Nikdy jsem si nekoupila zákusek, nejvíc sladká je pro mě 85% čokoláda, které si dávám 1 čtvereček ke kávě. Nesnáším sladké knedlíky, žemlovku, rýžový nákyp..... No a potřebovala bych tak 10 kg shodit 😝
Přesně tak to mám. Když kolem vidím ldi se zmrzlinou, říkám si, kdypak jsem jí asi jedla naposled? Snad jako malé dítě. Sladká limča a nezdravé věci mě také nelákají. Přesto potřebuji do trochu "slušné hmotnosti" shodit 15 kg. Vařím, jezdím na kole ...a nic. 🙁 říkají, že k padesátce to jde těžko. V mém případě níjak. Tak nevím, alespoň mohu mít dobrý pocit, že mám snad zdravé srdce :-)
Přesto většinou, jedná - li se o lidi uvědomělejší, trpí psychickými problémy, možná mají část "špatných genů", ke kterým se bohužel přidá rčení typu "jím stejně jako kámoška, přesto přibírám, tak proč si krucinál nedám alespoň to, co mám ráda". Za vše mluví můj příběh: Kdysi dávno zrovna tato moje kamarádka byla se mnou na ležérní nákup, jen tak. Vždycky mi mých (nikterak svatých 65 kg záviděla, nedivím se při jejich 90). V Tescu jsem koupila, co jsem koupila, nijak jsem to neřešila a nepamatuji, nejspíš Tresku (tu mám ráda a rýmuje se s Tescem). Ona si pořídila XXL balení lékorek. Hned u východu balení otevřela a s nezapřenou touhou se do nich pustila. Pak mě oslovila: "dej si také, sněz kolik chceš, neboj, z lékořice se nepřibírá, četla jsem to někde". Já s podivem v očích odmítla. Pak jsem pochopila, jak moc asi trpěla touhou po alespoň "pseudocukru", zatímco já na to chuť vůbec neměla. Ona si své řádění vysvětlila tím, že si to po "náročném dni v práci" zaslouží. Také jsem byla v práci, toto mi ale opravdu nechybělo. Později přiznala, že svojí váhu řeší hroznými dietami, často 1 jablko denně a spousta vody... ale bez výsledku. Není jim co závidět i když je to neomlouvá.
Myslím že se autorka až moc nechá ovládat většinovým trendem ... proto to její "povinné" lyžování, dětí "povinné lyžování" a poté postesk nad promarněným časem ... ani za nic by mne nedonutili dělat sport, který nechci, něco jiného je umět plavat, to se učíme kvůli přežití. Jsem nesmírně šťastná za všechny ty minuty, hodiny, dny, kdy jsem nemusela lyžovat, shánět a sušit dětem oteplováky... jsem šťastná za všechny ty neodlyžované chvilky, kdy jsem si mohla třeba.... něco přečíst.
Já tedy nevím, asi jsem divná, já nikdy nelyžovala, pouze ve škole na povinném kurzu. Ani děti jsem nenutila. Každý měl 1 povinný školní kurz, nepovinné jsme neřešili. Jsou již chvilku dospělí a nikdy mi to nevyčítali. A to mi také bude letos 50. Myslím že si v dnešní době ... v zatím svobodné zemi ...zatím můžeme vybrat. A rozhodnout se podle sebe. Ne?
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Proboha to je směsice místních !!! Umím si představit jak to referendum asi vzniklo: hrstka nespokojených frustrovaných dam šla přemlouvat ostatní, kterým to popravdě bylo původně úplně jedno. Senioři naopak uvítají přítomnost dětí (alespoň by měli) a dětem je přítomnost starších lidí výchovně potřebná. V západních státech se nově budují "sdílené bytovky" poskytované obcemi, podmínkou k nastěhování je, že obyvatelé budou všech věkových kategorií: to zn. musí byt přítomné děti od útlého věku a senioři jsou nezbytností. Je to v rámci psychologické trénovanosti nových generací - v poslední době totiž děti neměly možnost (ani dovoleno) vidět seniory "dožívat svůj život" .... což je špatně. Zmíněná obec je bohužel zřejmě složena z těchto "postkomunisticky smýšlejících" obyvatel, kteří by nejraději dali všechny děti do extra vesničky a seniory od 60 nahoru do ústavu daleko za obcí v černém lese. Aby se náhodou nepohoršovali navzájem. Nic slučitelné se životem, přervaná nit, nejšťastnější lidé a komunity jsou tam, kde žijí generace pohromadě , což je dnes u nás spíše vzácnost. Rodiny neumí, a často ani nemohou držet pohromadě, když nás rozškatulkovali.
Nepochopím, jak toto mohl potvrdit a nařídit soud, který má být přece SOUDNÝ. Jestli tam není kurupce ze strany nějakých developerů....