Ať žije recyklace článků? Mám pocit, že tento už jsem četla před několika měsíci pod stejnou přezdívkou... To vážně není o čem dalším psát? 🤔

A jak si ji zasloužil pan Fiala? V té době mu byly necelé 4 roky, jak asi vnímal v tom věku danou situaci 🤔. A pan prezident v necelých sedmi...

I mé srdce při pohledu na mou zahradu zaplesá, jen občas mě dožere, když se do toho vloží naše chytrá obec - zničené psí víno a břečťan pnoucí se po mé zdi, kdy ho bez zeptání něčím polili a obojí uschlo (a ne, nezasahovalo na jejich část, pravidelně jsem jej zastřihovala), nebo podřezaná bezinka na mém pozemku, kdy vystříhali díru do drátěného plotu a zničili ji - opět bez jediného slova či sdělení, že s tím mají problém (a také ničemu nevadila).

Když jsem učila, měla jsem 4x týdně po vyučování doučování českého jazyka pro ukrajinské žáky, z toho 2x pro druhostupňové a 2x pro prvostupňové. Snažila jsem se vymýšlet zajímavé aktivity, hledat texty, které by těm dětem mohly něco dát, kopírovat pracovní listy a vytvářet vlastní, ale ejhle, z 1.stupně jich chodilo 5, z 2. stupně nikdo. 4x týdně jsem tak musela psát rodičům / poručníkům, že dnes žák / žákyně nebyl(a) na doučování, že je to pro ně povinné (z nařízení vedení školy, nikoli popudu mého). Tak proč podporovat něco, o co není zájem. A z těch, co zájem mají - ti si většinou najdou doučování po vlastní ose.

"Příběh se odehrává asi 10 let po narození Tomášovi sestřičky Anděly, se kterou klokan přiletěl v březnu." Ach, ty hrubky, o interpunkci nemluvě... Lidé, když už mermomocí chcete psát články, dejte je aspoň pár lidem ke kontrole.

Článek je vskutku "aktuální", stejnou blábolovitou tvorbu už jednou vyplodil... A jak se tedy křestním jménem nazývá (ne)spokojenec, který se spokojeně skrývá za rouškou anonymity? Že by sám byl Pepík,v rodové linii již pátý? Hlavně, že my, když komentujeme, musíme tak činit pod pravou identitou.

Pokud má někdo touhu plodit takovéto výtvory, tak proč už dávno neučí 🤔

Tak proč nejdeš učit / už neučíš, Honesty? 🤔

I já s tím mám bohatou zkušenost - pravidelně jezdíme na konci školního roku 2x na výchovně vzdělávací program do Prahy. Pravidelně zajišťuji dopravu vlakem (někdy Arriva, jindy ČD) a vždy mi bylo řečeno, že nám další vagón pro žáky nepřistaví, že "se prý vejdeme do běžné soupravy". A ano, na každém výletě se musím vypořádat s nadávkami a urážkami od cestujících, že zabíráme moc místa.

Někdy jde žárlivost z člověka samotného, ale někdy může být podmíněna okolím. Stačí, aby ta žena v dětství slýchala, že není dost (dobrá, chytrá, štíhlá....) , "Podívej se na Lucinku, ta má tohle a tamto a ty seš ošklivá tlustá nula..." a v ten moment vidí v dalších konkurenci.

Tak pojď učit. Na to seš moc velkej srábotka, ale urážet je to jediné, co umíš, navíc trapně za "no name nickem"!

Po bitvě je každý generál. Český hokej už jde roky rapidně dolů, ale hokej nedělá jen trenér, ale především hokejisté. Dnes však ve sportu nejde o sport, ale o peníze v první řadě. Ano, trenére, nastoupím, když mi nasypete dostatek šušňů, ale jenom nastoupím, není řeč o tom, že se přesunu od mantinelu, nebo se, nedej bože, dotknu puku.