Dobrý den, pane Mikači,

ráda bych se vyjádřila k Vašemu příspěvku. Učím druhým rokem na ZŠ. Studovala jsem pět let jiný obor, učit jsem šla, protože mě to baví a věřím, že dokáži děti k učení motivovat. Měsíčně dostávám něco kolem 24 000 hrubého a ano, třikrát do roka mi přijdou odměny, řekněme v součtu za rom činí odměny 20 000. Když si to spočítám, průměrný měsíční plat mám tedy něco kolem 26 000. Pracuji denně asi od 7 - 15:30 hodin a o víkendech strávím alespoň několik hodin přípravou na další týden, opravováním testů a korespondencí s rodiči. Mám svou práci ráda, ale myslíte si, že si s tímto platem dokáži například platit nájem a ve stejnou dobu šetřit na hypotéku? Myslíte si, že si jako mladá učitelka užívám jednání některých rodičů nebo toho, že mám ve třídě děti se speciálními potřebami a paní asistentka zrovna musí suplovat za někoho jiného (protože asistentů je málo za ty peníze)? Myslíte si, že v tom případě dostane třeba zrovna vaše dítě kvalitní vzdělání, když musím 90% svého času stát u Pepíčka, který má ADHD nebo jinou poruchu? Ano, inkluze je v současné době výzva, ale bez asistentek to bude ještě horší. Zkuste si sedět 6 hodin v kuse každý den u dítěte, které má ADHD, autismus nebo sebevražedné sklony za 25 000 hrubého. Problém je hlouběji, ale jako učitelé musíme někde začít. Stávka je normální praxe, která vyjadřuje nespokojení se systémem a funguje celosvětově. Proč ne u nás? Možná se fyzicky nenadřeme stejně jako zaměstnanci ve fabrice, ale psychicky? To určitě ano. Nebudu už vůbec zmiňovat to, že potřebujeme magisterské vzdělání.