Je to asi tak reálné, jako kdyby chtělo Rusko získat zpět od USA Aljašku.

Švýcárna = zastávka na čaj a borůvkové knedlíky, ohřát kosti a potom zase dál. Ale ano, i tyto, dnes již ikonické stavby, patří k Jeseníkům..

Dobře to dopadlo a svazáci můžou příště s CK SSM zase někam k moři.

Ti mladí jsou nepoučitelní; jezdí na těch e-skútrech co to dá.

No nevím... není gips jako GIBS.

Dinosauři chtějí přežít, ne si komplikovat život.

V tomto není žádná mazanosti. Tuto "berličku" využívají vojáci i policisté (nekomentují oprávněnost a míru výsluh), pokud vidí, že mohou výsluhy ještě zachránit. Je to takové plivnutí do tváře všem těm, co takovou výhodu nemají nebo nad takovou možností mohou tak akorát zakroutit hlavou. Zákon je v tomto směru bohužel jaksi nedokonalý, leč někomu očividně vyhovuje.

"Vypadá jako Vrána, ale je to Králík...."

Tak snad nám to ten Rulík nezkomplikuje ještě víc.

Popsal jsem svůj zážitek z Paříže před osmi lety. Jsem rád, že si pamatuji Paříž tak, jak jsem jí tehdy vnímal. Samozřejmě, že nejbezpečněji se budeme cítit vždy za brankou našeho domu, ale potom nebudeme mít zážitky a vzpomínky, o nichž píšu. Evropa se stává stále více multikulturnější (to slovo mi pravda moc nejde) a ono už to lepší nebude. Chce-li někdo vidět a poznat trošku více, jsou určitě místa, na jejichž návštěvu se dá zavzpomínat. Louvre nebo Eiffelovka za nikým sama nepřijde...

Paříž. Když slyším to slovo, vybaví se mi večerní posezení na schodech s výhledem na Eiffelovku za poslouchání písniček od mladíka s kytarou. A taky typická francouzská hudba, kterou dlouho nevymažete z hlavy, od harmonikáře v metru, kterou už z dálky slyšíte. To vše, a podobné zážitky, tvoří jedinečný a nezaměnitelný kolorit této metropole. Jsem rád, že jsem tam byl a doporučil bych Paříž i ostatním.

Už na MS v Praze bylo vidět, že vyčnívá jak herně, tak bruslařsky. Ví, kam si najet, udělá pár kroků a ostatní už jen koukají na jeho číslo na zádech. Potom už jen puky přerozděluje nebo trefí. Jen ať mu to vydrží a nevyšlápne si na něj nějakej jouda, jak se stalo třeba Tomáši Hertlovi.

Co by na to řekl Mirek Dušín? Nečestné a nesportovní? Samozřejmě, účel světí prostředky, nicméně já bych s ním i souhlasil.

Dobrý den, mnozí zde nebudou zřejmě souhlasit, ale ten článek je opravdu dobře napsán a zahrnuje to nejpodstatnější ze změn, které mají přijít. Ne každý musí na první dobrou vše strávit a pochopit (nedivím se těm drobným firmám, živnostníkům apod.). Věřte mi ale, že pročítat si změny/úpravy zákonu, to je opravdu něco, co nechcete. Bohužel, takto to jde do čtení, ke schvalovacímu procesu, a takto to zřejmě i projde. <b>K samotnému článku bych tedy spíš řekl: že je zde docela přehledně podáno to podstatné, které budeme muset chtít vstřebat, ať už se nám to líbí nebo ne.</b>

Ne, ne, ne, to je jen jakýsi výčet "nešťastných" událostí na našem území ke konci války. Je to diskuze k článku, který zevrubně popisuje tyto události. Neřekl bych, že se tady někdo pokouší něco otáčet v tom smyslu, jak sám uvádíte.

Jestli ty sluneční brýle 😎 nesundal od léta, tak je to fakt hodně dlouho.

Super, pokud je to ta samá, co byla umístěna v Sušících na náměstí v r. 1946 a potom i v r. 1969, tak jenom dobře, šlo by o původní, dobový originál, který se podařilo pečlivě ustrážit před těmi, jímž historické události nepasovaly tzv. do krámu. Pokud jde o focení desky/památníků, tak mám taky vzpomínku. Účastnil jsem se pravidelně kladení věnců u památníku padlým americkým letcům, někde mám z toho fotky, kde jsem i s velvyslankyní Shirley Temple Black. Doba byla tehdy taková; já jsem si fotil pietní průběh této události a současně jsem byl focen někým, kdo za záclonou MNV pořizoval fotografie všech těch, co na základě oznámení Hlasu Ameriky, přišli k pomníkům padlých Američanů na našem území.

O sovětských vojácích, převlečených do amerických uniforem, jsem v souvislosti s Plzní nikde neslyšel ani nečetl. Toto ale bylo v době, kdy "jedinou" osvobozující armádou byla ta Rudá, zmiňováno v souvislosti s osvobozením města Sušice. Naštěstí to tehdy byly jen takové snahy o překroucení historie, které neměly moc šancí na úspěch, proti takto upravené historii konec konců hovořila pamětní deska na sušickém náměstí. Ta byla na zeď sušického muzea umístěna v r. 1946; vyjadřovala vděčnost a poděkování americké armádě (4. pancéřová divize / 3. americké armády). Rovněž i ona vadila po "Vítězném únoru" tehdejšímu režimu a v r. 1951 došlo k jejímu odstranění. Po srpnu 1968 se tam opět na chvíli vrátila (1969?) a potom (po normalizaci) opět zmizela. Jak to je dnes, by věděli nebo mohli lépe popsat spíše Sušičtí.

Patrně všichni znáte potravinářskou značku VITANA. Málo kdo ale dnes ví, že přímo v jejím areálu býval roky památník, který připomínal toto osudné bombardování v Byšicich (Mělnicko). Pietu, k níž byl určen, však nemohl strávit tehdejší režim, protože v povědomí lidí vyvolával vzpomínku na akci letectva Rudé armády. V bývalém socialistickém podniku se tedy dělala veškerá možná opatření, vedoucí k vymazání této připomínky. Nakonec došlo k tomu, že tento, režimu nepohodlný pomník, mohl zmizet pod rouškou rekonstrukce továrny v tom pověstném propadlišti dějin. Pomník, který připomínal 29 obětí sovětského náletu, byl tedy trvale odstraněn, zdůvodnění se našlo, účel světil prostředky. Datum 9. května 1945 již tady nemělo být více spojováno s touto tragickou událostí. V paměti lidí mělo být toto datum uchováno pouze jako Den osvobození, historie se tehdy prostě narovnávala, nebo spíše upravovala tak, aby byla poplatná svému režimu.

Ne boty, BODY bylo správně. Jenom krabice měla být od vína. Za body, ne za boty.

🍐🔲🍎❓