Je mi 30, mam jedno dítě a druhé na cestě, mezi mými vrstevníky jsem spíš výjimka, např. moji spolužáci si raději pořídí psa, že jim stačí, že budou raději cestovat a užívat si života. Hodně z nich se vymlouvá na to, že nemá peníze na vlastní bydlení v lokalitě, kde již žijí. To já tedy beru jako slabou výmluvu, protože tohle se vždycky dá nějak zařídit. Pokud nemám peníze na byt v Praze, mohu jít na venkov, do jiného města...
Ale přijde mi, že prostě lidé docela zpohodlněli a více myslí na vlastní komfort, upřednostňují se, zároveň tito lidé většinou sami ale chodí k psychologovi, na terapie, berou antidepresiva, normalizuje se to. V pořádku, ale z moji zkušenosti jsem největší spokojenost získal tím, že jsem se odhodlal vyjít z komfortu (např. to mít děti a obětovat čas, peníze atd.).
Dále bych ale určitě lidi nehnal k tomu, aby měli děti, spíše jim trochu usnadnil cestu, zjednodušil, motivoval je k tomu pozitivní cestou.
No a porodnost sice klesá, a to je problém pro důchodový systém, na druhou stranu tolik lidí ani nepotřebujeme, poradíme si i s menším počtem, jen je problem, že stát místo soustředění se na reformy důchodů, na investice atd. tento demografický problém bude řešit importem lidí z Afriky, východu...
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ověřený uživatel
Tento účet je ověřený Seznamem a představuje skutečnou osobu, registrovanou firmu nebo subjekt.
Stalo se nám něco podobného, kocour také s lidským jménem, a také černobílý, ale ten nám utekl. Po okolí jsme ho hledali, vyvěsili letáčky a tak - po pár dnech se ozvali technické služby obce, že kocoura přejelo auto a že ho už odklidili, tak jsme ho, chudáka, obrečeli. Kocour ale za týden přišel, hladový a v pořádku.