Jako lékařka vám povím toto - přijde mi pacient na lůžkové oddělení, z emergency mám předžvejkany, co ho přivedlo za obtíže, s čím se léčí a co bere za léky. Pokud je to pacient, který dochází do naší nemocnice, sláva, mám všechny informace potvrzené našimi lékaři v systému a nemusím se spoléhat na to, že informace, které uvedl, jsou pravdivé. Vše si můžu ověřit v počítači. Ale většina pacientů dochází k lékařům i mimo nemocnici a takové záznamy já nemám. Musím se spoléhat na pacientovu paměť a upřímnost, ani jedno většina pacientů nemá, omlouvám se. Je to jako luštit detektivku, která bere zbytečně moc času a ještě zhoršuje kvalitu pece o vás, pacienty. Takto vám to přijde lepší?

Pane Svobodo, asi o tom moc nevíte... Pokud jste těsně po škole a chcete jít na praktika, musíte nastoupit na rezidenční místo zpravidla, pokud chcete jít přes kmen praktického lékařství a ne přes interní. Rezidenční místo musíte získat u nějakého již hotového praktika. Ten na takové místo dostává peníze (dost mizerně peníze) a ty peníze má na plat takového rezidenta a výdaje s ním spojené - většina stáži pro rezidenty je např placena. I kdyby dál rezidentovi vše na plat, nedá to víc než 50 000/měsíc v hrubém. A jeho vzdělávání pak musí platit z vlastní kapsy.

Naproti tomu když nastoupí absolvent medicíny do nemocnice, dostane plat pro absolventa, který je na mnoha místech kolem 60 000 v hrubém + po roce služby. Nebe a dudy. Rozhodně si absolvent v nemocnici vydělá lépe než absolvent na rezidenčním místě na praktikovi. Do toho lekar v nemocnici neřeší chod nemocnice, praktik musí také dělat účetnictví a zajistit celkový chod ambulance, v nemocnici na to máte manažery apod. Fakt o tom víte s prominutím prd.

Pane Dvořáku. Jsem těsně po škole, v práci dennodenně trávím mnohahodinové přesčasy, ktere mi rozhodně nikdo nezaplatí. Mám na krku lidské životy a nesmím se dopustit chyby. Ale jistě to je jen o papíru a z fleku by to mohlo dělat každý. Tak to pojďte za 40 000 dělat místo mně 😉

A vy si myslíte, že práce praktika je jen o tom sedět v ordinaci a být k dispozici pacientům? Je to podnikání a patří k tomu mnoho jiné práce včetně účetnictví a to se samo neudělá 😉.

To s ročníkem nesouvisí, to souvisí s tím, jake máte rodiče. Strádající děti jsou v každé době.

Nemáte pravdu, na světě ráda nejsem ráda. Života si vážím, ale myslim si, že moji rodiče opravdu neměli mít děti. Dítě není věc, kterou si musí každý pár pořídit.

Když už jsme u babiček, tak ta moje doteď vzpomíná na válku a na to, jak pro sourozence musela hladovet, celý život se kvůli tomu potýká s psychickými problémy. To, že vaše rodina to měla/má nějak vám nedává právo si myslet, že to tak bylo/je u všech.

Kdybych si mohla vybrat, nenarodim se a svým rodičům jsem to i řekla. Můj puvod mě v životě hodně limitoval. Vše mám těžce vydřene. A ačkoliv jsem vystudovala, mám vyhlídky, že se jednou budu mít finančně dobře, stálo mě to hodně sil, bolesti a hlavně psychika strádá doteď. Někteří lidé b, prostě děti mít neměli, respektive by je neměli mít za každou cenu. Vím moc dobře, o čem mluvím. Dítě není žádná věc, kterou si pořídím a budu doufat, že se to nějak zvladne. Dítě je obrovská zodpovědnost.

Já si především myslim, že nikdo nemáme povinnost dítě mít a záleží na rozhodnutí každého jednotlivce. A pokud dítě někdo nechce, ať už z jakéhokoliv důvodu, je pak chyba ho mít, protože trpět bude jen to dítě. Jinak moji rodiče přede mnou a sestrou neupřednostnili nic, jen prostě na děti skutečně finančně neměli. Dítě je drahá položka. A já opravdu stejnou chybu dělat nebudu.

Ale jistě, nemovitosti jsou levnější než kdy jindy a stejně tak je jistota, že budeme mít nějaký důchod, že?

Tak to řekněte mému dětskému já, kdy si mě rodiče pořídili, protože se nevymlovali a existovalo řešení, a my se sestrou neměly kolikrát i co jíst nebo za co jet do školy 🙂.

Nemáte pravdu. Ja se narodila přesně do takové rodiny - prostě mě rodiče za každou cenu chtěli. Jako dítě jsem strádala, občas nebylo ani na pořádné jídlo nebo boty. A rozhodně nechci, aby takhle jednou strádalo i moje dítě, takže dokud nebudu mít odpovídající finanční zázemí, nebudu na tento svět sobecky přivádět dítě.

Domnívám se, že mladí odkládají rodičovství hlavně z finančních důvodu (co vídám ve svém okolí). A je to i náš důvod s partnerem. Nemáme tak dobre finanční zázemí a možnosti, jako byly kdysi. Přijde mi proto nechutné tu mluvit o zmrazení embrya nebo genetickém testování, kdy je doplatek "jen 7,5 tisíc". Tento článek je jen výsměch naší generaci.

Říct o jakémkoliv živém zvířeti, že je odporné, to dokáže jen odporný člověk.

Asi neznáte právníky, tak snadný to není. Starat se třeba znamená i zařídit domov důchodců.

Nikdy to není tak snadné, do té rodiny prostě nevidíte, můžete jen hádat. Pan k vám může být milý a srdceryvne plakát, ale realita může být uplne jina. Mám takovou smutnou zkušenost i z vlastní rodiny. Tak jako tak bych ale určitě po Nikol nestřílela, jestli vám to přijde jako normální řešení, tak ouvej...

Kdybych byla placená za obstrukce a plácání tak jako Okamura a další, tak možná 😉. Já ale bohužel chodím do skutečně práce a nemám čas na poslech 10 a více hodin plácání pana Okamury, někdo na něj vydělávat musí.

Jeden lepší než druhý, Okamura i Bartoš. Jeden spustí nový stavební zákon, aniž by pořádně fungoval a druhý to vydrží zbytečně x hodin komentovat bez jakéhokoliv reseni. A tohle platíme.

Jsem v šoku z toho, kolik lidí tu schvaluje střílení do vlastní dcery. Kdyby byl dědek normální, ví, že proti jeho vůli ho nikam umístit nemůže. Půlka naroda schvaluje fyzické tresty na dětech a teď by do vlastních potomků snad i střílela

Chudaci děti, asi nevěděly, co znamená neopomenutelný dědic. Žive si dovedu představit, co mohly zažívat. Máme 92leteho dědu v dvougeneračním domě a hořce se smějeme, že nás všechny přežije, protože vysává celou rodinu. Do rodiny nikdy nevidíte úplně s nevíte, co vše se tam odehrává. Stáří není těžké jen pro toho starého, je to náročné pro celou rodinu.

Já nevím no, ale asi mi pořád nepřijde normální střílet po vlastní dceri, ať tam jsou vztahy jakékoliv.