Díky tomuto rozhovoru jsem se vrátila třicet let zpět ,až mě z toho mrazí.Tehdy to nikdo neřešil,policie přijela odvezla mě s dětmi do bezpečí , vystřízivěl a já se ráno vrátila.Po měsíci to vše proběhlo znovu ,ponižování,zamykání v bytě,facky,znásilnování.....13 let
než jsem byla schopna odejít.Několikrát jsem chtěla utéct,ale přijel domů a zamkl mě.
Dodnes mám velice křehké sebevědomí a úzkosti...Držím palce at vše dopře dopadne.
Jsem babička tří vnoučat,bydlí 300km daleko.Snažila jsem se jezdit za vnuky co mi čas a peníze dovolili.Snažila jsem se držet tzv.hubu a krok.Děti jsem dostala vždy jen na max.hodinu na hriště blízko domu,nikdy ne dál.Hráli jsme si doma nebo za dohledu rodičů.Vychovala jsem čtyři děti,jsem dětská sestra...Nejsem alkoholik,narkoman ani blázen.Občas jsem se možná divně podívala,občas řekla něco co se u nich doma neříká.Snažila jsem se poučit a dělat vše tak aby rodiče byli spokojeni,abych mohla dál jezdit za vnuky.Nakonec mi bylo vyčteno ,že neříkám věci dostatečně na rovinu.Tak jsem některé věci na rovinu řekla.Na rovinu mi bylo řečeno,že jsem špatná babička,že když jsem hlídala vnuky v dětském pokoji měla jsem sluchátka v uších.Zrovna si hrali spolu a mě nepotřebovali.Tak a ted mám zákaz je vidět.Nestěžuji si,nehraji si na chudinku,co mi zbývá než se s tím smířit...jen občas přemýšlím co si vnuci myslí o tom,že už bába černá(tak mi říkali)už nepřijede,ani na narozeniny,na vánoce,myslím ,že jsme spolu zažili dost legrace.Jěště nejsem tak stará,abych říkala,že nechápu tento svět,ale toto opravdu nechápu.
Žádné fyzické tresty u nás nebrobíhali,možná občas zvýšení hlasu a jedno takové lehké plácnutí,dětem jsem říkala jak jsou šikovné,jak je mám ráda,dcerám ,že jim to sluší,podporovala je ve všem pokud to šlo.A výsledek, stejně se našlo něco z čeho mají trauma,opustila jsem jednoho alkoholika a druhého workoholika.A děti mě nesnáší stejně.-)
Byla jsem třicet let hodná holka,obětavě jsem se starala o děti vlastní i nevlastní,manžela,který vydělával peníze,takže ta hodná holka celé rodině zajistila absolutní servis.Když mi došlo,že moje deprese vznikají právě z máho bezmezného pomáhaní a starání se o všechy,přestala jsem být hodnou holkou.Okolí včetně rodiny se s tím velice težce vyrovnávalo,to bylo překvapení,ta hodná holka umí mít svůj názor ,dokonce někomu oponovat....umí si také dělat co chce...Po momentu překvapení,přišel pocit nenávisti,od bývalého manžela a bohužel i od dětí...ted jsem pro všchny ta nejhorší na světe,vše co jsem ve svém životě dělala je pro ně špatně.Takže ted jsem ta zlá.Trochu smutná,ale pocit depresí a méněcennosti je pryč.
S OSPODem mám bohužel zatím jen negativní zkušenosti.Tento úřad jsem kontaktovala v obavě o svoji dceru a výsledek?Dceru jsem dva roky témeř neviděla je absolutně zmanipulována otcem,je na antidepresivech,informace o ní od otce prakticky žádné,znova jsem kontaktovala OSPOD,nemohu nic.Čekám a doufám,že se stav dcery nezhorší.Pracovnice tohoto úřadu bohužel musím označit jako absolutně neschopné,nempatické a v oblasti psychologie dítěte nevzdělané osoby.
Svoje poslední ditě jsem vychovávala podle nových v uvozovkách trendů ve výchově.Bez trestů,velice empatickou výchovou,dceři jsem vše řádně vysvětlovala,měla možnost volně se rozhodovat o tom co ji baví a co ne.Věnovala jsem se jí na sto procent,výlety,divadlo,kino,výstavy,hraní her,návštěvy a přespávání kamarádek u nás doma.A jak to dopadlo?Ve 13.letech ze dne na den odešla k otci,bez jakéhokoliv vysvětlení,jsem špatná matka a má ze mě traumata.Podotýkám,že otec se jí věnoval vždy mínimálně,ne-li vůbec.Tak si jen říkám,že jsem asi měla volit klasický styl výchovy-škoda rány ,která padne vedle.🙂))
Mám podobnou zkušenost s OSPDem je to úřad ,který má pomáhat dětem,bohužel tam jsou většinou pracovnice které nemají žádnou sociální empatii,jedou podle zaběhlých šablon ..Mám dceru rok u otce kde je pravděpodobně psychicky týrána,již byla dvakrát odvezena do nemocnice pro palnickou ataku,nedeomohu se ničeho,jen čekám a doufám,ze dcera neskončí psychiatrii.
Můj otec ležel v této LDN přibližně měsíc.Pán,který s ním sdílel polkoj v noci spadl z postele,nemohl chodit,takže ležel na zemi a sténal.Můj táta volal personál ,ale nikdo nepřicházel,bohužel jim sebrali zvonky,takže křičel-pomoooc.Nikdo nepřišel.Sám nemohl chodit,volal tedy na mobil ženě,ta zavolala na vrátnici tohoto zařízení,že na pokoji ve druhém patře leží někdo na zemi at ho jdou sebrat.Toto celé trvalo cca tři hodiny.Nakonec pána přišli sebrat a položili ho zpátky na postel.Nadávek si otec vyslechl několik,od pečovatelek.Otřesná zkušenost.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Sice jde o celebritu ,ale v případě kdy se otec mstí skrz své dítě,protože je zhrzen je to odporné.Přesně ví kde matku dítěte zasáhnout a čím ji ublížit.A ještě soudy rozhodly v jeho prospěch, vlastně ve prospěch dítěte, tím se ohání.Matka nemá šanci, je mi z toho zle.Normální kolorit dnešní doby.
3 odpovědi