Tak to má asi každý rád, když přijde do podniku cizinec, utratí 200 Kč a banka restauratérovi za platbu kartou strhne 100. Mysleli soudruzi Schillerová s Havlíčkem také na tento detail?

Proč se raději policie důsledně nezaměří na tak zjevné a masivní porušování dopravních předpisů, jako je jízda po chodníku? A je jedno, jestli elektro nebo jen kolo, koloběžka, elektro board nebo jednokolky. To by za mě bohatě stačilo.

Stát je velmi dobře živeným otesánkem. Problém není v tom, že nejsou peníze! Problém je v tom, že úředníci a politici nevidí problém v celé řadě věcí. Zdravotnictví, školství, správa majetku měst a obcí, nezákonné a dlouhé čekací lhůty na vše, nedostatečná dopravní infrastruktura, drahé potraviny, malá nebo nulová přidaná hodnota práce, drahé bydlení. Jakýkoliv zaměstnanec mimo státního by za mizerné výsledky výplatu nedostal. Ale politici a úředníci jen účtují, komu by ještě mohli odsávat.

Školní systém potřebuje nutně celou řadu reforem, aby odpovídal na novodobé trendy, musí se snažit vytvářet nové kapacity, nové nabídky. Ať má truhlář klidně gymnaziální vzdělání a maturitu, proč ne? Řemeslo mohou studenti dělat jako nástavbu. Ekonomické znalosti nebo historie jim v tom asi bránit nebudou.

Ale jak může na aktuální trendy reagovat nebo dokonce trendy vytvářet a nabízet člověk, který se vymlouvá na ostatní? S jakými inovacemi může přijít, když ani neví, kde končí a začínají jeho kompetence? Jak má to školství vypadat, když ani nedokáže navýšit kapacity stávajícímu počtu uchazečů?

Vážená autorko, tento přístup, kterým šikanujete učitele, povede jen k jedinému výsledku. Od děcek rodiče žádnou snahu nechtějí, tak já se na to celé taky vykašlu. Až tam přijdu například já, proč na děti nevyvíjí větší tlak, aby se něco naučili (a měli pak třeba lepší podmínky při výběru střední školy) řekne mi, že si to ostatní rodiče nepřejí. Nebude pak vstupovat do výchovných konfliktů a nechá děti růst jako dříví v lese. A je to přesně prací takových ambiciózních rodičů, jako Vy. A hovořím z vlastní zkušenosti, několikanásobné. Například děcka v deváté třídě měly povinně přečíst jednu kapitolu knihy za měsíc!!! Přesně kvůli takovým rodičům, jako Vy.

To, kolik se v budoucnu otevře a postaví nových SŠ nikoho, kdo si prošel maratonem přijímaček, nedojme. Stavět se mělo dávno. Je to společenský dluh. Generaci nastupujících deváťáků tyhle plány minou. Pan Klecanda dělá svou práci špatně, stejně jako jeho úředníci. Důkazem jsou sociodemografické studie, zkušenosti z minulých let a stále stejné omluvy alibismu a neschopnosti. S budovami, které mohly pro SŠ magistrátní politici poskytnout, v tichosti raději kšeftují. A politici z městských částí jim jen statně sekundují. Stejné fauly, stejné výmluvy, stejné zoufalé výsledky (na ZŠ).

Autor zcela přesně vystihl, proč v tomto státě nejsou reformy, nutné pro fungování v 21. století, stále uskutečňovány: “Stát a krajští zřizovatelé škol konečně dostanou nezkreslené informace o nabídce a poptávce – a ocitnou se pod větším tlakem s jejich nerovnováhou něco dělat.”

V Praze chybí i místa na ZŠ a udělali snad úředníci či politici pod tlakem sociodemografických studií něco? Ne. Dál se rodičům vysmívají do obličeje a kšeftují s budovami, ve kterých by se daly školy vybudovat a kapacity navýšit. Jak u SŠ, tak pro ZŠ.

V roce 1910 trvalo stavební povolení 1 měsíc. V roce 2019 jsme začali s povolováním půdní nástavby na stejném domě a končili jsme v roce 2022. To je téměř tři roky. Nepomáhalo nic, telefonovat, psát, urgovat. Zlaté Rakousko-Uhersko.

Řekněte cyklistovi frčícímu po chodníku, aby sjel na silnici. Zkuste oslovit pejskaře, který nechal před Vašimi domovními dveřmi psí exkrement, aby si po sobě uklidil. Nechce se Vám? Tak si svou frustraci nevybíjejte na dětech a jejich rodičích. I ve Vašem světě jsou totiž horší věci k veřejné diskuzi.

Jak si navodit vztek? Stačí se v Praze proběhnout po ulici, po náměstí, na nástupišti tramvají a vyhnout se minimálně pětkrát za deset minut nějakému tomu cyklistovi, ideálně s krabicí jídla na zádech a sluchátky v uších, jedoucímu jak jinak než po chodníku. Protože srážka s děckem na chodníku ho bude dolet míň, než s autem na silnici.

Gratuluji panu advokátovi. Porušování zákona o právu dítěte na přítomnost rodičů je nehoráznost. Logiku tento zákaz neměl žádnou. Odvolávání se na to, co bylo v sedmdesátkách normální, je úchylné a nemocnice měly dodržovat pravidla. Jako rodička z dubna 2020 jen čekám na to, až to bude pravomocné a zvážím rovněž žalobu.