Přehnaná a absurdní reakce rodičů. Pokud by se to stalo například v Česku a učitel by mluvil o historii Čech, bylo by směšné, aby historické postavy v tradičních krojích představovaly děti z čínskými kořeny. Nebo pokud se děti budou učit o tradicích Vietnamu, bylo by také absurdní, aby je znázorňovalo dítě z Moravy nebo rovníkové Afriky. Představuji si, jak v duchu této pokřivené antidiskriminační filozofie, vzniká film o Marii Terezii a aby tvůrci nebyli rasistický, její představitelkou je statná herečka z Konga a její manžela představuje herec z Indie. Hlavně by se rodiče měli zaměřit na vysvětlení, že to, je-li někdo tmavé pleti, neznamená, že nemá právo na respekt, nemůže být hodnotný člověk, nemůže se vzdělávat nebo být v životě úspěšný; že se to dělo v minulosti, bylo nespravedlivé a špatné - každého člověka je třeba nejprve poznat a teprve pak posuzovat.
Nedávno jsem na internetu sledovala finského komika a jeho vystoupení v USA. Mluvil o tom, proč se ve Finsku nedává spropitné a uvedl jako důvod: "Ve Finsku nedáváme spropitné, protože máme něco, čemu říkáme plat". Upřímně, takzvané americké „tipy“ mě opravdu štvou. Proč si restaurace nenapíše do menu o pár dolarů navíc za jídlo a z toho pak nezaplatí číšníkům, ale trapně vyžaduje dodatečně z nepochopitelných důvodů více peněz než je uvedeno na jídelním lístku a prohlašuje: „Když nemáte peníze na spropitné, nechoďte do naší restaurace."
Já si pamatuji období před revolucí 1989. Bylo téměř nemožné dosáhnout, aby Nohavica mohl zpívat leckde v Bratislavě. Maximálně se to zadařilo pod jménem "Sluníčko" a to na vysokoškolském internátu. Náledoval poprask, STB chodila na místní národní výbor jako na hodiny klavíru a několik lidí mělo z toho pořádné nepříjemnosti za to, že tomu nezabránili. Proto tvářit se, že Nohavica se měl za "totáče" jako prase v žitě, je absurdní. Připadá mi to jako hon na čarodějnice.
A co takhle raději změnit prostředí a podmínky, v jakých doktoři pracují? Příklad, který vypovídá o mnohém: Syn mé známé pracuje v Bratislavě na kardiologii (chirurg) a když se jeho šéf nevyspí dobře, nebo nemá dobrou náladu, je normální, že jim nadává do všeho možného, např. i do k....ov. Je to nepochopitelné, že si hledá nové místo, kde ho lépe zaplatí a budou se k němu chovat jako k člověku a ne jako k hnoji? Také si vzpomenu, jak jsem navštívila kamarádku v Bratislavě loni v létě. Dopředu se mi omluvila, že má tu noc pohotovost na telefonu (doktorka s dlouholetou praxí) a že pokud náhodou zavolají z nemocnice z nějakého urgentního důvodu, bude muset přerušit návštěvu a odejít. Pohotovost velmi dobře finančně ohodnocena - nepamatuji si přesně, ale bylo to něco kolem Eura za hodinu (nevím, či dokonce ne méně).
Pokud by udělalo takový cirkus dvouleté dítě, není to příjemné, ale ospravedlnitelné. Starší děti by už měly mít natolik rozvinuté sociální dovednosti, aby pochopily, že nejsou středem vesmíru a jsou zde i jiní lidé, kteří něco chtějí a potřebují a je třeba brát na to zřetel. Situace napovídá, že jde o „helikoptérové“ rodiče, kteří věří, že pro každého na světě jsou potřeby jejich dítěte prvořadé.
Muž přivádí rodinu permanentně do finančních a existenčních potíží a zodpovědnost za vyřešení sobecky přenáší na manželku a pak, když to už ona neuvládne unést, obviní ji z toho, že selhala v manželském slibu "v dobrém i špatném"? V první řadě on ji podrazil. On dělal závažná finanční rozhodnutí bez ní a pak ji arogantně žádal, aby splácela jeho dluhy. Je nefér žádat od manželky, aby donekonečna snášela důsledky manželovho sobeckého chování. Partneři musí dělat spolu rozhodnutí a manželka není povinna donekonečna nest tíhu špatných finančných rozhodnutí svého manžela.
IQ (inteligenční kvocient) je asi u pana Janečka vysoký, ale EQ (emocionální inteligence, emocionální kvocient) bude zřejmě hluboko v suterénu. Už samotný fakt, že šéf cítí potřebu oficiálně informovat své podřízené a veřejnost o svém soukromí, napovídá, že se mu nedaří zvládat jeho emoce a permanentně selhává v citovém a osobním životě.
Nemyslím si, že jsou lidé rozzlobení kvůli tomu, že se tam nastěhovala romská rodina. Spíše to asi bude kvůli tomu, že se jedná o problematickou rodinu tohoto etnika. Pamatuji si, jako jedna rodina takového typu dva měsíce poté, co se nastěhovala do nového činžovního domu, ve kterém jsem bydlela, změnila náš vchod na smetiště (například ničení poštovních schránek, výkaly, cigaretové nedopalky ve výtahu i na schodišti, rozbité dveře na bráně a pod.)
Lucie Vondráčková jako neoblíbená hvězda? No to snad ne! Záři už od mala. Kdo z nás starších by dokázal zapomenout na její Al ze seriálu Krok za krokem? Nevzpomenout si na její chytlavé songy, které nahrála ještě jako mladá dívenka: Láska na 100 let, Džíny, Ten kdo má tě řadu a desítky dalších? Také zazářila i jako výborná herečka. Snad s výjimkou jejího kanadského období ztvárnila mnoho zajímavých a nezapomenutelných postav. Bravurně tančí, od mládí vynikala i v muzikálech. Navíc je i vzdělaná kulturoložka. Kde selhává, je asi výběr partnerů. Člověk si klade otázku, proč hledala atraktivní, všestranná, vzdělaná umělkyně životního partnera mezi hokejisty? Je málo pravděpodobné, aby humanitně vzdělaná intelektuálka s doktorátem a hokejista měli stejné životní cíle, hodnoty, postoje a zájmy. A i v jiných případech se mi zdá, že lovila v těch nesprávných vodách. Ale v ostatních aspektech mě hodně co nabídnout. Je rozhodně obdivuhodná a jednoduše nepřehlédnutelná
Proč se Brzobohatý zase jmenuje Brzobohatý, když předtím tvrdil, že si změnil jméno na Gregor? Proč si vzal Kuchařovú v kostele, když věděl, že jako katolička bude mít velký problém s případným rozvodem? Proč si obnovil manželský slib po pěti letech manželství a krátce na to podal žádost o rozvod? Nějak mi uniká smysl jeho jednání...
12
Sledujících
1
Sleduje
12
Sledujících
1
Sleduje
Nedávno jsem měla komunikační třenice na Facebooku s nějakou dámou, aktivistkou, kvůli vyplácení peněz za údajně nucené sterilizace. Nechápu, proč si nějaká žena nechala za sterilizaci zaplatit a pak tvrdí, že nevěděla, že dostává peníze za sterilizaci, protože neumí číst. A teď chce vydolovat od státu další peníze jako kompenzaci za "újmu". Nerozumím ani tomu, jak a kde chtěla žena (která neuměla číst, neměla zaměstnání), vychovávat další děti; z čeho je chtěla živit, jaké životní podmínky a sociální podnětné prostředí jim mohla nabídnout. Pan aktivistka mě pranýřovala kvůli údajnému rasismu. Umím to pochopit, protože je to její placený „job“ zasazovat se za práva romských žen. Pokud by neměla případy, ztratila by práci. Na druhé straně bylo to dost absurdní, protože my máme v rodině (sesternica) romské děti (adoptované) a navíc můj muž má daleko od modrookého blonďáka (má hispánské, bělošské i černošské kořeny a je to na něm vidět').