Moje babička občas vytáhla vařečku, když byla hodně vzteklá. Potom si to asi rozmyslela a praštila s ní třeba o stůl. Doma jsme měli hodně vařeček, kterým kus chyběl. A dokonce tím i trochu nahnala strach. Od rodičů jsem párkrát dostala "pohlavek", ale to ani nebolelo. Ve třídě jsme měli holku, co dostávala řemenem a to byl děs. Bylo to vidět i v tělocviku a nikdo to neřešil. Byla zakřiknutá, nechodila odpoledne ven, jak jsme na vesnici všichni chodili. Takže jde asi o způsob, jak "vychovávat". Na druhou stranu dnešní pohodlný styl výchovy založený na tom, že si dítě dělá co chce, je extrém a odnáší to potom učitelé, protože jen těžko mohou po dětech požadovat nějakou disciplínu a něco je naučit, když dětem chybí alespoň základy pro uznávání autority.

Tak to by mi konečně památkáři mohli přestat otravovat život a povolit barák zmodernizovat!!

Ale v roce 2050 bude mít Evropa úplně jiné starosti. Nejspíš už ani nebude patřit Evropanům.

Škoda, že nám pan Šmucler nenaznačí, kam se ztrácí každý rok zubaři, kteří dokončí velice nákladné studium, které mají zadarmo. Jako by se po nich slehla zem. Přece nejsou všichni v Praze. Lidé z venkova si totiž platí úplně stejné zdravotní pojištění, ale nemají dostupnou stejnou péči. Čekání na registraci u zubaře se vleče měsíce, počty kilometrů, co musí lidé jezdit, jsou k pláči. Zubaře totiž potřebují i ti, co si čistí zuby. Genetiku nejde přelstít.

Tak ona je evidentně magor a nemůže za to, ale já nechápu ty nabíječe... no fuj, vlézt na ni třeba jako padesátý.. to jim za to asi dobře zaplatila, nebo to byli tak velcí zoufalci...

Tím si potřebný počet voličů nezískají. To by museli dát volební právo těm, o které tak starostlivě pečují, že to vypadá, že už vláda nepracuje pro nás, pro Čechy. Babiš vyhraje volby jen proto, že lidé nemají jinou možnost, jak dát najevo svou nespokojenost s tím, jak vláda a sněmovna pracují. Horší vládu jsme snad ani neměli. Už aby toto ostudné a pro všechny Čechy ponižující období bylo u konce.

To je ta posedlost Prahou a velkými městy. Stejně si tam nevydělají dost, takže tu nekvalifikovanou práci mohou dělat kdekoliv na venkově, kde seženou podnájem za jiné ceny, a někde dokonce ubytovny. Kdyby opravdu chtěli život změnit, zatnou zuby a najdou si dvě práce. Vydrží to pár let a vypadnou z toho finančního pekla. Jenže bohužel žijeme v době, kdy je snadnější si stěžovat, žebrat a rozdávat rozhovory. Je to ostuda, když chlapi fňukají a spoléhají na soucit ostatních. Všichni máme dvě ruce a hlavu. Jasně, někoho prostě může srazit životní událost, ale práce je docela slušný lék, jak se přestat litovat a zkusit něco změnit.

V mýdlové opeře asi moc svůj talent nepředvedou, pokud ho po otci mají.

A kolik asi bylo na tom adventním setkání TV Nova heterosexualů? Takže čím je výjimečný Daniel Krejčík? Proč si právě on zasloužil pozornost médií? Jenom tím, že je homosexuál? Není to trochu diskriminační pro všechny heterosexuály, kteří tam byli také, ale nikdo o nich nepsal?

Leckterá padesátnice by jí mohla závidět kondičku. Stále běhá. To, že je povadlá bude asi tím, že už jí nebaví běhat po botoxech. Proč by to dělala. Naštěstí nám zůstala mladá a hezká v několika povedených komediích.

Tak hlavně že se cítí dobře a nebude nás zase otravovat se svými problémy s jídlem. Jen jestli to dítě bude mít, snad to bude holka. Kluk by byl chudák, kdyby ho pořád oblékala do růžového. Už i na ní to začíná vypadat divně. Není to žádná dorostenka, táhne jí na třicet.

Asi by to chtělo nového domácího mazlíčka.

Jí táhne na padesát a on si sice k soudu přinesl potvrzení, že je plodný heterosexuál, ale jejích touha po dítěti bude jen sousto pro novináře. Jinak už by s tím dávno něco dělali. Je tedy s podivem, proč nám pořád musí ukazovat, jak jsou skvělý pár. Bez médií by to skvělý pár nebyl? Koho zajímá, jaké laky na nehty používají? Vzpomínám si, že přesně takhle byl Ondřej šťastný s bývalou manželkou. Všude spolu, úsměvy od ucha k uchu...A bum!

Možná by mohl zvednout zadek, využít toho, že sám chodit může a potěšit ostatní, co to štěstí nemají. A to i bez fotografů a reportérů. Kdybych se dožila jeho věku, což si nemyslím, budu vděčná za každé svítání a zkusím třeba psát paměti. A troufám si tvrdit, že život měl pestrý a bylo by o čem psát.

Jan Tuna by už ve svém věku měl mít věci trochu srovnané. Kvůli jeho zaručeným teoriím odešlo na začátku hodně lidí, než stádo pochopilo, že i celebrita může být lehce vyšinutá. Přišlo mi, že ho snad ani nesměli ostatní psát na tabulky, aby tam dělal rozruch až do finále. Kdyby koukal na staré detektivky, věděl by, že podezřelí rádi přísahají na mrtvé příbuzné. Nikol si je povodila všechny, ale za kamarádku bych ji nechtěla. Lže až moc dobře a ráda.

Připomíná mi jednu hospodskou, která přišla do vesnické knajpy někdy v mém dětství. Jako děti jsme se na ni chodily dívat. Vlasy, asi hodně dlouhé, si zřejmě po ránu jen nějak zatočila, řasy už měla tak obalené řasenkou, že v té hospodě, kde se kouřilo, sotva mrkala, obličej si asi nikdy nemyla. Měla své kouzlo, nejdelší nehty.. ale když to vidím zpětně, bylo jí určitě hodně přes třicet a princ stále nikde. Bobina má už nejlepší roky za sebou, jen to ještě neví. Já se spíš stydím za to, že ženy ušly tak málo cesty a chtějí se rovnat mužům. Těm stačí se oholit, vzít si čisté oblečení, umět používat příbor a nemluvit hlouposti. A jak se tomu snažíme konkurovat?

Někde jsem zde zaslechla stesky mladých lidí, jak na bydlení nedosáhnou. Když nemají dobře placenou práci, nikdo je nenutí bydlet v těch nejdražších městech. K čemu? Jeďte si ty peníze na pár let vydělat tam, kde vám za práci zaplatí. Založení rodiny stejně většina lidí odkládá. Byla jsem s manželem 7 let v zahraničí, dělali jsme 7 dní v týdnu. Kdybychom si neřekli o půlden volna, tak by nebylo. Jednou za rok jsme si vyprosili pár dní volna, abychom zajeli do Čech. Poznali jsme jiné návyky a jinou kulturu. A máme dům. Sice starý a opravovat ho budeme asi celý život, ale je náš. Je na venkově, ale to nám nevadí. Naopak. Z Prahy už máme kopřivku. Výdělky jsou sice menší, práce omezená nabídkou, ale když bydlíte ve svém, platíte si pojištění domácnosti a nemovitosti (pro klidný spánek), tak stačí malá finanční rezerva a peníze počítat rozhodně nemusíme. Platíme si připojištění na penzi, protože na stát moc nespoléháme. Pokud si popelář na nájem nevydělá v Praze, měl by jít dělat popeláře jinam. Takový nával na tu práci nebude. Potom zaručeně Praha bude muset popeláře platit tak, aby tu práci někdo chtěl dělat.

Ocenění by měli sbírat ti plastičtí chirurgové za náročnou práci. Ty "krásky" na svém vzhledu mají minimální podíl. Jsou jako tovar, který někdo vyrobil. Smutné je, značky si vybírají právě ta "stvoření" kvůli tomu, že mají zaručenou reklamu v magazínech. Kdo by psal o tom, že přirozeně hezká holka, jako bývala třeba Eva Hercigová, někde uspěje? To už nikoho nezajímá. Našijte koštěti třetí bradavku do výstřihu a fotka obletí celý svět.

Ono je vcelku jedno, že si k soudu přinese potvrzení, že je plodný heterosexuál, když potom Písařovicová s novináři debatuje o tom, že má ráda růžový lak na nehty a Brzobohatý preferuje tmavší odstíny. Kdyby šlo o pár který nic neumí a musí se jen zviditelňovat skandály, tak by to bylo pochopitelní, ale on má talent, ona měla poměrně prestižní práci a dělají ze sebe hlupáky. Když už o něm musí Písařovicová mluvit, proč ze sebe dělá pipku, která za každou cenu musí být v bulváru? A není normální, že se chlap na veřejnosti převléká za ženu. To se nám jen snaží namluvit. Ona si stěžuje, že k ní ještě nedoputovala nějaká zajímavá pracovní nabídka. Čím to asi bude?

Článek nic nepřinesl. Je to jen nadpis, který má přilákat čtenáře, kteří se dozvědí, že Kuchařová nepřišla k soudu. Vše ostatní už bylo mnohokrát napsáno. Jediné, co stojí za zmínku, je skutečnost, že jsme doslova zahlceni emotivním prožíváním rozvodu ze strany Brzobohatého. Jeho bývalá manželka si nechodí třikrát týdně stěžovat do bulváru, že jí rozvod ničí život. Brzobohatý si rovněž stěžuje, že kvůli štvavé kampani přišel o ohromné kšefty, ale já vidím stále jen jeho kampaň proti bývalé manželce. Kdyby špinavé prádlo nepral na veřejnosti a k ničemu se nevyjadřoval, nejspíš by už nikoho jeho "strašné utrpení" nezajímalo a řešil by si problémy v rodinném kruhu, jak to dělá většina lidí. Je to trochu vtipné, ale měl by se k tomu postavit jako chlap. Copak pan Stropnický běhal každý den do novin, když do něj jeho bývalá manželka kopala ze všech stran?

Pokud nevíme, jak to na konci našeho života probíhá, má to asi svůj důvod. Stejně jako všechno v našem životě. Kdo by si chtěl pamatovat, jak přišel na svět, že? Smrt by mohla být jako podivná síla uprostřed bílého oparu, která vás někam táhne a protože se bojíte, bráníte se. Jednou vám ale síla dojde a necháte věci volný průběh. Ucítíte úlevu, nekonečný pocit štěstí. Smrt by mohla být také komplikovanější a než svůj přirozený cyklus ukončíte, musíte se ze svých činů zodpovídat. To by mohlo nahrávat vědecké teorii, že ještě okamžik po srdeční zástavě mozek vykazuje aktivitu, nebo že se krátce po smrti vaše tělesná hmotnost nepatrně sníží, jako by z tělesné schránky něco odešlo. Ten malý okamžik by se však mohl zdát být jako hodně úmorný očistec, kde se musíme každému člověku, ke kterému jsme se zachovali špatně, omluvit. To by byly Boží mlýny.