Děkuji moc za tento článek.

Moje maminka, bohužel, musela kvůli mému onkologickému onemocnění do domova pro seniory, nezvládala jsem péči o ní. Chodila jsem za ní každý den, pro obě to bylo velmi těžké. Nebudu vypisovat jak to v tom domově chodilo, spíš se podivuji, že se píše, že si tam příbuzní chodí pro peníze. Téměř celý důchod vezme zařízení a klientovi ponechají nezbytnou částku. Z toho si ovšem klient platí ne zrovna levné léky, takže mu toho moc nezůstane. Takže řeči, že si tam příbuzní chodí pro důchod jsou opravdu zcestné.

Mám přítele a Štědrý večer máme krásný, hektický. Večeři si užijeme spolu sami dva, pak jedeme k mojí dceři na rozdávání dárků. Posedíme, popovídáme a odvezeme je k druhému dědovi. Jedeme k dceři mého přítele, prožijeme krásné posezení a později večer jedeme k příteli domů, kde navštívíme jeho syna. Neměnila bych a vždy se na ta setkání moc těším.

Nevím jak kde, ale minulý týden jsem posílala balíček urychleně, byla jsem na poště Třebíč 5 dopoledne a druhý den v poledne mi přišla zpráva, že zásilka byla doručena. A adresát mi to potvrdil. Takže spokojenost.

Na obrázku není Rakytník.

Letos nás také trochu zaskočily vysoké ceny, ale jinak naprostá spokojenost, alespoň co jsme byli my (kousek od Šibeniku) i příjemné prodavačky, moře čisťoučké, preferujeme skalnaté pobřeží. Už se tam asi nepodíváme, ale to spíš kvůli našemu věku.

Na této úvodní fotce nejsou lilie ale denivky.

Fandila jsem Itálii a měla jsem radost, že zvítězila. Angličané prohru neunesli do té míry, že hned jak dostali stříbrnou medaili, tak jí sundavali z krku. Hanba! A neúcta vůči soupeři i fotbalu jako takovému. Věřím, že chtěli vyhrát, ale takhle neunést porážku - připomínalo mi to Rusáky, kteří taky mimo zlatá neberou nic.

Zajímavé, ale na několika fotkách nejsou kosatce ale irisy. Velký rozdíl v pěstování.