Ať si to zaplatí sám, nechá si ufiknout pinďu a pak ať si je třeba škaredá ženská,, jak je vidět na fotkách. Ale chtít to zadarmo od našeho zdravotnictví, je sobecké, nezodpovědné a vůči pacientům, kteří lékaře opravdu potrebuji, to je opravdu sprosté.
Myslím, že kdyby si ty změny měli platit, tak by jich hodně ubylo.
Osmdesátnice hodí večer zuby do sklenice s corega tabs, a dentální hygiena je hotová. Nedělejte z toho novinářské drama s hysterizující fotkou s hlavou v dlaních.
To se Vám moc nepovedlo. Je mi pár let přes sedmdesát a stále mám zuby svoje a ve velmi dobrém stavu. Myslím, že je nás víc, kteří i ve vyšším věku nehází zuby do sklenice.
Moje maminka, bohužel, musela kvůli mému onkologickému onemocnění do domova pro seniory, nezvládala jsem péči o ní. Chodila jsem za ní každý den, pro obě to bylo velmi těžké. Nebudu vypisovat jak to v tom domově chodilo, spíš se podivuji, že se píše, že si tam příbuzní chodí pro peníze. Téměř celý důchod vezme zařízení a klientovi ponechají nezbytnou částku. Z toho si ovšem klient platí ne zrovna levné léky, takže mu toho moc nezůstane. Takže řeči, že si tam příbuzní chodí pro důchod jsou opravdu zcestné.
Mám přítele a Štědrý večer máme krásný, hektický. Večeři si užijeme spolu sami dva, pak jedeme k mojí dceři na rozdávání dárků. Posedíme, popovídáme a odvezeme je k druhému dědovi. Jedeme k dceři mého přítele, prožijeme krásné posezení a později večer jedeme k příteli domů, kde navštívíme jeho syna. Neměnila bych a vždy se na ta setkání moc těším.
Vůbec se Vám nedivím. Tehdy jsem prvně zažila, že se po konci filmu lidi v kině rozplakali. Nahlas, ne takové to slzení a posmrkávání. Mockrát jsem měla šanci ho vidět znovu, ale nikdy jsem k tomu nenašla sílu.
Také už jsem se nikdy nedívala. Je fakt, že Francouzi tyto filmy uměli. Např. Stará puška, tu jsem oplakala taky.
Právě jsem si vzpomenul na film "Dva muži ve městě". Scéna kdy Alain Delon v roli zločince odsouzeného k smrti kráčí ke gilotině a svému příteli (Jean Gabin) pošetá - mám strach. Udělalo to na mě dojem i v souvislosti s jeho nynějším rozhodnutím.
Ten film na mne zapůsobil tak, že jsem se s takovou nespravedlností velmi dlouho nedokázala vyrovnat.
I chlapi pláčou. Tohle je velmi silný příběh, který ukazuje, jak někdy na neskutečných banalitách bazírujeme a že ty hodnoty života jsou úplně někde jinde.
Za 25 let práce profesionálního hasiče jsem poznal celý oceán lidské bolesti, neštěstí a zmaru. Ale i obrovské solidarity mezi lidmi. A také mnoho lidské arogance a hlouposti.
Chlapi v přilbě jsou schopni vydýchat toho mnoho, ale co nikdo z nich nikdy nevydýchal, když to postihlo děti. To jsou příběhy, které se vám hluboko vryjí pod kůži a nikdy na ně nezapomenete.
Ano, i chlapi pláčou, jen aby to nebylo tolik vidět, tak klopí zrak a koukají se do země.
A i když ortel nad tím malým klukem je nemilosrdný, je přeci jen malilinkatá jiskřička naděje, že se stane zázrak a chlapec přežije. Ta jiskřička zhasne až s posledním dechem z jeho úst. A klukům v uniformách a bílých pláštích patří úcta a poděkování, že ukázali, že jim není jedno, když někdo trpí a že jsou soucitné lidské bytosti.
Přes slzy se mi špatně píše. Děkuji za ta krásná slova a přeji Vám, abyste v soukromém i profesním životě nemusel prožívat takové smutné příběhy. Hodně zdraví a štěstí a moc si Vaší práce vážím.
Fandila jsem Itálii a měla jsem radost, že zvítězila. Angličané prohru neunesli do té míry, že hned jak dostali stříbrnou medaili, tak jí sundavali z krku. Hanba! A neúcta vůči soupeři i fotbalu jako takovému. Věřím, že chtěli vyhrát, ale takhle neunést porážku - připomínalo mi to Rusáky, kteří taky mimo zlatá neberou nic.
6
Sledujících
0
Sleduje
6
Sledujících
0
Sleduje
Vedro ani tak nevadí, horší je, že u nás od začátku července v podstatě nepršelo. Jen jednou zalilo, ale sudy to nenaplnilo. Okolo to vždycky spadlo a nám se to vyhnulo. To je fakt Sahara. Kousek od Slavkova u Brna.
7 odpovědí
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Třebíč to samé. Na obzoru se ukáží černé mraky, těšíme se, že zaprší a mraky se rozejdou a nespadne ani kapka.