Chápu. Zatím jsem měla to štěstí, že tohle u dětí řešit nemusím.
Děkuji 🙏 a jsem moc ráda, že toto neprožíváte. Opravdu soucítím s každým dítětem a rodinou, kterých se to týká. Hlavně vím, jak těžké je se tomu postavit. A nejhorší je to tam, kde dítě nemá zastání ani v rodině. Mého syna to posílilo.
Když jsem se teď dozvěděla, jak jeho bývalí spolužáci ve 14 kouří a pijou, jak holky jenom sjizdeji tick tok, jak se na té škole přehlíží podezření z pedofilie učitele a naše třídní učitelka, která se snažila s tím bojovat a upozornila na to, narazila u celého učitelského zboru, až ji vystipali ze školy, tak si jen říkám, co bude z některých těch chudáků dětí, kteří projdou tímto ustavem.
Je zajímavé, že za nás žádná šikana nebyla. To je až teď důsledek té Vaší volné výchovy.
Za nás šikana byla, jen se o ní nemluvilo. Nevím, jak jinak nazvat, než šikanou, když si k vám sedne ve třetí třídě v jídelně učitelka a začne vám cpát jídlo násilím do pusy. Skončila jí koprovka na kozach. Můj syn si tento husarsky kousek zopakoval už ve školce, ale učitelku pozvracel pro změnu buchtickami se sodo. Jiné generace, jiné učitelky, stejné metody. Po mém bývalém a jeho spolužácich házela cestinarka svazek klíčů. A šikany bylo dost i mezi spolužáky.
Jen teď to děti mají ještě těžší, protože existuje i kybersikana. Už se nestavaji jenom terčem jedné party, nebo třídy, ale celé školy, případně dětí v obci, kde žijí. Není to důsledek té naší volné výchovy. Je to důsledek výzev nové doby, sociálních sítí a vyrustani před obrazovkami. Moje výchova není volná, hranice nastavené máme. A můj syn byl sice šikanovany, ale nikdy nikoho nesikanoval, naopak bránil později slabší. Stejně jako já jsem se zástávala slabsich. A já jsem tedy rozhodně žádnou volnou výchovu nezažila. Je jednoduché sklouznout k pohodlnym a jednoduchým vysvětlení. Ale ta situace je složitější. Jednodušší lidé to asi nepochopi. Učitelé by mely mít dostatečný inteligekt, aby to pobrali. A věřím, že velká spousta z nich to chápe.
Možná by se dalo ještě podotknout, že v americké angličtině na tato pravidla moc nehledí a můžete se setkat s oběma tvary třeba ve stejném významu. Porušují si tam gramatiku v mnoha případech. Ale bavili jsme se o spisovné Oxford English.
Většinu klientů mám Američanů, zbytek Australani a Novozelandani. Tak asi tolik k mým zdrojům 😁
Moc Vám děkuji a zdravím.
Lucie V.
Jestli Vás zajímá i vysvětlení, mohu nabídnout asi takhle:
V obou variantách je present perfect, což ve významu znamená, že se jedná o něco, co se sice už stalo ( v minulosti), ALE MÁ nějaký vliv na SOUČASNOST. Nejde tedy o vyprávění o minulosti, ale o jeho důsledky pro současnost. Continuous tvar říká, že jsem tam dosud nějak dobu žil a stále tam žiju. Simple tvar neříká nic o tom, jestli tam stále žiju nebo třeba někde jinde, ale vyjadřuje skutečnost důležitou pro současnost, že tam mám "odžito" třeba 20 let, takže to tam dobře znám (bez ohledu na to, jestli tam teď jsem nebo ne), takže jsem třeba schopen napsat o tom turistického průvodce. Lepší příklad by mohl být o mém studiu. V češtině : continuous (have been learning): učím se anglicky už 20 let (a ještě pořád se učím), mluvím o mé činnosti
simple: (have learned): učil jsem se anglicky už 20 let, takže TEĎ jsem schopen studentům poradit i s těžkým překladem (jestli se teď ještě dál učím není důležité), mluvím o mé zkušenosti.
Skvělé. Moc děkuju. V gramatice jsem vždycky trochu plavala, mám to spíš z odposlechu. Tak je fajn takové vysvětlení, aby si byl člověk jistější v kramflecich 😊
A máte pocit, že poslat někoho do pr... je respektující k ostatním? Vyžadujete respekt, ale vy sama ani syn ho mít nemusíte? 😓
Tak jak už jsem odpověděla paní výše. Ano, v odůvodněnych případech, jako je například šikana ze strany učitele, je i poslání do pr... adekvátní. A bavíme se metaforicky - to neznamená, že te učitelce řeknu, aby šla do pr... Ale velmi jasně už dnes vymezim a nastavím své hranice. Případně i ostře, pokud je to nutné. A syna jsem to naučila taky. To co je popsané v článku je z velké části šikana učitelek vůči dětem i rodičům.
Dám vám příklad. Naše učitelky nedovolily synovi odejít od oběda na záchod, když potřeboval kakat. Dokud všichni jedí, nikam nejdeš. Tak se pokakal. Syn kvůli tomu následně začal zadržovat stolici a vždy po několika dnech se pokakal. Bolesti bříška, zoufalství. Byl hospitalizovany, řešilo se s psycholožkou, byl to běh skoro na rok. Později v jiné třídě ho nutili sníst buchticky d krémem, které nesnáší. Paní učitelka to do něj cpala jako do husy, až ji pozvracel. Mně se mimochodem stejná situace stala na základní škole. Dále jsem byla svědkem situace pri vyzvedávaní ze školky, kdy na zahradě se kluci schovaní za keřem bavili tím, že si syna postuchovali mezi sebou. Všechny učitelky seděly na svych tlustych p*delich a drbaly, místo any dávaly pozor na děti. To byla každodenní situace. Na zš jsme potom zažívali další perly, ale nebudu vypisovat.
Takže ne, takové učitelky si žádný respekt nezaslouží. Samy ho vůči druhým nemají. A to platí i pro ostatní dospělé. Pokud nějaký ožrala začne dítě bezdůvodně buzerovat, jen proto, že si myslí, že jako dospělý si to může dovolit, tak tady už jsme se dostali i do situace doslovneho poslání do pr...
Vychovala jsem 2 děti, které byly úspěšné ve školách všech stupňů i vrcholové sportu reprezentacerepubliky) . Obě jsou Ing.. Mají vybudovanou profesní kariéru. Mají rodiny a jejich děti jsou vychovávány normálně a slušně. Škola, sport, hudebka atd.. Žádná komunistická výchova v MŠ neprobíhala. A žádní chudáci nebyli, a ani jejich děti nejsou. A to, že váš syn pošle "někoho" do p.... není nic na chlubení. Já tomu zase říkám nevychovanost, i když vaším měřítkem je veleúspěšný. Není jediný.
Milá paní,
Já nepotřebuji dle kritérií naší společnosti veleuspesne dítě, kterým se budu moct chlubit kamarádkám. Nepřijde mi nejdůležitější, jestli vyhrává sportovní turnaje, nebo bude mít vysokou školu. Mnohem důležitější pro mě je, a to především v dnešní době, kdy se minimálně třetina dětí potyka s depresemi, sebepoškozováním a různými poruchami osobnosti, aby uměl být spokojený a šťastný. To je pro mě ten opravdový úspěch. A toho se opravdu nedosáhne šikanou ze strany učitelek a přehlížením šikany od spolužáků. Přesně s tímto jsme se u syna setkali ve školce a na ZŠ. A přesně ty tupé učitelky a učitelé měli přístup popsaný v článku. A s tím jsem se setkavala v komunistických vzdělávacích institucich i já. Těch si opravdu nemám zač vážit. A pošlu je do té p... i já. Respekt si musí lidé zasloužit. To že je někomu 60 není není důvodem pro to, aby se mohl chovat sprostě k dítěti. Tam je taková reakce ze strany toho dítěte adekvátní. A jenom abychom si rozuměly - bavíme se obrazně. To neznamená, že já, nebo syn řekneme někomu, aby šel kamsi, ale nemáme problém se vymezit, pokud někdo překračuje naše hranice. A to by se měly učit všechny děti a rodiče a nenechat si líbit vše ze strany pedagogického personálu. A jenom podotýkám, že na současné zš škole, která je státní, rozhodně žádné problémy nemáme. Pan ředitel je přísný, ale rozumí tomu, co je respektující výchova. A tomu odpovídá i složení učitelského sboru. Ti náš respekt rozhodně mají. Ale bohužel velká část vzdělávacích institucí funguje úplně zoufale.
Souhlas, dal bych přednost "I have been living...", vyjadřuje současně, že tam stále žije, zatímco použitý tvar v článku to už jaksi netvrdí, může to říkat i někdo, kdo v poslední době žije na Madagaskaru. Podle mne tedy v tom chybu nemáte, ale navrhujete právě vhodnější překlad. Máte jedničku.
Ano, takhle to cítím. Děkuji za jedničku a za reakci 🙂
Schválně koukám do učebnice, jestli nekecám. U dvou sloves je to jedno - work a live. I've been living, I've lived, vyberte si.
Kdybychom použili jiné sloveso, třeba paint, už by tam rozdíl byl: I've been painting the fence for three hours! A pořád nemám hotovo, je to hrůza! Nebo hotovo mám, ale bylo to fakt dlouhý! Nebo: I've painted the fence (already). Už jsem domalovala. Před minutou nebo před rokem, nevíme. Ať je to hotové nebo ne, sděluji jen, že úkon proveden.
Moc děkuji, to je dobré vysvětlení. S tím plotem naprosto sedí. U "live" souhlasím víc s Miroslav Němeček.
Tak čtu tu ty komentáře zplozene komunistickou výchovou a už chápu, proč ty pí*i učitelky si toto vůči dětem pořád ještě můžou dovolit.
Autorka má pravdu, toto chování opravdu není v pořádku. A to že to máte u sebe narušené, neznamená, že je. Pravda, většina lidí a učitelů to stále nechápe. Jsem ráda, že jsme si našli svůj způsob výuky a výchovy, po letech pekla s respektující školou. Syn má v 7. třídě vyznamenání, mluví anglicky bez přízvuku, pracuje na projektech, které jsou obvyklé na střední, je thai boxer a horolezec a konečně se cítí dobře. Svoje současné učitele respektuje a váží si jich díky tomu, že se k němu chovají respektujícím způsobem oni. A nemá problém poslat do pr*ele dospělého, který si myslí, že si na něj může dovolit cokoliv jen proto, že je dospělý. Nějak tuším, že se mu bude žít líp, než těm chudákům, co z nich tím vaším tréninkem, kterému říkáte výchova, uděláte nešťastné zoufalce.
Tak nic z těch hruznosti naštěstí neříkám. Asi jediné, kde mám chybu je "I have lived her for 20 years." Proc ne "I have been living here for 20 years?" Continuous mi tu dává větší smysl? Alespoň bych řekla, že takto to mám odposlouchane. Ale přiznám, že časy jedu opravdu intuitivně a nejsem si úplně jistá v kramflecich. Nicméně s rodilými mluvcimi jsem v kontaktu skoro denně, mám to trochu naposlouchane.
Často ty soukromé útulky maji zase nějakou smlouvu s obcemi. Navíc mnoho z nich je nevalné pověsti.
Ten pes už týden předtím policistu pokousal. Teď byl zase agresivní, navíc na hřišti kde beztak byly i děti. Policista nemůže zjišťovat jestli je pes agresivní nebo jenom má smůlu na páníčka který má raději alkohol než jeho. Policista vidí hrozbu, nejenom pro něj ale i pro společnost. A tak taky jedna. Představte si že by se ten odchyt nepovedl a pes by utekl a pokousal nějaké dítě. Pak by se všichni ptali co jako policajti dělali že tomu nezabránili. Obzvláště když věděli že ten pes už předtím pokousal člověka. Zvolili to menší že dvou zel.
Mimochodem v USA je to ještě přísnější. Pes pokouse člověka a majitel má povinnost na svoje náklady zařídit jeho vychování. Pokud pokouše člověka podruhé tak je bez milosti utracen.
Co se kvality soukromých zařízení týče, asi bych s tím takto nesouhlasila. Neslycham o problematických soukromých utulcich. O problematických mnozirnach a majitelich ano.
Ale abychom se správně pochopili s reakcí na ten druhý útok - já vůbec nezpochybnuji, zda strážníci reagovali správně. To oni byli na místě, museli situaci nějak vyhodnotit a rychle reagovat. To co říkám je, že k této druhé situaci nemuselo dojít, pokud by byl pes odebrán ihned při onom prvním útoku na strážníka. A tam ještě byl prostor pro zjištění, zda je možná náprava.
V USA nevím, zda je to všude stejné, myslím, že se to liší stát od státu. A určitě alespoň v některých z nich se psi v obecních utulcich po nějaké době nechají utratit, pokud se je nepodaří umístit. Stejně jako mnohá jiná pravidla, která ve Státech platí, ani toto mi nepřijde hodné následování. Ta zátěž pro daňového poplatníka je oproti jiným místům, kde se plýtvá zanedbatelná.
Proč by měl stát na svoje (a tedy i moje) náklady prevychovavat psy jejichž majitele v první řadě nikdy psa mít neměli?
Nejsou to vždy nutně státní útulky, často jde o soukromé organizace podporované dobrovolně. A proč zvíře rovnou neodstrelit? V takové situaci nelze rozpoznat, zda se jedná o zvíře agresivní, nebo prostě instinktivně reagující - bránící páníčka. (Re)Socializace nemusí být vždy nutně dlouhý a nákladný proces. A kromě toho, že je bezdůvodné zabití zvířete problematické morálně, je u nás rovněž nezákonné. Zde samozřejmě kvůli útoku důvod existoval a těžko hodnotit situaci, u které jsme nebyli. Jen tomu útoku, a tudíž důvodu k usmrcení, bylo možné předejít. A při troše štěstí mohl pes ještě získat nový domov.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Kdy to bylo? 8.10.2024? Byli jsme tam v srpnu a nemůžu se zbavit pocitu, že vlak tam jel...