Navzdory tomu, jak zde všichni obhajují vstup s legálně drženou zbraní do školy, za sebe musím říct, že můj přítel studuje na této fakultě a z této zprávy a při představě, že by se jednou nemusel vrátit domů je mi skutečně úzko.

Souhlasím, nicméně ono s těmi domovy to taky není tak jednoduché, a existuje okolo nich jisté stigma, jakože šoupneme starce pryč aby nepřekáželi. Měla jsem babičku, která nedávno zemřela a poslední čtyři roky života také strávila v pečovatelském domě, protože jsme holt neměli možnost se jí věnovat nebo být nablízku 24/7. Na Vánoce prázdniny, narozeniny a nebo víkend na chatě jsme si ji brali s sebou ale jinak jsme byli všichni neustále ve škole a v práci. Každý týden jsme za ní na aspoň na chvíli zaskočili a hezky se tam aspoň ve dvou ve třech prostřídali, a když jsme nemohli zajít tak jsme zavolali. Ke konci jsme chodili každý druhý den. Ale máte pravdu v tom, že z nás až do konce byly sestry a ošetřovatelky dojaté, že tam mají spoustu starých lidí, za kterými nikdy nikdo nebyl. Nerozumím tomu, jak je pro některé lidi snadné opustit své staré rodiče, když je potřebují. Taky mě ale mrzí když někdo jen slyší, že naše babička byla v pečovateláku a hned odsuzuje, i když o tom neví vůbec nic.