Chtěl jsem tady konstatovat pravdu - ale úúúž bych byl za antisemitu.

Jezábel nebyla Židovka.

Stará nádraží padají, na nová si postupně zvykáme, jako by tam byla odjakživa. Viz třeba Karlovy Vary, Praha-Vysočany. Jiná stará nádraží stojí, aktivisté je zachránili, a překážejí, nikdo neví co s nimi, Jako třeba Ústí nad Orlicí.

Pánové ze SŽDC jsou zjevně reinkarnací majora Halušky, veltele pétépáků, nezapomenutelně vylíčeného Miroslavem Švandrlíkem v Černých baronech, když tento ve své kulturní omezenosti rozkázal nejprve popílit památkovým úřadem chráněné cedry a poté zbourat krásnou barokní kašnu: „Na čo také velké stromy?“ ukázal na několik stoletých cedrů, chráněných památkovým úřadem. „Popílit! Všetky popílit!“ Sám dohlížel na jejich kácení. „To je robota?“ křičel. „Klofetě do teho ako vrana do houna!“ Vytrhl jednomu vojínovi sekyru a připomněl si své dřevorubecké mládí. Šlo mu to znamenitě a mnozí z přihlížejících pak o něm nikoliv bez jistého respektu tvrdili, že by se jako jeden z mála důstojníků uživil i v civilu. Leč Terazky to neměl v úmyslu. Po skácení cedrů vstoupil na nádvoří, kde ho upoutala krásná barokní kašna. „Čo je to?“ zeptal se dychtivě nadporučíka, který ho doprovázel. „Kašna,“ dostalo se mu odpovědi. „Kášňa?“ podivil se. „Na čo je vojaku treba kášňa? Ja som bol dobrý vojak a nikedy som kášně něpotreboval! Vziť krompač a kášně rozbourovat!“ Rozkaz byl splněn... Jak vidno, zelené mozky se vyskytují i v takzvané modré armádě, i když v SŽDC asi nepracují železničáři, nýbrž nekulturní technokraté. Protože železničáři vždy měli v úctě historický odkaz nejslavnějšího období rozvoje železnic, jímž byly časy, kdy české králoivství bylo součástí Rakouska-Uherska, a kdy se stavěly krásné, byť typizované nádražní budovy, coby vizitky daného města či vesnice. Dneska se vedení SŽDC zmůže jedině tak na nějakou tu sklobetonovou krabici. Zjevně toho v hlavě víc nemá - jako major Haluška...

Demolice a stavba nového je výrazně levnější, než rekonstrukce památkově chráněné budovy...