Ono to je celkem logické, že se generace Z nemůže pochopit s generací Boomers. Jako už příslušník té druhé jsme problémy, kterých oni se podle té tabulky bojí, neznali. Když si jen tak vzpomenu na dobu po vyučení - při práci studium ještě další školy, když sem chtěl chodit přesčasy, tak bez problémů, protože práce bylo mraky. Dnes uznávám, že sem byl tak trochu blázen - na školu sice byly nějaké úlevy od zaměstnavatele (cca 4,5 hodiny týdně, ale za to jsem podepsal, že tam budu pracovat další 2 roky po dokončení), ale 60 hodin přesčasů k základnímu fondu pracovní doby nebyl problém. K tomu rande, a další aktivity. Doma (v té době sem bydlel u rodičů) mne téměř neznali (kde je? 😄 ) Když jsem po vyučení nastoupil, tak jsem se svého střídače tehdy 28 roků starého ptal, kde bydlí, tak jsem se divil, že má byt v paneláku. A dozvěděl jsem se, že v tom naše,podniku to fungovalo tak, že když se oženíš, dostaneš podnikovou garsonku. Když se ti narodí dítě, dostaneš 2+1 a s druhým dítětem další výměna za 3+1. Řadový dělník v úkole ve fabrice. Režie nebyla ani čtvrtina platu. Nedávno se mně jedna slečna necelých 30 ptala, jak je možný, že důchodci bydlí sami ve velkém domě, kde na to vzali. Když sem jí to položku po položce vyjmenoval, nechápala. Ale taky nechápala, že to kromě jiného znamenalo, že člověk nesměl být líný, že 3 - 5 let po práci to bylo prostě do montérek a stavělo se. Já blbec ale tenkrát že stavět nebudu a že si opravím domek po dědovi. Přišel jsem tak o všechny výhody těch stavitelů nových domů. Všechno má své.

Pracovali na 250%.

Ja uz vim, ze si to do konce roku nesedne, protoze z ministerstva jsou noty, ze min. do konce roku, se jede po staru. To je ta digitalizace ala Pirati 😉.