O důvod víc, proč by těhotenství mělo automaticky znamenat pracovní neschopnost a klidový režim doma.

V menopauze přibere každá žena, při nejmenším se jí změní postava.

S bříškem to nemůžeslušet žádné mamině. Těhotenství ženě prostě nesluší. Jeto nepříjemný biologický proces, nic jiného.

Snad polyamorie!

V 73 letech žádný div. Měl sedět doma. Vedra jsou pro seniory nebezpečná.

Fůj hnůj! Neodpovědná matka a neodpovědná rodina - nechá ji courat v 9. měsíci, nemám slov... Navíc na koupaliště s bachorm, to je veřejné pohoršení, rodina by měla platit pokutu.

Menstruace je nemoc .- ponižující, dočasně invalidizující. A zbytečná - už je jen otázka času, kdy se najde bezpečná metoda, jak nemenstruovat.

Věk nikdo "neokrká". Plastiky jsou nemravná zhůvěřilost a mladší partner, mírně řečeno, tristní trapas.

V situaci, když je dcera jedináček byla tak zhůvěřilá, že si dítě pořídila na prahu čtyřicítky, podobně jako její rodiče ji. To nemá řešení. A když matka 80+,odmítá pečovatelku - má přece dceru! A snad respitní pobyt? Nepadá v úvahu. Nebo úklidová firma - "mně nikdo cizí nepoleze do bytut". Ale dokud matka není ležící a nemá fatální onemocnění, dá se to nějak zflikovat.Aspoň tak, aby na pečující dceru nedošla sociálka, že má zanedbané dítě.. Ale pak rakovina, neléčitelná. Dcera nechce dát mámu do LDN. Hrozí vyhazov z práce, rozpad manželství, odcizení synka.

Je to 20 let, kdy jsem doopatrovala maminku, už 2 roky předtím to bylo náročné: zlomenina stehenní kosti, druhý rok totéž na druhé straně. Ale to se zvládlo, maminka byla šikovná a motivovaná, potom sice o francouzských holích, ale schopná i sama sejít z 2.patra. Sice nářez, náročné zaměstnání plus dítě na 1stupni ZŠ, maminka v Praze, já dojíždějící 30 km - do práce i k mámě. Byla jsem tam non non stop. Učitelka hrozila sociálkou manžel to nezvládl, syn chodil v zimě v letní bundě. Za rok rakovina, už jen paliativní péče. V hospici místo nebylo. Domácí péče: arogantní rádoby sestra a její poznámky o neprakticky zařízeném bytě. Bilance: Ztráta zubu, protože dostat se k zubaři bylo scifi (plačící maminka: " kousej na druhé straně, je to jenom zub a já umřu"). Dále: krize manželství, těžce zneurotizované dítě, dnes již dospělý odcizený syn, pupeční kýla, zhroutila jsem se, naráz zestárla, stala se ze mě shrbená babka.. Vím, že umím být zlá a zahořklá, ale co nadělám Nadosmrti noční můry a bolesti páteře.

Sexualita 65+ nemá existovat. Příroda prostě udělala konec.

Žena 60+ je obnažená odpuzující. A v 70 je odpuzující a trapná i v jednodílných plavkách! V bazénu akorát může strašit malé děti.

Nahá 60 je nevkusná, nechutná, odpuzující. Přes to nejede vlak.

V 70+ se už móda nehoní.

Ve 21. století by měl být srtandardem císařský řez. Je to důstojná a bezpečná cesta na svět.

Po šedesátce eště ano. Ale v 70 už nerkompromisně konec. Byla by to perverzita. A kdo se ještě na to cítí, měl by se rozpomenout na márnici.

Ve svém věku nemá co pobíhat na pláži v titěrných bikinách.

Rodinám obětí nepomůže nic. Psychoterapie je v tomto případě nesmysl. Pro pozůstalé po obětech šílené tragédie jsou jedinou pomocí účinné léky, aby vůbec byli schopni existovat. Mladá manželka a maminka z Klánovic už nemá žádnou naději, jedině tlumící léky, aby byla schopná existovat pro své starší dítě. Bohužel, každé slovo je tady o ničem. Ani psychoterapie (mneditace, logoterapie a další nesmysly), ani spiritualita - i víra je tady vedle, "všemohoucí" Bůh tomu nezabránil....

V jedné minulé diskusi jsem dostala ban za jednoznačné vyjádření o vraždícím šílenci. Vím, že jsem to přehnala, nemusela jsem se zmiňovat o Hostouni, odkud pochází (zrovna tak mohl pocházet třeba z pražského Žižkova, to mi už došlo).

Nijak. Už jí ujel vlak. Musí si zařídit single životní styl.

Pachatele nechytí. On si dá moc dobrý pozor. A bude vraždit na potkání znova.

V šestinedělí se musí starat rodina. Matka nesmí vycházet z bytu, má jediné úkoly: jíst, spát a kojit. Žádné návštěvy, žádný telefon, žádná televize, žádné čtení. Poslední 2 týdny se postupně "staví na nohy", ale ven až po 6 týdnech.