Například 11 nebo 13. Čísla lístků mají společné to, že těmito čísly nelze dělit beze zbytku. A takových řešení vymyslím nekonečně mnoho v souladu se zadáním.

Pokud je zadání příkladu nejednoznačné, řešení je nekonečně mnoho - a autor úlohy to nejednoznačně napsal.

Vy patrně hledáte takové řešení, jaké chtěl autor úlohy, kdyby to dobře napsal. Ale nenapsal.

Pokud matematice opravdu rozumíte, víte to.

Není to o tom, že někteří píšeme sebevědomě, jak jste se na jiném místě nerespektujícím způsobem vyjádřila, ale matematicky správně.

Je to jedno z nekonečně mnoha řešení - to zadání je tak nesmyslné, že má nekonečně mnoho řešení. To je jediný správný závěr.

Správných odpovědí je nekonečně mnoho - zadání je tak ledabylé, že toto je jediný správný závěr.

Výsledků (správných) je velké množství, protože příklad je formulován tak ledabyle (nepřesně), že můžete najít cokoliv a je to správně.

Takže jediný kritický závěr je: Pro ledabylost zadání je je řešení velmi mnoho.

1. Ono jde vždy o kontext toho, co se děti v daném okamžiku učí. Ofocením o ten kontext přijdete.

1. Příklad není formulován přesně (ale děti ten kontext podle bodu 1 znají) a jako neznalý v tom můžete hledat cokoliv a najít.