"Kafe si vypijeme na stojáka u komody,“ jinak s dětmi na návštěvu nechoďte. Když tedy přijdu bez dětí, to kafe si můžu dát v křesle u stolku?
.
A když přijdu s dětmi, tak ať si Nespokojenec klidně stojí, když ho to baví, ale proč bych měl stát i já? No, kdyby měl fakt obavy z teploty toho kafe, tak ať ho chvíli míchá a podá mi ho jen teplé. A kdyby to s tím mícháním přehnal, mi to vadit nebude, já mám kafe rád i studené (prý je to na krásu 😀).
Ale vždyť se to dá pochopit. Členství v EU a NATO je jednoznačně jediná možná alternativa. Teď. Ale kdyby přišlo na lámání chleba a plnění povinností? No to je trochu jiná situace. Vždyť donedávna většina států neplnila závazek dvou procent HDP na armádu a některé je neplní ani dnes. No tak se článkem 5 to taky nemusí být tak horké. A v nejhorším případě by se dalo zvážit, zda je to stále jednoznačně jediná alternativa. Vždyť, kdo to jenom říkal, jen bl.ec nikdy nezmění názor.
.
Takže de fakto je celkem konzistentní a vlastně i pravdomluvný - dnes jednoznačně ano, pokud by nás to mělo něco stát, tak by se vidělo.
No, za našich mladých let (ach jo, to zní blbě, ale je mi přes šedesát) spousta mladých rodin bydlela s rodiči - nejen v rodinných domech, ale mnohdy i v bytech. Dnes je spousta bytů a domů prázdných, mnohde bydlí v dvoubytovém RD jen rodiče nebo třeba i samotná babička...
.
Ale abych byl objektivní, ceny bydlení jsou opravdu hodně vysoko. Příčinu těchto vysokých cen vidím hlavně v tom, že je řada lidí s vysokými příjmy, kteří do bytů investují - tedy přesněji je skupují a pak pronajímají. Vždyť i finanční poradci lidem s vyššími příjmy radí podobné investice - jednak přinášejí slušný pravidelný pasivní příjem a jednak se peníze uložené do nemovitostí k bydlení tak snadno neznehodnotí. Cenová bublina sice může prasknout, ale ty poklesy se celkem rychle vrátí zpátky na (i nad) původní úroveň.
Já sedím u uličky skoro vždy, jedině pokud je volno hned za dveřmi nebo za místem pro kočárek, mohu si někdy sednout k oknu (ale taky ne vždy). Nemyslím si, že měřím na dnešní dobu nějak moc (194 cm), ale když sedím u uličky, mám většinou jedno koleno cca. v polovině šířky sedadla u okna nebo, pokud tam někdo sedí, čouhá mi druhé koleno zhruba dvacet centimetrů do uličky podél sedadla přede mnou. Pravda je, že jezdím spíše příměstskými autobusy. A když už výjimečně MHD (snažím se chodit spíše pěšky, i když máme MHD zdarma), tak většinou stojím
.
Vzpomněl jsem si, že když jsem před lety jezdil do školy starými autobusy (snad měly název RT), říkal jsem jim hlavolam, protože rovně jsem mohl stát pouze pod takovým tím zvedacím větracím okénkem ve střeše. A protože bývalo většinou narváno, málokdy jsem se tam dostal. Takže jsem se musel řešit, co s hlavou.
Ta ohleduplnost je hodně nízko, to je pravda. U nás je před OBI obrovské parkoviště a na něm pouze jediné místo pro auto s přívěsným vozíkem (dvě spojená místa proti sobě). A přesto, že parkoviště není ani zdaleka plné, poměrně pravidelně je aspoň jedna část vyhrazeného parkoviště obsazena samotným autem. Pokud je prázdno, tak s vozíkem dvě místa proti sobě najdete, ale někde jsou uprostřed reklamy, někde přístřešek na vozíky... takže často dvě volná místa proti sobě ani nejsou i když na parkovišti není obsazena ani polovina míst.
Autorka přirovnává domácí úkoly k přesčasové práci bez odměny a tvrdí, že děti se mají vše naučit ve škole. No dobře, ale platí to vždy a bezpodmínečně? Co takoví středoškoláci, natož vysokoškoláci? Taky se mají všechno naučit ve škole a doma "mít od školy klid"? A co profese, kde se člověk musí vzdělávat celý život - třeba lékaři, výzkumníci - myslí si snad autorka, že to zvládají v pracovní době a doma se věnují jen svým koníčkům? A pokud si člověk nevytvoří nějakou odpovědnost za svůj rozvoj (třeba návykem domácí přípravy) v dětství, těžko to v dospělosti dohání (pracně a mnohdy neúspěšně).
Ty svíčky nevytvoří s květináčem vice tepla než bez něj. Jediný skutečný efekt může být v tom, že se to teplo akumuluje do květináče, čímž se udrží delší dobu v prostoru kolem svíčky. Takže lokálně, třeba na ohřátí rukou, to asi fungovat může - určitě lépe, než pouhá svíčka. A navíc tím, že se to teplo akumuluje v květináči, nerozplyne se tak rychle v prostoru, kde ho nakonec celkem rychle pohltí studené stěny (na jejichž teplotu to ale nebude mít pražádný měřitelný efekt).
Pán zná ALE a IPA. Ale možná ještě nezjistil, že IPA je Indian Pale ALE, takže jeden z typů, spadajících do kategorie IPA. Takže jako by řekl, že má rád ořechy a vlašáky či jablka a Golden Delicious. Nebo že je fanda jednostopých vozidel a motorek.
.
Já dělám v pivovarnictví a moc rád zkouším různé styly a značky... A přiznám se, že základní orientaci mám stále na úrovni ležák - IPA - stout - (a možná) kyseláč. Případně rozeznám pšeničák, který mi kdysi vůbec nechutnal, ale postupem času jsem mu přišel na chuť a občas si ho dám moc rád.
.
Opravdu závidím hospůdkou, kterou autor zmiňoval - to je sen. A ideální je, když v takových podnicích mají možnost koupit degustační set. Člověk ochutná, pozná a vybere si, u čeho pak třeba zůstane.
.
Před pár lety jsem na dovolené objevil pivní bar ve Velkých Pavlovicích, kde měli na čepu několik různých piv různých stylů z několika malých pivovarů a pan výčepní se opravdu vyznal, uměl zasvěceně vyprávět a znal i několik malých pivovarů od nás ze Severní Moravy.
No, rozumím tomu, že je fajn, když jsou značky (víceméně) stejné v různých zemích. Dnes spousta lidí jezdí běžně do zahraničí, tak to smysl určitě má. Ono taková modrá značka s písmenem N u nás nebo S v Polsku - no, to by asi ještě většina pochopila, protože se jiným nepodobá.
.
Ale u těch "parkovacích" písmen by se mi obecně více líbily obrázky - šipka mezi dvěma auty, mezi autem a autobusem nebo pusou a autem. Jenže ty systémy parkování (a tedy i značky) vymysleli už dost dávno někde, kde se mluví anglicky. A kvůli nám je asi hromadné měnit nebudou.
.
Notabene, bylo by pochopitelnější, kdyby na těch značkách bylo P+J (pusu a jeď), Z+M (zaparkuj a jeď MHD) nebo Z+A (zaparkuj a jeď autem)?
Zajímavé by bylo, kdyby její ten partner vždycky nejprve podobně otestoval ty ženské, které si ji najaly. Možná by jich nenachytal 80 %, ale určitě hodně, tipuju, že většina by to byla s přehledem.
.
Ale pokud si ženská najme takovou "testérku", signalizuje to nejen, že vůbec nevěří partnerovi, ale že z nějakého důvodu nevěří ani sama sobě a má nějaký mindrák.
Určitě se nechci zastávat obchodů, zvláště těch velkých. Problém je v tom, že je přeslevováno - velká část zboží (a u některých položek je to většina) se prodává ve slevách (a mnohdy výrazných, protože nějakých 5 % dneska nikoho nezaujme). A přesto obchodníci i výrobci vydělávají. Pod náklady mohou prodávat ležáky, zboží před koncem použitelnosti a občas možná nějaké to "lákadlo". Ale že by "dotovali" takový podíl zboží?
.
Na druhou stranu uvedu dva příklady z "opačných stran" těch 30 dnů:
.
1) Sleva by se měla počítat z nejnižší ceny za posledních 30 dní. Znamená to, že když se zboží prodávalo trvale za 100 a dnes zlevnilo na 50, tak zítra už to jako sleva označeno být nesmí? Nejnižší cena za posledních 30 dnů totiž bude dnešních 50.
.
2) Nějaké zboží (třeba kompot) se celoročně prodává za 100, ale letos je velká úroda a výrobce či prodejce potřebuje vyprázdnit sklady, tak ho krátkodobě prodává třeba za 70, ale nedoprodá ho do 30 dnů. Znamená to, že 31. den už to sleva není? Přesto, že jde o loňský výrobek a letošní bude v regále třeba už zítra a zase za 100?
.
2a) A to ani nemluvím o tom, že by se ta cena v době výprodeje třeba zvýšila na 80. Šlo by stále o slevu, nebo už by to bylo zdražení?
.
Důležité je, vůči jakému datu se má ta nejnižší cena vztahovat. Pokud vůči datu, kdy zákazník nakupuje, odkazuji na bod 1. Pokud vůči datu, kdy byla sleva zavedena, tak by to sice rozumně "řešilo" bod 2, ale stačilo by na měsíc nastavit nereálnou cena (třeba 200). Sice by to chvíli nikdo nekupoval, ale potom by mohla být při ceně 100 uváděna "donekonečna" sleva 50 %.
Svět se točí pořád dokola. A tak je docela možné, že když nějací rodiče budou dětem odpírat kontakt s prarodiči, protože jsou podle nich toxičtí, usoudí po letech tento jejich potomek, že i jeho rodiče jsou toxičtí... A oni pak zjistí, že možná bylo vše jinak, ale bude pozdě a další generace bude o kontakt vnoučat a prarodičů ochuzena.
.
Tím neříkám, že nejsou prarodiče, kteří neakceptují pravidla rodičů (sladkosti, spánek, televizní pohádky...) a uznávám, že je těžké je nějak usměrňovat. Ale mám pocit, že pocit "toxicity" prarodičů hodně souvisí s tím, že dnešní mladá generace je mnohem křehčí, než tomu bylo kdysi, takže cokoli není podle nich je špatně a hledají radikální řešení místo cest ke kompromisu.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Musel jsem zkontrolovat, že nejsem na Seznam Medium, protože ta mizerná úroveň článku by tomu odpovídala.
.
Například - stovky let vymýváme ženám mozky, ale ještě ve filmech z třicátých let (což je cca před 90 lety) pánové vystřelí ze židlí, když přijde žena.
.
Nebo "Dnes jsou naše nároky na formální chování v běžném životě pro obě pohlaví výrazně rozvolněnější. PŘESTO si ženy někdy nechávají líbit hrubost." Opravdu si autorka myslí, že uvolněnější nároky na chování nutně znamenají, že se ženy budou aktivněji bránit respektive ohrazovat proti nevhodnému chování? Já to vidím spíše opačně - když se něco pozvolna uvolňuje, ten posun se pomaličku stává víceméně akceptovanou hranicí "normy".
.
Myslím si ale, že i ženy v tom směru dovedou hodně. Celý život jsem se vyskytoval ve většinově ženském prostředí (na školách i v zaměstnáních) a byl jsem přítomen spoustě různých "dámských" rozhovorů.
.
V tom, že z rodin s postiženým dítětem utíkají především otcové vidí autorka "dvojí patriarchální měřítko, kdy má muž právo na své vlastní osobní štěstí i budoucnost". Ano, je to smutné, když rodiny zasáhnuté už postižením dítěte, tak často trpí i odchodem jednoho z partnerů. Ale nemyslím si, že by to bylo nějakým zažitým měřítkem, že muž má právo na štěstí (a tedy odchod). Spíše si myslím, že u mužů obavy z budoucnosti a jistá míra sobeckosti pouze mnohem častěji ústí do útěku proto, že žena bývá s dítětem (zvláště malým) mnohem více spojena. Ona ho devět měsíců nosila, ona ho porodila, ona ho kojila... Myslím si, že kdyby děti rodili muži, byla by statistika těchto "útěků" výrazně jiná