to víte že jo ,,, protože policie, resp. státní zástupce mají největší touhu případ prohrát, a proto nedůvěryhodný paskvil pustí k soudu ... evidentně si myslíte, že pipina se blbě vyspala a jdouce kolem policie, tak jen tak z plezíru na někoho ukáže ... nenapadlo vás, že platí presumpce neviny, kdy žaloba musí prokázat a svědkyně bude obhájci obžalovaného tvrdě grilována, kdy zároveň platí obžaloba za křivé obvinění? ... kdy, co, kdo podal a jaké k tomu měl důvody, není vůbec důležitý - důležitý je, zda se čin stal a je možné ho prokázat ... nic víc, nic míň ... divný, že nikdo se nezabývá tím, zda se mohlo stát ... ale řeší "důvody" postižené ...

Nechci vám brát iluze, ale učitel vždy byl, je a bude ten kdo "subjektivně rozhoduje". Stejně tak subjektivně rozhoduje ve své práci například soudce, lékař, politik nebo třeba kadeřník, protože i kdybyste měl milion jedno sto různých zákonů neřízení a směrnic, stejně je jejich konečná interpretace a uvedení do praxe vždy subjektivní. Zvláště pokud jde o práci s lidmi. Pokud chcete, aby něco bylo jen objektivní, nesmíte do toho vůbec nijak nechat vstoupit lidský faktor. A pokud vám ani maximální ohled na individuální potřeby žáka a veškeré možné okolnosti jeho výkonu nejsou dost, pak opravdu nevím, co víc chcete.

A jen tak pro zajímavost, to vaše "čtení ti jde výborně, při psaní se snaž myslet na interpunkci" je přesně to, co tomu žákovi my učitelé reálně řekneme, když mu dáváme známku a je to přesně to, co jsem výše popsala a co jste vy sám zavrhl jako důvod, kvůli kterému bych neměla učit. Vtipné...

Přesně vám to neřeknu, protože to je silně individuální a to jak ohledně samotného žáka (např. je obří rozdíl v tom, zda jde o jeho maximální snahu a tím pádem v případě čehokoliv mimo známky 5 o "úspěch", nebo naopak o ojedinělý kiks někoho, komu se prostě zrovna nedařilo, popřípadě zda máme před sebou jedince, který by klidně mohl mít za jedna, ale jen se vykašlal na přípravu), tak z pohledu konkrétního předmětu a typu známky (zda jde o test, zkoušení, písemku nebo třeba práci v hodině). Společným jmenovatelem je ale vždy odůvodnění toho, proč dostává žák tuto známku a také rozbor chyb (i když to je stejné i v případě, že dostane dvojku a vlastně i jedničku-tam se zase můžeme bavit o tom, co udělal opravdu dobře a nad rámec).

Dobrý článek, chválím a mám podobný názor, byť právě z pohledu toho pedagoga na prvním stupni.

Co naopak absolutně nechápu a ještě nikdo mi to nebyl schopen vysvětlit je, proč se do debaty "známky versus slovní hodnocení" pořád motají nějaké žvásty o objektivitě a neobjektivitě hodnocení. Jako nezlobte se na mě, ale to, zda je hodnocení žáků objektivní vůbec nezáleží na tom, jakou podobu to hodnocení konkrétně má! Záleží vždy na tom, kdo a co hodnotí, ale nikdy ne jakým způsobem. Pokud učitel někomu nadržuje, nebo pokud špatně sestaví třeba test/zkoušení, výsledné hodnocení bude neobjektivní úplně stejně ať už bude vyjádřeno známkou, nebo slovně! Nebo jaký je rozdíl mezi tím, zda nezaslouženě dostanu kuli, nebo elaborát o tom, že jsem učivo nezvládl? Hm?

Vy toho o školství moc nevíte, co?

Já také s paní nesouhlasím, díky škole a učitelkám jsem přestala úplně zpívat, a určitě mi nepřijde v pohodě zodpovědnost za vzdělání svých dětí házet opět na rodiče, jak to už tady bylo za covidu, už Marie Terezie uzákonila povinnou školní docházku, tak proč se vracet do minulosti, kdy si jen ti nejbohatší mohli dovolit učitele a ti chudí museli pracovat někde na poli.

Teplo k létu patří.OK.Ale teploty kolem 35st i výše už k nám nepatří.Ta změna počasí je historicky moc rychlá a v našich končinách i špatná pro vše živé.V létech 50-70.byl zázrak,když bylo 25 st,všichni se radovali.Když bylo pár dní kolem 30 st.,tak mělo Rudé právo na pár dní hlavní téma÷)Hezké léto.

Čekám, kdy bude Den hrdosti invalidů. Třeba se dozvíme, že uřezaná noha či ruka je vlastně úžasnou rozmanitostí, či dokonce výhodou, nikoliv hendikepem. Ano, souhlasím, že by invalidé měli mít pokud možno maximální podporu. Ale že by se rochnili v nějaké "hrdosti" a nechtěli by být raději zdraví, to nevěřím. Samozřejmě, když jim nic jiného nezbývá, tak je namístě je maximálně podpořit.

Promiňte, ale když nechodíte na třídní schůzky, protože vám přijdou zbytečné, tak pak nemůžete brát vážně ani to hodnocení dané učitelky. Prostě vaše argumenty nedávají smysl. Já jsem tedy na třídní schůzky vždycky chodila, a vždycky jsem se zajímala. A upřímně, to co jsem se dozvěděla, jsem většinou očekávala,přece jenom jsem své děti znala. Problémy s učením nikdy neměly, ale jak syn i dcera byli trošku, jak to říct výrazní, a občas se chovali poněkud nestandardně. No, dnes jsou dávno dospělí, a v životě si vedou velmi dobře a už mají své potomky. Do školy chodí zatím jen nejstarší vnuk 2. třída), a to je takový ten "vzorňák", takže zatím nic jiného než pochvaly a samé jedničky nenosí.To s jeho bratrem bude zcela jistě jiné pořízení, to je vidět už teď.

Ale to co učitel napíše, může snad dítěti říct . A rodičům také, právě na těch třídních schůzkách. K čemu by jinak byly? Vždycky jste se mohl ozvat,ale dnes si každý rodič myslí, že je jeho dítě geniální a pokud není, může za to učitel. Dnes se na dítě nemůžete ani křivě podívat, natož tak mu něco říct. Hned je psychicky na dně. Rozhodně není správné dítě nějak deptat,ale to co někteří rodiče dokáží ztropit kolem svých dětí je někdy k nevíře.

Já teda se slovním hodnocením na prvním stupni ZŠ fakt problém nemám. Dostanu shrnutí za půlrok, v čem se zlepšil, co je potřeba zlepšit, co mu naopak jde. Nepotřebuju známky, protože ze slovního hodnocení dokážu pochopit, jak na tom dítě je a syn to ví taky, protože třídní schůzky jsou formou konzultací mezi učitelem, dítětem a rodičem. Ono se někde uvažovalo o tom, že slovní hodnocení bude až do devítky? Já jen že někteří tady plantají, kolik toho bude muset který učitel sepsat, ale na prvním stupni mají děti většinou pouze jednoho učitele, který učí pouze je, takže učitel napíše 30 vysvědčení a hotovo.

A jen pro příklad. Mí rodiče na třídní schůzky nechodili, vždycky jen koukli na vysvědčení a hotovo. Z matiky jsem měla většinou za 3, což brali tak, že jsem prostě na matiku blbá. Ovšem mít slovní hodnocení, tak se dozví, že v matematice vynikám ve všech rovnicích, početních úkonech jako integrály, derivace, matice, ale naopak jsem naprosto nemožná v geometrii a různých početních úkonech při řezech tělesa atd. Proto jsem měla vždy za tři.

No, moje snacha i 2 neteře jsou učitelky. Já bych to tedy nechtěla dělat. Ale zrovna to jak jste srovnával známkování s hliněnými tabulkami a rákoskami, prostě není na místě. Jistěže není všechno nové špatné, ale zrovna tak není špatné všechno staré, a nemusí se to za každou cenu měnit. Jaký smysl má podle vás slovní hodnocení? Jen to, že to učiteli zabere nepoměrně víc času a spotřebuje se více papíru. Přece od toho jsou rodičovské schůzky, kde vám učitel řekne co je potřeba vědět. Dobrý rodič to většinou už ví, protože své dítě zná. Tak nač vypisovat nějaké elaboráty. Rodiče jsou často nespokojeni se známkami, ale s osobním ohodnocením to bude ještě horší. Nedejbože, pokud se učitel nějak netaktně vyjádří o jejich dítěti. Rodiče si zvykli řešit za své děti všechno, a děti jsou čím dál nesamostatnější, neumí se vyjádřit a prakticky ze všeho jsou "na hromadě". Řekněte, co by slovní hodnocení změnilo k lepšímu, ale konkrétně?

Já si dovolím vám oponovat, nemyslím si že naše základní školy děti připravují do života. Určitě dává dětem dostatek mindráků se kterými se po zbytek života nevypořádají. Z velmi blízkého okolí znám například holčičku která ve dvou letech plynně mluvila, byla schopná diskutovat s dospělými a protože chodila do soukromé školky naučila se denně básničku. Po nástupu do veřejné školky se nenaučila prakticky nic. Na vysvětlenou už v roce jí pediatr napsal do karty adhd, potvrzeno ve třech letech neurologem a psycholožkou. Každopádně dítě přišlo o motivaci snažit se o cokoliv, zůstal jí pouze zájem diskutovat například s důchodci na lavičce o životě kde jí hádali většinou 6-7 let, to bylo správně, dle neurologa její mozek pracoval zhruba na této úrovni. Ve státní školce se setkala pouze s kritikou a nepochopením, pří nástupu do školy se šikanou ze strany učitelky která si žáky rozdělila na chlapce a dívky a ti první měli automaticky za 2. k tomu se přidala šikana ze strany žáků. přehlížená učitelkou i vedením dokud se 23 párů rodičů nezvedlo a neřeklo dost! Na obanu učitelky vyššího věku(neodsuzuji) dokázala děti něco naučit a měla i pochopení pro výstřelky holčičky která si jednou řekla že před vyučováním zaběhne do obchodu pro něco sladkého pro třídu. Zkrátím to, 2 ročník nová učitelka, nenaučila nic, 3. ročník žádné přihlédnutí k adhd a kritika rodičů kteří na dceru rozhodně nekašlou, ale také nevidí smysl v tom jak naše školství funguje, a teď můžete říct že nepatří mezi "normální" děti. neurolog, psychologové mají jiný názor, pro rodiče past. Holčička zvládá i učivo...

Děti mají také rodiče, kteří snad budou schopni alespoň v první třídě pomoci, pokud jim na dětech a jejich budoucnosti záleží. Pomoc v rámci doučování, pokud chtějí, případně si mohou zaplatit studenta. Odklady, jak jsem četla, zralosti dohnat stejně staré děti nepomohou.

Co může pomoci je povinná předškolní docházka, která dítě na vstup do školy připraví. Tam se mu učitelka může věnovat a tlačit na rodiče o pomoc s vývojem dítěte, aby do školy bez odkladu nastoupilo.

Pokud není zájem ze strany rodiče, těžko něco pomůže. Museli byste mít pro dítě asistenta léta.

Asistenta potřebuje dítě fyzicky postižené, ale mentálně v pořádku.

Známky jsou v pořádku. Dítě je zralé na to, aby sneslo číselné hodnocení.

Je třeba připravit děti na normální život, žádný wellbeing (být jen v pohodě a příjemně se cítit), jak se nyní do škol zavádí. Škola a rodiče je mají připravit na školu života. V opačném případě neunesou později v životě škaredý pohled, potřebují psychologa, psychofarmaka. S láskou učit a vychovávat, ale nastavovat jim bariéry, které musí respektovat v běžném životě.