Páťa je fajn v některých ohledech, ale řekněme si upřímně - je totální no-lifer s evidentně dost šíleným životním stylem a jako takového ho zrovna za vhodný příklad dobrého, či nějak inspirativního streamera nelze považovat.

No jasně, ale psala jste: "Matematika má své zákonitosti a postupy a nejsou to pouze výsledky." Rozklad do desítky ale není postup, bez kterého nespočítáte 8+6 a pro vyšší čísla je už zase k ničemu.

Dostával jsem špatné známky, nepřekvapivě. Za chybné/neúplné postupy a především pak věčně chybějící sešity (asi nejdůležitější věc ve škole, podle všeho). Díky čemuž mě až po vysokou školu matematika příšerně nebavila, cítil jsem k ní absolutní odpor. Nebyla to jen matematika, to samé se týkalo čtení a psaní - odmítl jsem vyplňovat slabikář (mám pocit, že jsem ho dokonce na protest vyhodil), co do psaní, rodiče mi slavně vymohli výjimku na psaní plnícím perem (inkoust byl všude, jen ne na papíře). Momentálně laboruji s dcerami, starší si v devítce vynutila doučování (spíš učení někým jiným, protože školní výklad jde kompletně mimo ni) - po roce práce s lektorem je z ní premiantka v matice, mladší poslední dva týdny chodí ze školy nešťastná skrz dělení pod sebou (nejzbytečnější látka v historii matematiky).

Neučil, no (nic ze základní matematiky jsem se nenaučil ve škole, do žádných desíti jsem nikdy nerozkládal). Předveďte mi, prosím, jak sečtete pomocí rozkladu 5864 + 6107. Chci vidět, jak to tam uplatníte.

Ty rozklady jsou u vyšších čísel naopak naprosto k ničemu.

Jak můžete označit způsob za nesmyslný, když naprosto evidentně a nezpochybnitelně funguje? Se držíte, pro mě nepochopitelně, toho, že takový příklad se MUSÍ počítat jedním jediným způsobem a každý jiný je špatný (přestože funguje matematicky prokazatelně dobře). Jako by ta desítka byla nějaká svátost, které se musí dosáhnout pro nějakou duševní nirvánu, nebo co. Tak někomu hlava počítá jinak, jako kde je pořád problém?

"všechny ostatní varianty smysl postrádají" ne, nepostrádají. Pokud je dítko schopné to spočítat jinak, je jeho způsob naprosto stejně validní. Na písemce vidíte jednoznačně správné výsledky, jak můžete říct, že všechny ostatní varianty postrádají smysl, když to žák evidentně spočítal dobře?

O tom je celá ta debata, probůh. Hřeb do rakve je pak onen citát pana Zatloukala z článku: "Někteří učitelé trvají na tom postupu právě proto, aby viděli kreativitu žáka. Čili někdy učitel nechce, aby to žák udělal přesně tak, jak to napsal minulou hodinu na tabuli, ale chce vidět to uvažování a kreativitu,“ říká.

Takže uvažování a kreativita je v tom, že dítě předvedě exaktně přesně ten jeden kýžený postup a cokoliv jiného = špatně. Potlesk ve stoje.

Skvělé, takže si to shrňme - přestože chápete, že ta metoda není univerzálně funkční a existuje víc variant, jak takové výpočty provádět, tak hodnotíte JEN tu písemku a jste s tím zadobře. Jen proto, že se v postupu děcko ´musí dostat přes desítku´ - tímto způsobem a žádným jiným(!), tak je to špatně? 8+8 taky nepočítám jako 8+2+6.

Ta celá debata a článek není o tom, jestli se dá, nebo nedá dostat přes nějakou desítku, ten článek a debata je o tom, že děcko má správně výsledky a nemá správně onen kýžený postup (ten, který není univerzální všelék) a na základě tohoto dostane za 5. A to ještě nemá rozklady špatně, akorát neodpovídají jedné konkrétní představě o tom, jak to počítat. To, jak se tam to děcko dostalo, to může být učiteli uplně jedno, protože cílem je naučit sčítání. A jestli se tam nějaké dítko dostane v příkladu 8+6 na 14 tak, že šestkrát přičte jedničku, nebo přičte dva a čtyři, nebo vynásobí osmičkou dvakrát a odečte dva, může být učiteli uplně jedno. Tohle se řešilo na gymplu, někteří ve výpočtu rovnic dělali víc operací najednou a učitelka za to strhávala body (protože jí chyběla část postupu), načež se strhla dost těžká hádka onehdy a musela ustoupit. Pořád dokola stejné bazírování na přesných postupech.

Minulý týden jsem řešil s dcerou rychlostní úlohy (vlak jede z A rychlostí X.. druhý vlak jede z B rychlostí Y). Existuje na to jakási tabulka pro ´ulehčení výpočtu´, dcera to počítá přes aplikaci s=v*t v soustavě, je to pro ni snažší. Vrátit jí to učitelka jako špatně vypočtené, omlátím jí to o hlavu.

Řády máte desítky, stovky, tisíce. Když budete sčítat 18+6, tak do žádného "vyššího řádu" nejdete. Děláte to jednoduše proto, že k desíti se jednoduše přičítají jednotky a provádíte tak stále nativní sčítání jednotek (x0+něco). Což chybně označujete za ´vyšší řád´, ale tuším jste myslel to samé.

A když to rozvedu - je to právě ten důvod, proč tenhle rozklad je k ničemu při sčítání větších čísel - protože abyste mohl rozkládat součty, musíte znát ony rozdíly, od kterých se odrazíte. Tak třeba 2642 + 9023. Teď mi snad určitě nebudete říkat, že si mám čísla rozložit na tvar 10000 + 1665, že ne?

A jinak to nejde vypočítat? Musím postupovat přesně nějakým způsobem? Zrovna matematika na prvním stupni zš je typická tím, že v podstatě cokoliv jde počítat pěti různými způsoby.

Mimochodem - vyšší řád? Cože? Kvůli tomu se to fakt nedělá.

Děcko to chybně nemělo, nesplnilo formální požadavek na správný postup. Z toho, že má správný výsledek se dá vyvodit, že neumí počítat a opsalo to?

Máte v tom bordel, ale tak Slovák no..

Vy raději pomlčte, vy ´Grónsko´ 😄

Ano a teď ještě vysvětlete, proč se MUSÍM dostat na desítku.

Ano, u těchto, pro Vás patrně náročných, operací typu 8+6, se dovedu i drbat za uchem.

Vy si můžete být jistý čím chcete, na tom nicméně nezáleží. Pokud vás to nicméně zajímá, tak řekněme příklad: 8+6. V moji hlavě se odehraje to, že vím, že dovunásobek čísla 8 je 16. Jelikož je 6 o dva menší než osm, tak provedu ještě -2 a vyjde mi 14. Násobky si jednoduše pamatuji. Matematiku jsem se učil víceméně bez pomoci, celou jsem ji postavil na násobilce a násobcích, což je daleko efektivnější u vyšších čísel, než nějaké natvrdlé a nepoužitelné rozklady (kde se u víceciferných čísel začnete naprosto ztrácet). Ale proč Vám to vlastně vysvětluji, evidentně v životě nepřipustíte, že někdo přemýšlí jinak. Což není Vaše chyba, ale problém rigidity českého vzdělávacího procesu, kde se za jiné myšlení spíš trestá.

Ano, je to tak. Pokud pro nějaké dítě je jednodušší provést jiný rozklad / počítat celý příklad jinak, tak dobře pro něj. Učitel si má ověřit, že je způsob a postup funkční a dostatečný, hotovo (třeba přezkoušením).

Bejvávalo, když ještě nebyla dálnice. Tu pitomou křižovatku a panelovku nevytřesu už nikdy z hlavy.

Ne, tyhle věci jsem se neučil, počítat jsem uměl přes nástupem na zš a tyhle věci jsem odignoroval (k nelibosti soudružky učitelky, která se zmohla akorát na neustále šikanování za chybějící sešit do matematiky). Dělení ´kolikrát se dělitel vejde do dělence´ je naprosto neužitený postup při jakýchkoliv vyšších číslech (to jsou ta čísla, jak je tam hodně znaků, víte?) a nikdy jej nepoužívám, děkuji za optání. Stejně jako jsou tyhle rozklady naprosto k ničemu u čehokoliv, co má víc jak dvě cifry. Ale chápu, že pro Vás je tohle už asi jiný vesmír.

Ptal jste se "7+5 aniž by vám v hlavě neproběhl rozklad 5 na 3a2", dostal jste správnou odpověď bez 3 a 2, hotovo. Vy byste si mě vychutnal na složitějších příkladech. Jako co, 12+2, nebo co je pro Vás ´složitější´. Tyhle obezličky nepoužívám, prostě to tak je, ani u násobení a dělení, množství Vámi použitých smajlíků na tom nic nemění.