Chudáci vodní živočichové.

Pro slečnu to dopadlo dobře. To zjistí časem, až vše přebolí.

Rozchod obyčejně zraje déle a ani ten, v němž ono rozchodné rozhodnutí zraje, to nemusí dlouho vědět. Já bych také formu SMS nevolila, ale ten mládenec to viděl jinak. Nemyslím, že je zbabělec. Prostě to má jinak nežli my, kteří bychom to řekli či napsali obsáhleji. "Proč?" "Proto."

Jsem ráda, že nejsem učitelka. Fakt by mi to nešlo.

Jsem ráda, že už doma nemám zlaté dítě školou povinné.

Jsem ráda, že mé děti učily skvělé učitelky.

Jsem ráda, že mé děti byly normální doma i ve škole.

To, že má někdo vztahy jinak nežli je běžné, neznamená, že jsou špatné. Já bych to takto nikdy neřešila, ale jim to prostě fungovalo.

Mě vytlačovali z jakési "roury", kam jsem se zapasovala půlkou těla - tedy přesněji postup (= prolézání) zablokoval můj zadek. Fakt jsem nemohla ani tam - ani zpět. Personál mě, za bujarého veselí okolostojících a natáčejících, tlačil z obou stran.

Velmi podobně to měl kamarád. Manželka se zakoukala jinde, dlouho vydržel, snažil se domluvit, jenomže nic nepomáhalo a nic to neřešilo. Inu na přísloví - láska je hluchá, slepá - je hodně pravdy. Po nějaké době vyhledal terapii. Tam se nakonec zmátořil, získal klid i nadhled, rozvedl se, manželku vyplatil a vystěhoval. Dnes je šťastně ženatý jinde, jeho bývalá paní bez partnera, bez dětí (nevyhledávají jí), bez bytu, s dluhem. O svém bývalém manželovi mluví velmi nehezky.

Neskutečné. Neskutečná!

Nevím, jestli název Mikronevěra by neměl znít spíše Emocionální nevěra. Je to sice nevěra bez sexu, ale může se časem proměnit v určité pouto. Rozhodně není nevinná, jak se tváří. Dotyčný totiž svůj čas, energii, pozornost atd. dává jiné/ým osobě/ám, než se kterou žije. Jinou/é osobu/y neustále vyhledává, z čehož se může postupně a nenápadně vyvinout jistá závislost a potěšení. Každopádně se svým vlastním partnerem přestává trávit čas a řešit problémy. To, že žijí v jedné domácnosti neznamená, že žijí SPOLU.

Asi by měli všichni tři navštívit nezávislou osobu (psychologa, terapeuta nebo někoho podobného) a vyříkat si to. Odborník může zajistit neutrální prostředí. Řešit to sami mezi sebou - to prostě není situace ke vzládnutí. I tak bude situace těžká (ostatně už je), ale může alespoň proběhnout katarze. Všech tří.

Zažila jsem dvakrát a bylo to velmi náročné. Jedinou výhodou bylo, že ostatní ženy v mém okolí v těhotenství náramně přibraly a po narození potomka těžko shazovaly. Já jsem náramně zhubla a horko těžko nabírala kila zpět.

Občas se na dálnici pohybuji a musím konstatovat, že při rychlosti 130 km/h bývám většinou předjížděna.

Líbilo, líbilo, líbilo. Hádek naprosto skvělý! Ostatní herci vlastně také! Rekvizity bomba! Určitě záleželo na tom kde, s kým, na jaké pozici jste zaměstnán. Ale mnoho z ukázaných věcí jsem zažila (kontrolu podprsenek, voe, tykačky, příšerné vtipy, flašky všude, kde jste něco potřeboval...). Dnes se směju, byla jsem mladá, ale tu dobu bych ANI ZA NIC UŽ NECHTĚLA! Což neznamená, že je dnes vše růžové.

Nevěra (ženy i muže) bolí. Občas se stane. Záleží potom na oboustranné toleranci a víře, že s tím daným chci přece jenom jít dál. Některé manželství nevěru neustojí, jiné naopak nastartuje ze sterotypu dál... Přesto - rána se zhojí, ale jizva zůstane.

Obojí zůstanou se zlomeným srdcem, které je nutné vyhojit. To trává dlouho... ale najdou sami sebe.

Krásná žena.

Hrůza.

Před i po 50 jsem spokojená. I s manželem. Jak to má on?... Po tom nepátrám. Na pivo chodím se zetěm, do kaváren s kamarádkama, na hory sama. TV zvládnu s mužem. Prostě pohoda🙂

Článek platí pro ženy i muže. Platí pro opouštěné i pro opouštějící. Obě strany se mohou něčemu přiučit.

Dle mých zkušeností (a rozchodu po dlouhodobém vztahu s dětmi) zmíněné body platí. Některé více, některé méně. Bolest je opravdu krutá - boj o postavení se zase na nohy dlouhý. Jsem za tuto zkušenost vděčná a dnes i ráda, že nastala.