Něco o mně.
Zdravím. Dnes za mě teda zklamání. Já to hodnotím jako úplný laik, jen tím, co vidím, bez značek, peněz, osobností. Připadalo mi to, jako kdyby byl ten názor, že se v cizině oblékají lépe, protože tam jsou někdo i když vypadají spíš hůře. Když si naše celebrity vzaly podobné šaty minule, tak byly zkritizovány, ale na Oskarech všichni super, i když mají na sobě peřinu klidně za milion, černou baletní sukni, ne-li spodničku od desetileté dcery a pod ní párátka a "super" šaty, kdy ta žena vypadá, že stojí nahá za nějakou sádrovou plastikou. Pamela v závěsu a s mastnou hlavou teda děs, to jo, na tom bych se shodla, ale ani ostatní žádná sláva, nevidím na nich šaty, snad kromě Jenner.
Nádraží jak hrom a míst k sezení skoro nula. Když se dobíhá vlak, tak kličkujete mezi lidmi, co tam stojí a zírají na tabuli odjezdů.
Prošla jsem skoro všemi místy, kde byl pan Gebrian, až na tu louku nahoře. Protože to je to jediný, co se tam dá dělat, když vlak nejede a nehcete procházet krámy uprostřed.
Chce to prostě vyřešit zázemí pro čekající lidi, kde nebude obsluha nikoho nutit si něco koupit. Venku před nádražím se sedět skoro nedá, protože tam věčně posedávají divní lidé, na zemi střepy, zvratky. Vevnitř studené lavičky, kterých je hodně málo. Lidé sedí kolem sloupů, opět na ledových plochách. Hala obrovská jen pro pěší. Ten park vpravo směrem k Václaváku by se využít dal lépe, to ano, než jen trávník. Pár altánků, nějaký vodní prvek, ty stánky by mohly stát tam třeba i celoročně a ne jen před vchodem do nádraží. Oni se tam možná přemístí, až tam budou ty tramvaje.
O místech z boků nádraží snad ani nemluvit. Ty výrazy cizinců, kteří tam omylem vyjdou jako reakce na smrad a spící lidi na zemi... Nechápu, proč jsou tam stále trpěni.
Park bych zanechala, žije tem dost ptáků, kteří mají alespoň kus zeleně v centru plném aut a domů, ale upravila bych ho lépe.
Já bych za tohle možná byla víc vděčná, než co jsem zažila sama. Syn se po manželově nevěře obrátil proti mně, protože jsem měla posttraumatickou psychickou poruchu, jelikož jsem s nevěrou bývalého žila denně rok, nikdy jsem nevěděla, jestli dorazí z práce domů, nebo pojede k ní. Milenka za ním jezdila do práce, on za ní domů, když byl doma se mnou a dětmi, tak věčně na telefonu. Byla jsem vzteklá a protivná, ale ani jeden z nich to nedokáže přijmout. Byla jsem několikrát konfrontována milenkou, která mi doporučovala psychiatra a prášky, až jsem se zhroutila, ale syn stále sympatizuje s otcem. I když jsem vždy odsuzovala sebevraždu, ve smyslu, proč bych se měla zabíjet za hříchy ostatních, neměla jsem k ní daleko, tak stejně dál upřednostňuje otce, i když žije v plesnivým domě, plným špíny a výkalů od koček.
Co jsi to blba, co opustí dítě v jeho 4 letech? Co jsi udělal pro to, aby jsi vztah zachránil? Vzal jsi manželku na výlet? Na rande? Co? Nebo sis svý náhlý problémy šel léčit hned jinam? Se nediv, že je žena taková, když jí odkopnul hned, jakmile se v tvý blízkosti objevila nová kost? Dobře ti tak, podvraťáku a přeju ti, aby tě odkopla i ta další, abys poznal, jaký to je.
Nenosím kabelky, protože jsou nepraktické. Do práce dojíždím, nechodím do baletu, ale do práce. Nosím tašky přes hlavu a batohy, přesně proto, že v nich mám osobní věci, knihy, oběd, nákup a tak dále. V MHD si batoh sundám, nepokládám na vedlejší sedačky, snažím se ho necpat nikomu do nosu. Pojďte se se mnou projet moji cestou do práce, autobus plus vlak. Docela často vidím, jak hlavně starší dámy položí svoji titěrnou kabelčičku na vedlejší sedadlo a vůbec jim to nepřijde hloupé. Zato studenti a mně podobní lidé mají batohy buď na zemi nebo na klíně.
Něco o mně.
0
Sledujících
0
Sleduje
Něco o mně.
0
Sledujících
0
Sleduje
Policista super. Jedno velký plus za práci s nožem. 🙂 Šikulka