Tak jste se pochválila, jak si libujete v zažitých vzorcích. Naštěstí se zákon k tomu staví jasně, že škola nemá právo vyžadovat domácí úkoly, protože to zasahuje do rodinného času, který nemá v kompetenci managovat a už vůbec nesmí úkoly hodnotit, právě i z toho důvodu, že se neví, kdo úkol vypracoval. Řešením je zadávání úkolů, jako dobrovolného procvičování. Každé dítě je na tom jinak, někdo kdo exceluje v matice nemusí trávit čas počítáním triviálních příkladů, jen proto, že to je povinnost, ale zase bude trávit více času nad češtinou, kde má mezery. Průměrně inteligentní a starostlivý rodič, bude mít přehled o tom v kterých předmětech je třeba zabrat.
Sobec je tu partner a chápu, ze se ji do toho nechce. Hlavní problém je svatba. Nechtěl si ji vzít, i když to pro ni bylo důležité. Je to závazek, který se mu podstupovat nechtělo. Ale aby ona, která je zdravá, musela jít do umělého oplodnění , cpát do sebe hormony a vyplývat si možnost hrazení pojišťovnou, to by mu nevadilo. Ale měla by pojmenovávat věci, ta jak jsou. Z jejího pohledu, ji proste on dost nechce, těhotenství je to poslední.
V článku píší že autisté jsou i známí lidé a úspěšní lidé, takže možná by to chtělo více učení, snažení, důslednosti a třeba by nemusel být celoživotně v ID a mohl by pracovat.. Nechápu proč musí mít tito lidé automaticky ID, stejně tak i jejich rodiče s nimi jsou pak celoživotně doma, takže na dávkách. Ano, samozřejmě pokud jsou postiženi opravdu hodně a NEMOHOU se nic naučit a ani pracovat, tak to asi jinak nejde, ale myslím že důsledností a snahou by to bylo lepší a nemuseli by takoví lidé být v ID.... Dřív také nebývali, vychodili školy, byli zaměstnaní - sice trochu jiní, ale dnes hafo matek autistů vyzdvihuje spíš jen to, jak se snaží ukazovat co všechno to dítě neumí jen aby měli větší stupeň postižení a tím pádem více peněz. Myslím že větší snahou by to postižení dětí mohlo být menší a mohli by se snáze zapojit do života a nebýt odkázaní jen na rodiče a pak na ústav...
Doufám, ze zažijete na vlastní kůži, jaké to je vychovávat autistu. Samozřejmě, ze se matky, pokud žádají PNP, snazi ukázat, co dite nezvládá oproti normě. Kdyby to zvladalo, proč by jinak zadala? Má jim tam vykládat báchorky, jak mu to jde a doma pak brecet, protože mu nemůže zaplatit terapie, aby v budoucnu byl co nejvíce samostatný v rámci možnosti? Vy jste tupa,ze to snad ani není možný. Samozřejmě, ze dříve bývali, ale dali jim jinou diagnózu, koncilu v ústavech, zvláštních školách atd.
Ja když jdu se svým synem na hřiště, tak chci pro nej bezpečné prostředí od všech dětí, a je jedno, zdali mají nějakou formu postiženi a nebo ne. Pokud někdo fyzicky napadne moje dite, vysvětlení, ze je autista pro me není směrodatná. Rodice musí nad nim stát a těmto situacím předcházet.. Pokud se jedna o zdravé dite, hned konfrontuji rodiče, kteří ve většině případu mají svoje nevychovane deti na háku a ještě se tuze diví, co je za problém.
S detmi s PAS se samozřejmě musí chodit ven a někde je sociálnímu kontaktu učit, ale je potřeba jim stát neustale za zadkem. Oni taky touží po sociálním kontaktu, jen to buď nedokazi vyjádřit, nebo to vyjadřují nevhodným způsobem.
V článku se vyvrací, že se jedná o dítě s Aspergerovým syndromem, ale dle popisu chování chlapce ve třídě, obtíže a limity v sociální oblasti jasně ukazují na dítě s PAS, tedy v případě Vaška právě na Aspergeruv syndrom. Porucha pozornosti a ADHD nemá za následek, takové narušení v sociální oblasti.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Ano, nikdo nemá po nikom právo vyžadovat cokoliv mimo rámec školy, tréninku nebo pracovní doby. To je ovšem pouze první polovina pravdy. Druhá polovina pravdy tkví v tom, že jedinci mající první polovinu pravdy za pravdu celou posléze skučí ohledně rozevírajících se nůžek mezi těmi, kdo mají vše "na salámu" (rozumějte dělají minimální minimum, asi jako trepka velká v senném nálevu) a mezi těmi, kdo udělají ve svém volném čase něco navíc. Povinná domácí cvičení jsou tedy zadávána nikoliv kvůli dětem excelujícím, ale kvůli těm z, řekněme, opačného pólu.
U nás také rodiče spolužáků na třídních schůzkách blábolí o tom, že jejich děti nejsou čtenáři (kvůli povinné četbě) - ale posléze se diví, jak je možné, že jejich potomek není schopen ve čtvrtém ročníku základní školy souvisle přečíst delší text, natož aby dokázal vlastními slovy říci, co právě překoktal. Posledně mi jedna matinka z toho spolku říkala, co s tím jako bude paní učitelka, potažmo škola dělat - a musím Vám říci, že mi bylo značným potěšením jí oznámit následující: "naprosto nic, protože přece nebude Vašemu dítěti zadávat za domácí úkol čtení a obírat ho tak o jeho volný čas" : - D
1 odpověď
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Úkoly, nebo-li procvičování, by měli děti dělat z předmětů, kde mají mezery. Zadávat plošně úkoly, být jak opička je zbytečné. I bez úkolů se soudní rodiče zajímají o znalosti a dovednosti svých potomků a s dítětem procvičují látku, která jim nejde. Rodiče, kteří mají na salámu, těm je vše jedno.
1 odpověď