Kluk je člověk se srdcem na pravém místě. Má můj obdiv a respekt že pohotově zasáhl a o chlapce se postaral. ♥️♥️♥️♥️♥️

Smutné je, že dospělý okolo prochází bez povšimnutí. Klapky na očích a vidět jen sám sebe. Samozřejmě né vždy je možné zasáhnout tak jako to udělal ten student. Ale určitě dospělá osoba může okřiknout výrostky a zavolat policii.

Paní moc fandím v jejím podnikání i produktu už proto, že otevřeně mluví o ženských tématech které jsou ještě dnes stále pro mnohé tabu.

A vidíte, pro mě je dětství zrovna spojené s tím, že mě hlídaly prababičky a babička s dědou a přineslo mi to spoustu informací do života. Takové které na fcb ani googlu nenajdu a jsem jim vděčná za jejich moudrost ještě dnes...

Domov pro seniory mám od domu v podstatě za rohem a škola je defakto přes ulici a nikdo ničím netrpí. Ba naopak je to super když senioři sedí venku v parku, pozdravím je cestou do práce a z práce, oni mají radost, že pro okolí nejsou neviditelní... Občas prohodí nějaké slovo, třeba pán s jezevčíkem mi vždy pochválí šaty a že mi to sluší... Ve společnosti se jaksi vytrácí soužití mladé a starší generace... Nevím jak ostatní ale moje dětství je spojené s tím, že mne hlídaly prababičky a babička s dědou... Od nich jsem načerpala spoustu informací o historii i o životě...

A co by raději obyvatelé té vesnice místo domova pro seniory? Další výrobní halu nebo sklad?

Myslím si, že by bylo vhodné upravit minimálně právní stránku registrovaného partnerství na stejnou pozici jako je manželství.

Ano proč by homosexuální páry nemohly adoptovat děti stejně jako heterosexuální páry! Vždy je pro dítě lepší rodinné prostředí než dětský domov... Kde je psáno, že dva muži, či dvě ženy nezajistí dítěti rodinné prostředí? Já jsem plně za podporu adopce stejnopohlavními páry... pořád lepší mít dvě maminky, dva tatínky a krásné rodinné zázemí než vyrůstat v dětském domově nebo v nefunkční rodině plné drog, alkoholu a násilí.

Mám několik přátel z řad homosexuálních párů a jsou to lidé jako každý jiný. Zodpovědní, pracující lidé kteří jsou přínosem pro společnost. Tak proč by neměli mít právo na adopci, dědictví atd ..

Opravdu super práce. Držím palce k obnově procesu a spravedlivému soudu. Také doufám, že vy obě budete v pořádku! Držím vám všem moc palce!❤️

Nějak přestávám chápat ten dnešní svět kolem sebe.

Jak morálně můžou už i děti ( a pokud jim bylo okolo 15ti let tak už jsou dost rozumově vyspělé aby si uvědomili následky) klesnout a povzbuzovat spolužáka aby skočil ze střechy?! To snad není ani možné?

Rodičů a rodiny je mi nesmírně líto.

Protože to je prostě jednodušší. Prudit bezproblémovou babičku... Hlavně, že OSPOD nebyl tak horlivý, ba naopak laxní v případu Valerie Kvasničkové kterou týrala její babička. A dívenka je do dnes nezvěstná. Sociální pracovnici stačili pohádky její babičky a pomeranče na misce na stole? Držím vaší známé aby vše zvládla v pohodě a měla krásné chvíle se svojí vnučkou!❤️

Z toho případu je mi smutno... Doslova na zvracení...

Absolutní selhání příslušných orgánů (OSPOD, policie, soudy...)

Dost mi to připomíná případ malé Valerie Kvasničkové kterou týrala (a z největší pravděpodobností utýrala k smrti) babička... Dívenka je do dnešního dne nezvěstná... Také jasné selhání sociální pracovnice.

A příště půjde nakoupit do sekáče a do zlevněných potravin aby lidem ukázal jak mají šetřit?

Úžasné poslouchání, výborný host a velmi příjemný moderátor...

Z pohledu matky žáka páté třídy...

Taky už se synovi povedlo přinést nějakou tu pětku, ale vždy mám přehled z čeho to bylo a doma jsme to řešili tím, že se to prostě trénovalo. Příklady z matematiky, diktát z češtiny a jiné... prostě někdy se nepovede a je vždy možnost jak to opravit. Naučit se to a nechat se vyzkoušet... Procvičit to doma a příště už se to povede...

Nehledě na to, že mám přehled o všech známkách průběžně celý rok a pokud se někde něco začne zadrhávat tak se na to zaměříme, procvičíme, zopakujeme... rozhodně není dobré nechávat to na poslední chvíli či závěrečný test z daného předmětu.

Několikrát jsem například synovi odmítla podepsat úkol, protože se mi jeho úprava nelíbila. Prostě jsem to škrtla, napsala důvod proč to přepisoval a nikdy s tím nebyl problém. Vysvětlila jsem mu proč to má opravit jasně nebyl z toho nadšený, ale tak to v životě chodí... Dneska když mi nese úkol, tak už mi hlásí, že to raději přepsal protože se mi to nepovedlo. A o tom to je. Nikdo není neomylný, občas taky nemám svůj den a něco se mi v práci nepovede ale vždy je možnost to nějak opravit, předělat... Hlavní je uznat svou chybí co nejdříve a napravit to. Rozhodně není řešení to prostě zazdít a nechat to plavat s tím, že to nějak dopadne...

Pokud dostal chlapec pětku za podvod či hrubou neznalost látky je podle mě hodnocení zcela v pořádku. Každopádně rodiče by měli mít přehled o celkovém prospěchu a mají možnost to řešit dřív než po závěrečném testu.

Pokud mám jako rodič problém se školou, učitelkou atd jdu to řešit do školy, protože tam mám možnost se něčeho dobrat..

Z hodin výtvarné výchovy na základní škole mám snad jen jeden zážitek na který budu vzpomínat i v důchodu... Tehdy mi to přišlo úsměvné, dnes na to koukám po více než pětadvaceti letech úplně jinak...

Kromě klasických technik kreslení a malby, jsme dělali i různé koláže, pekli vizovické těsto, malovaly kraslice... Bylo toho opravdu hodně... Paní učitelky byly celkem kreativní... Asi nás to i většinou bavilo, měli jsme celkem i prostor pro vlastní realizaci. Obzvláště radost jsme měli pokud náš výkres zdobil nástěnku dlouhé školní chodby v přízemí nebo visel v šachtě u schodiště kde měl kdysi být výtah...

Ale do paměti se mi opravdu vryla asi jediná vzpomínka. Měli jsme za úkol jakoukoliv technikou nakreslit, namalovat něco z Bible. Bylo to někdy v sedmé třídě... Už ani nevím co jsem tehdy kreslila já, ale přesně si vzpomínám na obrázek mého spolužáka : Adam a Eva. To by snad nebylo nic divného? Obrázek byl více než povedený po stránce umělecké, ale pozice Evy jak orálně uspokojuje Adama poněkud nevhodná, to přiznávám... I když velmi realistická... Byl to tehdy docela průšvih. Obrázek pak na třídních schůzkách viděli rodiče celé třídy. Byla z toho snad pro spolužáka i třídní důdka nebo tak něco. Ale po letech musím říct, že to bylo sice pornografické dílo nevhodné pro žáka sedmé třídy na hodinu výtvarné výchovy, za to bylo opravdu povedené a mohlo by konkurovat starověkému vyobrazení umění lásky...

Nechala bych jim to všechno do koruny zaplatit...

Kamarád mi před chvílí psal, celá naše škola stojí venku a čekáme až prohledají budovu. Učitelé i děti pěkně naštvaný...

Opět velmi kvalitní a dobře zpracovaný podcast. Držím palce v dalších projektech...

Celkem paní chápu, hlavně tu bezmoc a boj s úřady a soudy, já už s nimi jednám čtyři roky a musím říct, je to opravdu vyčerpávající. Čekáte, že vás někdo vyslechne, poradí vám jak postupovat, když o situaci nic nevíte...

Zažila jsem soudkyni která mi radila, že pokud nemám zkušenosti s prodejem zbraní z pozůstalosti ve které zastupují nezletilého není potřeba si na takovou věc najímat právníka, že stačí koupit bonboniéru a poradit se třeba se sousedkou, která s tím může mít zkušenosti...

Celé rodiny je mi velice líto. Žádná byť sebemenší morální satisfakce. Nehledě na to, že vražda by neměla být promlčena. Tvoje velká chyba našeho právního systému... Nejhorší na tom je, že takových případů je víc než dost...

Nejvíce mě zaujalo křeslo s květinami... To je opravdu pěkné... Potom je velmi povedený kontejner na oleje...

Ve chvíli kdy mi reálně hrozilo částečné odejmutí holení kosti jsem měla myšlenky jen na to abych mohla normálně chodit, pracovat a starat se o syna, jsem po ztrátě manžela sama. Ale je fakt, že z odstupem času jsem zjistila, že jsem měla podat stížnost. Už jen proto aby se události nemuseli opakovat. Pár let před tím jsem kvůli podobnému postupu lékařů skoro přišla o dva prsty na ruce a opět skončila na sále na poslední chvíli a opět starosti o to jestli to nedám kamarádce do deníku...

Před dvěma lety jsem šla v pondělí v poledne na chirurgii s velkým rudým flekem na holeni ( počínající abces už jsem to dvakrát zažila a vždy to mělo stejný průběh) lékař mě odbyl, že je to kousnutí od komára (byl leden) ať neotravuji a dám si na to studené. Druhý den otok pokračoval a ten stejný doktor mi doporučil opět chladit a přijít ve čtvrtek. Ve středu dopoledne jsem měla nohu oteklou úplně celou a horečku 39,5'C a rozhodla jsem se nechat se tentokrát odbít a chytla jsem jiného lékaře který mi pro změnu vynadal proč jsem přišla až teď když už jsem byla na pokraji svých sil a né dřív. Vysvětlila jsem mu situaci, že jsem měla vlastně přijít až zítra. Byla jsem okamžitě přijata na předoperační vyšetření a na sál jsem mazala rychlostí blesku. Naštěstí vše dopadlo dobře, ale hrozila mi akutní sepse a následně jsem čtrnáct dní byla na antibiotikách a denně chodila na čištění rány. Ale nejvíce se lékaři a sestry zajímaly jestli si nebudu na jejich kolegu nebudu někde stěžovat u vedení nemocnice nedej bože někde v médiích...

Za nás to nebyl gang když to slovo policie nechce uznat, ale banda spratků kteří obtěžují ostatní ... Každopádně laxní postoj policie je poněkud nešťastný...