V 60-ti už se hledá a poznává dost těžko.
Bude hledat vlastní rovnováhu, která je rozchodem rozhoupaná, a lék na bolest. Přijdou jiné věci, jiné vztahy... prostě jiný život, i když jizva zůstane. Paní Anna K. je krásná a statečná žena, určitě situaci nakonec zvládne se stejnou noblesou, s jako učinila vyjádření k rozchodu s mužem, kterého milovala. I to je holt poznávání.
Konečně se obézní lidé začínají dostávat na světlo a zase všichni volají, ať se vrátí do kanálů.
Nevím, jestli je autorka obézní, ale největším problémem při shazování váhy jsou nervy. Je to pocit, že do fitka jít nemůžete, protože se bojíte, jak na vás budou lidé koukat. Partnera si najít nemůžete, tak si radši dáte čokoládu.
KONEČNĚ kultura ukazuje, že být obézní není trest smrti, a všichni mají potřebu se děsit, že zítra si kvůli tomu jejich dítě rozhodne nabrat rovnou 100 kg. 99 % obézních lidí ví, že jsou obézní! To, o čem mluví jako o oslavě svého těla, je jenom to, že jsou hezcí a na to má právo každý člověk se tak cítit. Není to dávání obezity na piedestal, je to jen snaha říct si, jsem člověk.
Takže prosím, přestaňme zase hnát lidi s nadváhou do bezpečí svých domovů, protože se bojí hloupých posměšků a kritik. Oslavujme je jako lidi a uvidíme, že se oni daleko lépe zvládnou postarat o své zdraví!
P.S. Ano, jsem si jistý, že někdo našel na internetu někoho, kdo zcela upřímně vidí svou obezitu jako nejvyšší stupeň krásy. Pokud je to váš blízký, klidně si s ním o tom promluvte, ale přestaňte tlačit stud na miliardy nevinných.
Být obézním není "trest" smrti, ale "našlápnuto" k smrti. Obézní: 1) budí pozornost, 2) mají zdravotní potíže (s dechem, klouby, pocením, srdcem, ledvinami...), 3) mají potíže s oblečením, 4) mají řadu dalších omezení... Vše znám z vlastní rodiny. Promluvit si na toto téma nebývá účinné, protože obézní to nechtějí slyšet, vidět, ale hlavně řešit. Náprava (= změna) je totiž HODNĚ těžká. Jsou zajatci vlastního těla, vlastních chutí, vlastní pohodlnosti, vlastní bezmocnosti. Upozorňuji, že článek nemluví o TLUSTÝCH lidech, ale OBÉZNÍCH. Jediným spolehlivým lékem pro ně bývá uzavření se doma a plná lednice.
Pro slečnu to dopadlo dobře. To zjistí časem, až vše přebolí.
Rozchod obyčejně zraje déle a ani ten, v němž ono rozchodné rozhodnutí zraje, to nemusí dlouho vědět. Já bych také formu SMS nevolila, ale ten mládenec to viděl jinak. Nemyslím, že je zbabělec. Prostě to má jinak nežli my, kteří bychom to řekli či napsali obsáhleji. "Proč?" "Proto."
Překvapuje mne, že je třeba tak základní věci vůbec takto polopaticky definovat... že jsou i lidé, kteří si to musí přečíst, aby to věděli...I když pravda, možná ti čerstvě zamilovaní - problém je, že tam ale ani sebelepší článek většinou nezabere.
Ano, bohužel, sebelepší článek nezabere. A nemusí to být pouze čerstvě zamilovaní. U těch je alespoň jakás takás omluva, že láska bývá slepá a hluchá (neboli pracují fantasticky hormony). Nicméně po tomto období by právě mohly nastoupit ony "základní" věci, což se mnohdy nestane.
Každý vztah funguje na bázi čtyřpólového magnetu (duše lidí se přitahují nebo odpuzují, stejně jako póly magnetu). Tuto polaritu určuje každému člověku jeho polarita duše (ženy a muži mají obrácené polarity). Polaritu duše určují vlastnosti člověka (jeho charakter) - buď má určité vlastnosti pasivní (negativní) v mínusové polaritě, nebo jsou vlastnosti aktivní (pozitivní) v plusové polaritě. Pokud má člověk dané vlastnosti pod kontrolou (projevuje je, když chce on, a ne když chtěj ony) tak má polaritu neutrální (je to jako u krve, plus, minus, nula). Vztahy jsou na tomto založeny - člověk cítí sympatii (duše se přitahuji) antipatii (odpuzují se). Antipatii člověk pocítí, že daný protějšek nemusí ani promluvit a už se mu čímsi příčí (to je ono). Ve vztahu je potřeba žít vědomě (nikoliv osobně), pokud oba ve vztahu žijí vědomě, a navzájem se vychovávají (mění polaritu svých vlastností) nikdy nedojde k jejich odloučení, nebudou vznikat třecí plochy a nebudou se hádat (hádky většinou zajdou až k rozchodu). Pokud se vychovává jen jeden - vztah zanikne dříve nebo později (říkáme tomu rozchod nebo rozvod). Chcete-li věčný vztah plný lásky, musí oba žít vědomě a dělat to co je správné a ne prospěšné (vše ostatní je odsouzeno k zániku). Vědomým životem a narovnáváním negativních vlastností, zlozvyků a vášní skrze všechna bytí (tělo, duše , duch), člověk získává živlovou rovnováhu která je základem jeho zdraví "říkáme tomu imunita" .Takto jednoduché to je, a pokud toto budou lidé ctít ať už vědomě či nevědomě budou šťastní jak hmotně, tak duševně i mentálně. Tak jest..
Takto jednoduché a zároveň takto těžké to je.
Proč se, milé mladé dámy, máte potřebu chovat a vyjadřovat infantilně? Děti potřebují dospělé rnormální rodiče.Dneska je máma třeštidlo a otec kuchyňka. Dítě dezorientované a jak začne dospívat, nastoupí deprese. Rozjuchaná máma nepomůže.
O dost se šidíte. Jako babička se velmi ráda vracím do hravých let, což moje vnoučátka velmi oceňují. Že je to trapné? No a?
No, dříve se lidí nebrali jen proto, že se měli rádi. To jen v pohádkách. Hodně do toho vstupovaly rodiny obou partnerů, hodně sňatků ty rodiny prostě dohodly. V Indii je dodnes váženou profesí dohazovačka. Asi to mohlo mít i co do sebe - k dlouhodobému šťastnému svazku nestačí motýlci v břiše a právě ti dohazovači a rodiny viděli a vidí to, co ti dva zamilovaní (nebo naopak nezamilovaní) ne - jestli mají podobný životní styl, podobný žebříček hodnot, jestli budou schopni se doma po týdnu nepozabíjet a podobně.
Moje obě babičky byly "dohodnuté" sňatky. Jedna byla nešťastná celý život, druhé po čtyřech letech manžel umřel a tězce se starala o vyvdané děti. Obě dřely, oběma to podlomilo zdraví. Nebylo úniku. Rozvod nebyl na pořadu dne ani náhodou. Neměly kam jít. Ale taková byla doba. Romantiku v ní nehledejte.
Njn. Zijeme v tak suprove době že mladí jsou rádi když se postarají sami o sebe, natoz o někoho dalšího
No, ono se nám to mládí totiž dost prodlužuje. Do důchodu se blížíme o 10 let déle nežli rodiče. Na jednu stranu se tedy staráte o staré rodiče - na druhou stranu se snažíte pomáhat s vnoučaty, protože ani tady nám nesmí ujet vztahový vlak.
Tohle by snad melo byttak bezne a normalni, aby se o tom nemuselo psat v novinach, ne?
Naopak. O takových věcech je nutno psát, aby bylo jasné, že něco takového by mělo být a snad i bude běžné. Tedy signál směrem k neplatičům a zároveň signál k těm, kdo si s podobným problémem neví rady. Neotálet s odpojením, neotálet se soudním podáním.
Velmi podobně to měl kamarád. Manželka se zakoukala jinde, dlouho vydržel, snažil se domluvit, jenomže nic nepomáhalo a nic to neřešilo. Inu na přísloví - láska je hluchá, slepá - je hodně pravdy. Po nějaké době vyhledal terapii. Tam se nakonec zmátořil, získal klid i nadhled, rozvedl se, manželku vyplatil a vystěhoval. Dnes je šťastně ženatý jinde, jeho bývalá paní bez partnera, bez dětí (nevyhledávají jí), bez bytu, s dluhem. O svém bývalém manželovi mluví velmi nehezky.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Chudáci vodní živočichové.