že je dospělý. Nějak tuším, že se mu bude žít líp, než těm chudákům, co z nich tím vaším tréninkem, kterému říkáte výchova, uděláte nešťastné zoufalce.

Tak nic z těch hruznosti naštěstí neříkám. Asi jediné, kde mám chybu je "I have lived her for 20 years." Proc ne "I have been living here for 20 years?" Continuous mi tu dává větší smysl? Alespoň bych řekla, že takto to mám odposlouchane. Ale přiznám, že časy jedu opravdu intuitivně a nejsem si úplně jistá v kramflecich. Nicméně s rodilými mluvcimi jsem v kontaktu skoro denně, mám to trochu naposlouchane.

Škoda, že mu psa neodebrali po tom prvním útoku. Dalo se tomu předejít a prevychovat lze většinu psů.

Milí autoři,

Jste dva a přesto napíšete naprostou blbinu, že dotyčný je doktor, a ani jednoho vás to nezarazí. Je to zdravotní technik.

Že doktor není, je zřejmé z jeho pracovní historie a Motivačního dopis na jeho LinkedIn profilu, ze kterého jeho LinkedIn citujete.

Opravdu mě děsí úroveň některých novinářů a to že očividně takovýto podprumer dnes vystuduje a ještě píše do novin.

Tak ta Australanka je tak blbá, že by si člověk myslel, že je to parodie. Občas dobrý si připomenout, jak blbý a nevzdelany lidi existujou. Člověk pak mnohé pochopí.

Auuu 😂

Přemýšlím, jestli by čas vůbec měl být u zkoušek kritériem.

Vždycky jsem měla s časovým zvládáním písemných zkoušek problém. Můj mozek přepne do režimu "časový stres" a nemyslí mi to. Ale vlastně se mi to děje jenom u písemných zkoušek, resp. při kancelářské práci při přehlcení rutinními emaily. Takže kancelářská myš jsem opravdu špatná. I tak jsem pracovala na pozici asistentky CEO v mezinárodní firmě, kde ocenovali především moji plynulou němčinu a angličtinu a schopnost tlumočit a organizační schopnosti. Dneska se živím jako průvodkyně a před pár dny jsem absolvovala s americkým klientem německo-anglicky kolečko hospitalizace ve Vídni, telefonáty a emaily s pojišťovnou v USA a následně jeho přepravu do Prahy, kdy jsem na rozhodování a zajišťování měla minuty. Vše klaplo. Stejně jako třeba rychlé vymýšlení změny denního programu skupiny přímo z ulice a následné preorganizovani se všemi institucemi a přednášejícími, když nám jedna část vypadla. Tenhle typ stresu je naopak pro můj mozek urychlovač a já mám v okamžiku poskládané procesy.

Co tím chci říct je, že to že holčina potřebuje víc času na test vůbec nic nevypovídá o její inteligenci ani jiných talentech. Rychlost při testu je jen jeden specifický typ zručnosti a není potřeba v každém povolání. Určitě by ji nepotřebuje jako umělkyně a zdá se, že systém jí nedá možnost uplatnit její talent a zařadit se do společnosti. Z čehož by opět profitovala společnost.

Neskutečná paušalizace a autor sám tak trochu narcista. Clánek začíná větou: "potkali jste někdy mileniala?" Ano, většina z nás asi potkala, nebo jím je, vzhledem k tomu, že jsme všichni součástí společnosti. A stejně si asi umíme odpovědět na otázku: "Potkali jste někdy zakomplexovaneho jedince, co placa nesmysly a vzhledem k možnostem moderních technologií je bloguje online, aby se mu dostalo trochu pozornosti?" Nepochybně, alespoň v online světě určitě ano.

Díky za každého normálního dospělého, učitele, či rodiče, který nezvyšuje tlak, který na děti je. Osobně mám velice špatné zkušenosti s jedněmi i druhými.

Třetina devataku má psychické problémy. Tak bychom se asi jako dospělí měli zamyslet, v čem to je. Upřímně, naše dospívání bylo v mnohém jednodušší, byť i v tom, že bylo méně podnětů, které by na nás útočily. Dnešní svět je zrychlený, všechno je na síti, šikana už se neomezuje jen na kolektiv ve třídě, je na netu, zprávy o vraždění a válce z druhého konce světa víme do hodiny. I my dospělí máme občas problém se s tím popasovat.

Děti bychom hlavně měli učit, jak v tomto složitém a zrychleném světě fungovat, jak se uzemnit a umět vypnout tenhle příval informací. Naučit kriticky myslet, jak umět odlišit důležitou informaci od nepodstatné, pravdivou od nepravdivé, a kde je hledat. A hlavně bychom pro ně měli být kotva, která jim pomůže ustát rozbourene moře.

Vy máte štěstí, že jsem tou servírkou nebyla já. Já bych Vám naoplatku řekla, že to není Haf Haf, ale Mňau Mňau 😂

Hmm, tak to je asi štěstí, že máte hranice s hosty a manželem posunuté stejně. Za mě je to sexuální obtěžování a nejspíš bych na ně zavolala policii a přátelé už bychom nebyli

Já se nestačím divit nad těmi komentáři. Jako vím, že část naší populace jsou totální debilove, ale jak to tu čtu, tak mám pocit, že v Afghánistánu nemá 97% co jíst, zatímco mi tu máme 97% debilů. Že se vám při pohledu do zrcadla nechce zvracet?!

Znalci umění si nepotřebují vybírat mezi Alšem, Ladou a Kupkou, zatracovat Smetanu. Umí ocenit umělce v kontextu doby, především umělce, jejichž díla jsou i po dlouhých desítkách let oceňovaná, a to i za našimi hranicemi. Chápou vývoj a odkaz každé generace pro tu příští a umí ocenit současné i dřívější umění. Bezvýznamní neumětelé, jako tady pan pisálek na straně druhé, budou házet svými výkaly po těch, kterým si nezaslouží dělat ani rohožku.

No, autorka očividně také není zrovna honorace, když má potřebu nám tu nenápadně podsouvat, že je pro ni nákup ve "vyšší střední třídě" normou a na sobě nosí PRAVÉ kameny. Bohatý člověk tu potřebu prostě obvykle nemá 🙂

A k těm prodavackam. Viděla jsem nedávno inzerát na LinkedIn, kde obchod v Pařížské hledal prodavačku. Požadavky: Němčina - mateřský jazyk, angličtina perfektní. Inzerát lákal rodilou Němku k relokaci s celou rodinou za skvělou pracovní příležitostí. Nástupní plat 45.000. No, nevím, z čeho by ta prodavačka v Praze tu rodinu měla živit a proč by se presouvala za prací do Prahy s nižším výdělkem, než má v Německu 😅 A já? Co moje kariérní šance?! Bohužel, ani s diplomem z VŠ a velkou státnicí z obou jazyků požadavky nesplňuju. Jaká škoda, mohlo to být fakt terno a kariérní posun 😁😂

Prostě, dokud budou majitelé dementi, jejich personál nebude lepší. A v Pařížské stále hledají svého jednorožce.

Tak ono mě vadí i spousta lidí. Smrdí, jsou nevkusne oblečení, od pohledu, od poslechu d*bil... Ale co nadělám, no, asi se mnou nějaký veřejný prostor sdílet budou. Jako majitel psa se vždycky přesvědčím, jestli je restaurace/hotel dog friendly. A snažím se, abychom ostatní neobtěžovali. Ono prostě když jdete s chlupacem na výlet, někde se najíst potřebujete. Stejně, jako se někde musí najíst rodina s dětmi a taky je to někdy radost být s nimi v jednom místě. Stejně, jako je radost být v jednom místě s kyselou držkou, co se domnívá, že má jediná právo na existenci. No, ale jak říkám, co nadělám, nemůžu mít vždycky vše dokonalé 😉

Já jsem se kralovsky bavila. Slečna z Litvy a chlapík z Iráku, klobouk dolů. A vidět by to měli především tvůrci dopravních značek. Denně jsem svědkem toho, jak se cizinci snaží nevědomky ukončit svůj život pod tramvají.