Nejspíše zamyšlení sněhové vločky. Doporučuji si vlézt do mrazáku a tam si žít svůj tmavý, chladný a suchý život v bezpečí.
Představa, že dříve byl humor v tomto ohledu lepší je naprosto mylná a zkreslená. Dříve tu například nebyla svoboda slova. Chcete tím naznačit, že by se toto mělo z dřívějška navrátit?
Říká se, že smích prodlužuje život a je zadarmo, tak proč toho nevyužít.
Jen pro upřesnění Inkognito je pořad, kde se hlavně snaží uhodnout povolání a až poslední je ono hádání celebrity.
"Tak proč vlastně byly potraviny za socíku lepší a kvalitnější? V první řadě proto, že jsme neměli na výběr"
To je mi logika.
Když bude k dispozici jen jeden druh párku z rozmletých kopyt, tak to potravinu těžko udělá kvalitnější. Možná budu mít pocit, že to je dobré,
protože nemám porovnání. Ale pořád to bude párek z kopyt.
O úrovni potravin za socíku nemám přehnané mínění. Stačí si něco uvařit ze socialistické normovací kuchařky a myslím, že to bude podobný zážitek jako jít dnes do kina na "Tajemný hrad v Karpatech" místo něčeho nového.
Pamatuji si, že se mi ten film líbil, ale dneska bych ho asi už ani nedokoukal...
Nevím no. Řekl bych, že první a zároveň fatální kontakt s laťkou byl holení. Poté se dostalo k slovu ono přirození, které jen dokonalo, co bylo nezvratné již po kontaktu s nohou.
Všem senzacechtivým a úchylným bych doporučil před sledováním olympiády shlédnout nějaké porno dle své preference a řádně si ulevit. Aby pak mohli řešit sportovní výkon a ne takové (doslova) cockotiny...
Také jsem v šoku, že x leté přátelství dokáže člověk zahodit pro "vzdálenou možnost se dostat do problémů". Copak tím autorka myslela? Jako, že by se mohl stát objevitel závislým? Nebo že by mohl být popotahován úřady? Nebo být zatčen za to, že kamarád přechovává větší množství drogy?
Nehledě na to, že takové množství by asi zanechalo v chatě typický odér, kterého by si ubytovaný měl všimnout už při prvním otevření dveří....
Víc v šoku bych teda byl, najít v almaře mrtvolu nebo vybavení na gay sado-maso praktiky...
Kamarádka (45) má 6ti leté dítě. Manželovi je přes 60 a jako ředitel firmy (kam dochází jen párkrát do měsíce) s příjmem přes 100 tisíc, má dost času a prostředků se synovi věnovat. Ale výchova probíhá stylem, jak zde přání píše. Na co si syn ukáže, to má. Neposlouchá a chová se jako ta výše zmíněná osobnost.
Kamarádka s tím moc nesouhlasí a snaží se o normální výchovu, což ji syn dává najevo, tím že jí říká, že ho nemá ráda, nebo že je zlá...
Nejhorší to prý bylo, když byli na sjezdovce a malá osobnost si umanula, že pojede bez pomoci sám, jenže nebyli na cvičné louce, ale na lehčí sjezdovce u lesa. Klučina nepočkal na mámu a vydal se dolu, jenže vstříc lesu, ve zmatku a snaze zastavit sedl na bobek, což nemělo téměř žádný brzdící účinek. Naštěstí ho matka dojela a stihla zabránit nejhoršímu.
V afektu měla takové zatmění, že ještě na sjezdovce dostal malej tak na pr**l, že na to pár let nezapomene. Sama pak uznala, že kdyby se viděla, tak by si asi klepala na čelo.
Nejvíce kamarádku naštvalo, že benevolentní výchova mohla vést k tragédii, za kterou by ve výsledku nesla odpovědnost ona. Paradoxně na to otec reagoval tak, že se urazil a ještě byl na manželku naštvaný, že udělala na veřejnosti takovou scénu...
Někdo vzal paní na hůl, neplatil za ní asi nějaký čas sociálku , byla dlouhodobě nemocná nebo pracovala málo let, nebo jen kecá o tom jak celý život dřela.
Známá celý život pracovala jako prodavačka v konzumu. Odpracovaných let dost, sociálka placena bez problémů a nyní má důchod okolo 20ti tisíc. A to už je přes 5 let v důchodu.
Když jsem jako pošťák vozil důchody, tak na 12 000, - dosáhli i někteří ti nepřizpůsobiví. Jinak průměrně to bylo k těm 20ti tisícům.
Takhle to dopadne s každým, kdo nebude řešit ještě jiné zajištění na důchod, a bude se spoléhat pouze na stát.
Přeji hodně štěstí všem, co si na důchod nespoří.
Jako téměř čtyřicátník, za těch 25 let s důchodem od státu moc nepočítám.
Spíše se spoléhám na sebe, tak mám zařízeno několik spořících produktů (penzijko, investiční zlato).
Stejně jako si člověk po první výplatě říká: "Že jsem se lépe neučil" , tak počítám že stejný pocit nastane při pohledu na částku, kterou od státu dostanu jako důchod. Ale to už bude pozdě si říkat, že jsem si víc nespořil...
Ten, kdo si v dnešní době nespoří na důchod, se odkazuje do rukou státu a nevěřím, že to budou ruce pečující a starostlivé. To Vám spíš dá facku, ze které si akorát jen sednete na zadek...
Imunita je vlastnost těla, kterou je třeba rozvíjet. To znamená, že tělo se potřebuje dostat do kontaktu s onou škodlivou látkou, aby si vytvořilo protilátky. A při dalším kontaktu s touto látkou již tělo ví, s čím má tu čest, takže se může okamžitě bránit.
Přehnanou čistotou si spíše škodíme a především dětem. Ty pak skolí každý bacileček a ob týden jsou doma, protože jsou nemocné ...
Chceš-li zdravé dítě míti
v měsíc starém povlečení nech ho spáti.
Být hokejista je prostě diagnóza. Ať radši zůstanou u ledu, hokejky a puku, to jim jde.
Viz. podnikatelské "úspěchy", finanční gramotnost (např. Hašek, Čechmánek) a schopnost číst a porozumět psanému slovu (Voráček) našich bývalých hvězd.
Ano, buďme rádi za svobodu slova a názoru (pokud je podán konstruktivně).
A kdo ví jak to bylo, třeba Voráček o článku řekl klukům z teamu. A Ti aby dokázali jak se Šoustal mýlí, tak začali pořádně hrát.
Zejména Pasta by měl zde panu autorovi poděkovat, že se konečně dokázal vyhecovat a něco trefit...
Kluci podali na ledě super výkon a k tomu jim gratuluji. Je hezké vidět semknutý národ hrdý sám na sebe. Smutné už je, že toto semknutí je vidět pouze v dobách, když vyhrajeme nějakou hodnotnou sportovní trofej. Stejně jako sportovcům se při výkonu vyplaví adrenalin, tak i fanoušci dostanou jakousi dávku národní hrdosti. Jakou má na tom fanoušek zásluhu? Ti co byli přímo na stadionu, tak aspoň dělali klukům atmosféru na ledě při hraní. A Ti ostatní? Řekl bych, že pramalou, ale každý je na to náležitě hrdý, jako kdyby dal rozhodující gól sám osobně. Aneb "Mám práci rád, moc rád, když se koukám, jak ji dělá někdo jiný."
Ale jinak souhlasím s autorem článku. Kdyby takhle slavil nějaký team postupu z nejnižší soutěže do vyšší, tak je všechny zavřou na záchytku a být to v televizi, tak si každý klepe na čelo. To jen k tomu dvojitému metru.
My jsme mistři no a co...
Chleba levnější nebude, do důchodu kvůli tomu o 5 let dřív nepůjdeme a státní dluh se taky sám nesmaže.
My jsme mistři no a co...
Stejně jako oheň je internet dobrý sluha, ale zlý pán.
Internet umí nepopiratelně ulehčit život při mnoha denních činnostech.
Dále už jen záleží jak moc velkou závislost si na internet zvládneme vypěstovat. Hlavně myšleno na činnosti, které našemu životu nepřináší žádné faktické výhody.
Někteří jsou už tak závislí, že mají FOMO po pár minutách zhasnutého displeje.
Jen si to chce ujasnit priority. Jsem biologická bytost, která žije reálný život. A nějaké nuly a jedničky nebudou řídit můj život. V opačném případě bych si připadal jak v Matrixu. Jen s tím rozdílem, že nejsem baterie, ale jen konzument a nepřímo tak na mě vydělávají jiní.
Vydělalo mi to peníze? Naučil jsem se něco nového? Ušetřilo mi to čas? Vytvořil jsem nějakou hodnotu, nebo něco prospěšného?
Pokud něco dělám na internetu a u výše uvedených otázek nezaznělo aspoň jedno ANO, tak je velice pravděpodobné, že dělám něco, co můj život nijak nenaplní a pouze zabíjím čas a tudíž to není nezbytné pro můj život.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ber to jako výchovnou lekci, takovou maturitu od rodičů. Až uvidí, že podnikáš v tomto směru správné kroky, tak si to možná zasloužíš. Ale čekat, že mi něco spadne do klína, defakto jen z pozice potomka, tak to nemusí fungovat.