Dějiny jsou vždy zneužívány a překrucovány totalitními režimy viz Rusko, ale i naše nedávná minulost. Ve válkách šlo vždy a především o majetek (např dnes, Rusko, chce majetek Ukrajiny a tak se rozhodlo použít násilí, aby se dostalo k nerostům a rekreační oblasti u moře) a také jde o moc o pocit, že jsem vládcem světa a tak tomu bylo i s Žižkou. Ideologie a náboženství, jsou vždy jenom zástěrka pravých úmyslů mocných, protože se dají lehko zneužít. Především jde o slib lidu budete se mít lépe a u někoho i funguje boj za pravdu, která je podmíněná nějakým národnostním, filozofickým nebo kulturním sentimentem.
Prostorově je to moc pěkně vyřešené vzhledem k velmi omezeným prostorovým možnostem. Jediné co bych volila jiné, jsou barvy šedá a odstín zelené, protože šedá na mě působí vždy depresivně a odstín zelené bych volila také jiný, ovšem to je otázka vkusu a každý vnímá barvy trochu jinak. Také by mi chyběl alespoň malý pracovní stolek na počítač, ale možná je to zabudované v některé vestavěné skříni.
Zkažené zboží ač před dobou spotřebitelnosti, se jsem již koupila u všech obchodů v Bile, Lidlu, Albertu, Tescu, Globusu, ale i u malých obchodníků. To by člověk nemohl nakupovat vůbec. Je třeba si dávat pozor, ale i tak se mi občas stane, že to, co koupím, je již nevhodné pro konzumaci. vážené zboží u pultu až na výjimky raději nekupuji vůbec.
Myslím si, že mnoho lidí si uvědomuje realitu přelidnění planety a že díky tomu budoucnost potomků rozhodně není nijak růžová. Zvlášť pokud se nezvrátí přírustek lidí na zemi. Již dnes to pociťujeme v chybějícím životním prostoru a nedostatku bytů. Když je nedostupné bydlení, není , kde se postarat a vychovat děti.
1 Jste obě pravdomluvné?
2 Jste obě ze stejného kmene?
ne + ne, 2. ne + ano - pravdomluvná x lhářka
ano + ano, 2 ano + ano - pravdomluvná x pravdomluvná
ano + ne, 2 .ano + ne - lhářka x pravdomluvná
ano + ano, 2. ne + ne - lhářka x lhářka
Takže řešení, na první otázku kdyby první odpověděla ne, byla by pravdomluvná a tedy by bylo vše jasné, ale nebylo. No a na druhou otázku, pokud by byla odpověď té první ano, nebylo by ještě jasné, jestli jsou obě pravdomluvné nebo druhá je lhářka. Pokud bylo vše již jasné, musela být druhá odpověď ne. Z toho plyne obě jsou lhářky.
Mám pocit, že pisatelce jde jenom o peníze. Vždyť je to přece jedno, peníze jsou v rodině až to poslední. Je to napsané hodně jednostranně kdo ví, co dědečkovi navrhovali, když kvůli tomu s nimi přestal mluvit, ať jim dá barák a sám jde do domova důchodců nebo do garsonky. Být pisatelkou , tak by mě spíš trápilo, proč má k nám tchán tak špatný vztah a snažila bych se to nějak urovnat a ne to jestli budu nebo nebudu dědit.
Autor si neuvědomuje, že ani nemrkne a sám bude důchodce a bude potřebovat důchod, protože on sám už nebude moci se o sebe postarat. Názor autora, je opravdu projev hyenismu. V každé kulturní společnosti je nutná solidarita s těmi, kteří jsou slabí a již nemají sílu. Mladí se jednou dočkají i bytů a všech hodnot, které jim ti nenávidění staří svojí prací vytvořili a denně je využívají již dnes a považují jako samozřejmost, ať jsou to školy, silnice, lesy, parky, železnice, auta..., objevy a v oblasti techniky a vůbec všech oblastech a až staří zemřou, tak se dočkají i jejich bytů a domů. Článek je opravdu projev hyenizmu a sobectví, neochota podpořit slabé a ty kteří se již nemohou bránit. Typická ukázka dítěte, které přijde za rodiči a místo aby jim pomohlo, tak je okrade o dům i o důchod, který si rodič zaslouží za každodenní dřinu, kterou přispíval na důchody předchozí generaci a přitom se staral o nevděčné děti a vytvářel celospolečenské hodnoty.
Myslím si, že autor, by se měl odstěhovat někam na pustinu a sám si vše zajistit vlastníma rukama, když nechce být k nikomu solidární, neměl by mít právo si kupovat jídlo, které vyrobil někdo jiný, chodit po ulici, do školy, do nemocnice, do budov, využívat elektřinu, z elektrárny, počítač, mobil..., které vymyslel a vytvořil nějaký děda nebo praděda. Jen ať jede někam na poušť a žije v domě postaveném vlastníma rukama z materiálu, který si sám vyrobí a jí, co si sám vypěstuje...
Naprostý nesmysl, není možné směšovat víru v bůžky - bohy a víru v Boha (Existenci samotnou) většina ateistů je lidí, kteří nemyslí vůbec logicky, protože vůbec neví, co se nazývá termínem Bůh, tedy vůbec neví, co popírají.
Mimochodem i ateismus je víra, víra v to, že neexistuje Existence. Tedy víra v to, že nic neexistuje.
Křesťané byli jako první považováni za ateisty, protože křesťanství a ani židovství v žádné bohy nevěří, úplně stejně jako ateisté. Ovšem křesťanství a židovství jsou přesvědčeni, že princip existence (To co se nazývá v křesťanství Bůh je princip existence), tedy to co existuje a nemůže neexistovat a je to zdrojem veškeré existence není hmotné povahy. Materialisté věří, že to, co nemůže neexistovat (co je věčné) je hmota (aniž by si uvědomili, že před velkým třeskem, hmota neexistovala) a křesťané, že to má nehmotnou povahu a hmota je tvořena v tom, co je a nemůže neexistovat, tím co je nehmotné a věčné, vůlí toho nehmotného a věčného. Materialističti ateisté věří, že Bůh je hmota. A jsou i ateisté , kteří věří že nic věčného neexistuje, že Existence neexistuje, to ovšem jsou lidé, neuvažujíci logicky vůbec, protože věří, že nic neexistuje nebo nepřemýšlí o svém přesvědčení vůbec.
Pak jsou agnostici, kteří říkají, nejsem dost inteligentní abych existencionální otázku dokázal zodpovědět. Tedy nevím.
Jediný logicky a filozoficky obhajitelný světonázor, který nejde vyvrátit sporem je existence Boha, tak jak ho chápe křesťanství nebo židovství .
Ohledně ne příliš inteligentních komentářů, že není možné, že si vlasy nikdy nestříhala, tak to možné je. Každému dorostou vlasy když je nestříhá do jiné délky, protože každému po dosažní jisté délky vlasu se začnou ulamovat konečky vlasů nebo celý vlas vypadne a roste nový. Jsou lidé, kterým nedorostou vlasy delší než kousek pod ramena a jsou takoví, kterým dorostou několik metrů, hodně záleží na vlastnostech vlasů, které ten konkrétní člověk má. Ne všichni jsme stejní.
Je to byt, který by si takto zvládl člověk zařídit i bez designera. Takový běžný byt v jednotném duchu. Ovšem zaujala mě koupelna. Líbí se mi, že to není taková ta prvoplánovitá betonová studená koupelna, jako je teď v módě, ale koupelna, kde i v zimě bude mít člověk příjemný pocit. Koupelna určitě palec nahoru.
Chtěla jsem přispět, případně to pojízdné křeslo koupit, protože stojí na internetu cca 10 000 až 14 000 , ovšem zarazilo mě, že se vybírá 84 000,- tolik takové křeslo nestojí ani omylem. Možná vybírají i na přestavbu koupelny, a to vany na sprchový kout ale měli by uvádět všechno, na co vybírají. Ta částka, kterou chtějí, když vím, že i to nejdražší křeslo, stojí méně, mě opravdu vykolejila a ztratila jsem ve sbírku důvěru. Prosím příště uvádějte u každé sbírky všechny podstatné informace. Odkaz
Jsem z generace, která knihu dostala ve škole jako četbu a musím říci, že byla tak nudná, že jsem ji nikdy nedokázala ani dočíst, na rozdíl například od příběhů žáků Kopyta a Mňouka od Švandrlíka. Z radostí jsem přečetla i knížky o Kájovi Maříkovi, což byla literatura o generaci starší, nebo příběhy od Foglara, milovala jsem knihu Děti z Bullerbynu. Myslím, že nemá čím dnešní děti zaujmout, když nedokázala zaujmout ani mnohé Husákovy děti. Ono totiž takové ty podprahově politicky naučné knihy děti většinou až tak moc nebaví.
V Asii je velká konkurence a všem jde o finanční a společenský úspěch svých dětí, aby neskončili jako poslední kolečko u vozu, lidí je moc a konkurence je obrovská, každý je snadno nahraditelný. Ovšem věčný dril také není vše dětem potom chybí kreativita, citlivost k druhým, schopnost se rozhodovat a správné sociální návyky.
To vše je pro úspěch také velmi důležité, to se děti v Asii moc nenaučí.
U nás tolik konkurenci nepociťujeme, není nás tak moc a to je dobře. Našim rodičům jde u dětí víc o jejich pocit štěstí, než o budoucí uplatnění a úspěch ve společnosti. Češi k věcem mnohdy přistupují ve jménu hesla, ono to nějak dopadne, vždycky to nějak dopadlo, proč se teď stresovat, raději si budeme užívat dokud to jde. Ono to dítě, které zůstane o rok déle ve školce, nejen, že má o rok déle bezstarostný život, ale také má nad svými spolužáky rok k dobru a je vyzrálejší a tedy i chytřejší, a v učení je ve třídě mladších dětí i šikovnější a není pro to třeba nic moc udělat a o to mnohým rodičům jde. Tím, že rok s nástupem do školy počkám, vytvářím bez velké námahy konkurenční výhodu pro své dítě.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Odkaz