Za normálnych okolností by som kopanie do človeka lležiacerho na zemi považovala za zločin. Čo si ale počať s nadrogovaným asociálom, ktorý napriek tomu, že ho opakovane muž, ktorý sa zastal tehotnej ženy, vyzýva , aby ihneď odišiel, ale mladík ďalej leží na zemi a „trucuje“. Ako inak ho donútiť k odchodu ako spôsobenou bolesťou? Mimochodom by ma zaujímalo čo, a či vobec niečo, s nadrogovaným darebákom urobli orgány v trestnom konaní.
Pracovala jsem v organizaci, která zahňovala luteránský kostel, soukromé jesle (od dvou měsíců), mateřskou školu, základní školu (první, druhý stupeň) a odpolední kroužky v Texasu. Jelikož většina dětí měla rodiče zaměstnané v blízkém medicínském centru, bance a podobně, pochopitelně jejich pracovní doba přesahovala pátou hodinu odpoledne a proto na to byla přizpůsobena i pracovní doba ve škole - od 6.30 do 18.30. Děti, které nebyly vyzvednuty rodiči ani do té doby, šli do sběrné místnosti - kanceláře vedoucí, kde měli věci na kreslení, čtení a hry. Nevidím v tom žádný problém. Určitě delší pracovní doba ve školní instituci nevyhovuje učitelkám s malými dětmi, ale ostatním učitelům, kteří jsou v důchodu, mají dospělé děti, nebo naopak jsou bezdětní, je asi jedno, pokud občas zůstanou delší dobu za nějaký ten čas (samozřejmě zaplacený) v práci .
"Nakonec to dopadlo tak, že jsem koupila nezdravé karlovarské oplatky a …. cítila se mezi matkami, jako blbeček, ale co už,“ uzavírá Hana." To, že se pani Hana cítí jako blbeček, je možná její chyba. Když jsem doma s dětmi, je jasné, že mám víc chuti a času připravit něco extra v kuchyni a seberealizovat se jako schopná hospodyňka. Ale je-li žena normální, nenapadne ji srovnávat zaměstnanou ženu na úplný úvazek se ženou v domácnosti. Nakonec je to paradox, ale děti často neumí ocenit výhodu doma dělaných produktů a více se těší těm z obchodu, které znají z reklam.
Platí pravidlo, že při život ohrožujících situacích by měly mít přednost při záchraně ženy a děti. Všechno je ale trochu jinak. Namísto nejvíce zranitelných skupin obyvatelstva, přicházejí do Evropy především mladí muži. Otázka je proč namísto poskytování azylu nejzranitelnějším skupinám obyvatelstva (ženám, dětem), se umožňuje pobyt těm, kteří jsou, paradoxně, sami příčinou agrese, nenávisti, netolerance. Umím pochopit, proč poskytnout azyl malému arabskému miminku a jeho matce, ale proč poskytovat azyl arabským mladíkům, kteří se domnívají, že největší zábavou je propadávání evropských žen a jejich hromadné znásilňování? A proč po náznacích jakékoli agrese není jim zakázán pobyt a nařízeno okamžitě opustit území EU?
Podle médií došlo v posledních týdnech ve Vídni k řadě násilných střetů mezi etnickými skupinami. Eskalace násilí ve Vídni byla připsána válce gangů z řad migrantů, zejména mezi Syřany, Afghánci a Čečenci. . Vypadá to, že se našel způsob, jak se vypořádat s eskalací násilí a ostatními negativními jevy ve městě: je třeba zrušit obrázky s nápisy v šatnách školky. Geniální nápad! Na to by nedošel ani génius Jára Cimrman!
Mimochodem, o černých stavbách jsem si povídala s manželovou sestřenicí, když jsem je byla na návštěvě v San Francisku. Zmínila jsem, jak velký problém je s černými stavbami bez ohledu na okolí v mé rodné zemi, na které místní úřad pak dává dodatečný souhlas. „Pokud si něco postavím na zahradě bez povolení úřadů, mohli by mě zavřít,“ tvrdila mi. A možná právě pocit beztrestnosti a benevolence úřadů způsobuje bezmeznou drzost sousedů, kteří bez ohledu na své okolí si dělají na svém pozemku doslovně co se jim zachce. Pokud by jim hrozilo, že v případě porušování stavebního zákona jim hrozí nejen zbourání nepovolené stavby, ale i to, že se na svět budou dívat z opačné strany mříží, možná by konečně pochopili, že sousedé nejsou otravný hmyz, ale lidé, kteří také mají svá práva a nároky.
"Děti by nám nemohly něco vyčítat, protože se rozhodují samy?" To je absurdní. Rodiče musí být nejen průvodci, ale také regulátory jejich života. Samozřejmě, když školáka zajímá více zpívání než sport, nebudu ho nutit, aby se stal fotbalistou nebo chodil na karate. Ale nemůžeme děti nechat rozhodovat, jestli chtějí nebo nechtějí jít do školy, psát úkoly, mýt si zuby, jíst rýži s masem a ne chipsy, atp. Děti nemohou přebírat plnou zodpovědnost za svůj život právě proto, že nejsou na to připraveny. Nejsou ani plně zodpovědné, ani zkušené. Chovají se jako děti, protože jsou to děti.
Angela Merkelová (66), nejproslulejší výrok. 31. srpna 2015: To zvládneme (Wir schaffen das.). Bylo by zajímavé vědět, jestli si i teď paní Merkelová myslí, že to Němci zvládají. A co by vzkázala obětem, které přežily útoky ze strany přistěhovalců a rodinám těch, kteří nepřežili.Je nespravedlivé obviňovat všechny příchozí. Ale jasně se ukazuje, že úřady se neumí vypořádat s těmi, kteří zneužívají společenské postavení uprchlík,, špatně se chovají ke svému okolí, bezdůvodně se chovají vůči domácí populaci agresivně a nepřátelsky.
Mám známu, ktorá drvivú väčšinu času bola samoživiteľka, pretože otec dieťaťa vždy nariekal, akú ma náročnú finančnú situáciu. Potom sa dozvedela, že bol na luxusnej dovolenke, kúpil si auto atď. Keď som sa jej pýtala, prečo nie je striktnejšia a nedá ho na súd, povedala, že nechce, aby jej dieťa trpelo pocitom hanby, že otec je vo väzení. Myslím, že by pomohla zmena systému vyplácania výživného. To čo si otec mohol dovoliť voči nej (manipulácia, citové vydieranie), by si nemohol dovoliť voči štátu. Napríklad v Texase o alimentoch a ostatných povinnostiach platiaceho rodiča rozhoduje súd a následne štát a jurisdikcia preberá aj zodpovednosť za platenie alimentov. Povinný rodič neposiela dávky druhému rodičovi, ale štátnej inštitúcii. Je zodpovednosťou Oddelenia podpory detí Úradu generálneho prokurátora (The Child Support Division of the Office of the Attorney General), aby každé dieťa dostalo podporu, ktorú potrebuje. To znamená, že štát vypláca dávky rodičovi, ktorý sa stará o dieťa, bez ohľadu na to, či povinný rodič platí alebo neplatí výživné. Neplatiaci rodič nedlhuje peniaze dieťaťu, ale štátu, ktorý si ich následne aktívne vymáha prostredníctvom orgánov činných v trestnom konaní.
Na záběrech politického mítinku Směru na YouTube je vidět, jak zástupce této strany, Luboš Blaha, vulgárně nadává na tehdejší hlavu státu“ (prezidentka je americká ku..a). Předseda strany, pan Robert Fico, jakož i ostatní představitelé Směru stojící na pódiu, se nad jeho neomaleností otevřeně baví. Nyní však Fico otočil a tvrdí, že politický mítink proti rozhodnutím ministryně kultury je "akt ohrožení života ze strany politických puberťáků", který následně povede k atentátům politiků. Co k tomu dodat? Zdá se, že si komunisté vychovali vzorného žáka, který v duchu gottwaldovského hesla (Kdo nejde s nami, jde proti nám), následuje svou demagogii své ideové vzory: Mečiara a Putina.
12
Sledujících
1
Sleduje
12
Sledujících
1
Sleduje
Myslím si, že panuje prakticky všeobecný mezinárodní konsensus (s výjimkou Íránu a Severního Vietnamu) ohledně nejlepšího místa pro odpálení atomovky. Zbývá už jen držet palce, aby se nápad ujal do praxe.
1 odpověď