Po odchodu Priskeho to vše zřejmě fungovalo ještě na základě setrvačnosti. Friis a celý tým z toho mohl přece jen těžit v úvodních kolech, ale každá setrvačnost má svůj limit. Navíc ta různorodá, resp. nesourodá skladba hráčů v týmu, to vše teď hraje proti Spartě.

Chudák holka, kdo ví, co jí teď čeká.

Na to, co se děje nyní, se držela docela při zemi. Teď budeme kupovat velice potřebné stíhačky F35, potom už zbývá domluvit se s mimozemšťany a nakoupit další, nezbytně potřebné technologie ještě přímo od nich.

No, takhle: Já tu smlouvu nečetl, u jednání KLUB/MĚSTO jsem nebyl. Přijde mi, že je tady dost diskutujících, kteří mají lepší informace, budiž... Je zde vyjádření jen jedné strany, takže se nabízí otázka: "Není to málo, Antone Pavloviči?"

Je to tvrzení jen z jedné strany. Nic není tak černobílé, jak to na první pohled může vypadat. Hokejový klub spolkne docela ranec, bez solventních sponzorů a dotací města se to bude dělat docela těžko. A město mu teď, jak vidno, háže hokejky pod nohy. Platit závazky se samozřejmě mají, ale není tady něco spíš osobního?

Jakej špendlík? Pouta se dala odemknout (na to fígl byl), ale špendlík na branku v signálce? To snad ne.

A není lepší kelímek od jogurtu s dírkou ve dně? Dají se nashromáždit rychleji, jak ty ruličky, ne? No, záleží, jak kdo moc... (však víte).

Jaké procento a kolik dostal hráč za výhru ze sázky za vyloučení? Brazílie je na úplné špičce sázkařských podvodů, takže asi tak.

Po válce ztratil paměť kde kdo. Nešlo jen o umělce. Před norimberským soudem si obžalovaní buď nepamatovali, nevěděli nebo jen plnili rozkazy. Poválečným důsledkům nechtěl nikdo čelit, někteří raději zvolili sebevraždu (Goring), někteří chtěli zmizet (Himmler), některým se útěk zdařil (zbytečné vypisovat). Někdo dál sloužil v novém systému ve vlastní zemi nebo byl přijat do služby jiného státu, ve věci vědy a pokroku. Vypadá to sice divně, ale je/bylo to tak. I v nacistickém Německu, tedy v tzv. Třetí říši, byli lidé, jejichž služeb po válce využívaly vítězné mocnosti, a to bez ohledu na jejích minulost. Nikdo z nich se samozřejmě členstvím v NSDAP apod. nechlubil, přesto o sobě velmi dobře věděli.

Darování krve = úcta k dárcům, ne každý krev může dát. Co takhle dát najevo dárcům, že jsme za ně rádi, vážíme si jich a jako poděkování jim dát spíše nějaký benefit na vstupném, odznáček (Slavia + kapka krve...) nebo něco podobného? Hodit za hlavu tradici mi nepřijde jako úplně dobré PR, resp. marketingový, či klubový tah. Jen můj názor.

City si zatrénoval, bylo to jako by hráli bago na šestnácte Sparty. Těžko očekávat, že proti šejkovým penězům uspěje tým ze země, kde má většina klubů dost hluboko do kapsy. To samozřejmě neumožňuje nákup TOP hráčů, s kterými by se zvýšila kvalita naší ligy. A proč by nějaký TOP hráč chtěl hrát u nás? Fotbal má zvuk a image v úplně jiných končinách, karty jsou v tomto směru dlouhodobě rozdány, to je realita.

Konečně v Gironě pochopili, na kom to vše stojí a padá. Porazili SLOVAN, ale že by ho nějak válcovali, to se říct nedá. V závěru byli rádi, že tu nulu vůbec uhráli.

Přijde mi, že jsem jediný, kdo ty tanečníky, kuchaře, pekaře, hochy s pekáčem buchet a krásky na ostrově Láska... a já nevím co ještě, nesleduje. Nebo je nás snad víc?

Vybavuje se mi úvodní scéna z kultovního filmu "Smrtonosná zbraň 1", kdy Amanda vyleze ze svého pokoje na okno hotelu a skočí. Dále to známe všichni... Kdo ví, jak to bylo tady. V každém případě odešel velmi, velmi brzy, ať už to byl úmysl nebo nehoda.

České přísloví /rčení: "Kovářovic kobyla chodí bosa" se zde naplnilo do puntíku.

Dotyčná svědkyně, nechť se dostaví na nejbližší služebnu PČR.

Je to přirozený vývoj, s kterým se potýká a bude potýkat celá Evropa. Lidé jsou zvyklí na nějaké standarty a doba je navíc čím dál víc nejistá. Ten, komu se v Evropě zvyšují standarty, není a nebude typickým Evropanem, ten tu demografickou křivku zvedne nahoru. Vyhlídky jsou bohužel takové, že se poměr Evropan/"ostatní" bude neustále prohlubovat, ti ostatní budou velmi rychle a rádi zapouštět své kořínky.

Hodně lidí tady píše, že ti odchycení a násilně odvedení nejsou motivováni, že tam budou k ničemu... My jsme válku tady naštěstí nezažili (až na tu nejstarší generaci), ale kdo byl na vojně ví (jasně, těžko se to srovnává), že ti.staří psi dokážou ty mladé dostatečně "namotivovat" a srovnat, tedy na vybranou pak nikdo zrovna moc nemá. O vztazích v armádách postsovětských republik si nedělám zrovna moc velké iluze, na jakých základech to tam fungovalo je snad dostatečně známo. Určitě to nebude jak v seriálu "Chlapci a chlapi;" tady si myslím, že ti staří na ty odmítače a vyhýbače docela zatlačí a k té obraně vlasti je "přesvědčí." Bohužel, bude to stát ještě mnoho životů, než se dojde k nějakému konsensmu, resp. dohodě, ať už se bude jmenovat vítězná, mírová, dočasná, anektační... Něco se prostě s nějakým kompromisem uzavřít musí, jinak to válečné běsnění neutichne.

Mnozí zde argumentují: „Lepší než benefity, jsou peníze na účtu.“ Zaměstnavatel benefity nemusí nikomu dávat, není k tomu nijak vázán, není-li např. závazek v kolektivní smlouvě a pod. Zjednodušeně: Je třeba si uvědomit, že peníze (třeba tisícovka přidaná navíc) do výplaty mají jinou hodnotu, než peníze benefitní. Pokud zaměstnavatel přidá tisíc korun do výplaty (hrubá), zaměstnanci se strhne daň ze mzdy (15%), sociální + nemoc. (7,1%) a zdravotní pojištění (4,5%), tedy neobdrží tu tisícovku, o kterou mu zaměstnavatel navýšil mzdu. Na druhou stranu, dá-li mu tisícovku na benefity, tak ji jako tisícovku zaměstnanec dostane s tím, že si za ní může pořídit to, na co je benefit určen. Z přidané tisícovky do výplaty, jsou odvody na straně zaměstnavatele, tedy jednoduše: peníze do výplaty jsou drahé, tak to prostě je. Zaměstnavatel tedy bude raději „přidávat“ formou benefitů (není to povinnost). Nepíšu, co je správné nebo ne, píšu o tom, jaký je rozdíl mezi tisícovkou na benefity a tisícovkou do výplaty.

V rámci spravedlnosti a blížícího se výročí vzniku Československé republiky žádám, aby tak, jako paní Pavlové, byly doplaceny tyto dávky zpětně i ženám (případně dědicům) našich bývalých prezidentů, a to až k datu 28.10.1918.