Dovolím si přidat ještě vlastní myšlenku, protože to, co popisuje článek není jen trend v US, ale celosvětově.
Problém vidím také v tom, že dnes mají lidé doslova panickou fóbii z toho být obyčejní. Každý cítí tlak nějakým způsobem vyčnívat. Obyčejnost jako známka neúspěchu. A to je podle mě něco, za čím stojí pohodlíčko, luxus a privilegia moderního člověka. Skuteční bojovníci v životě, ti by za obyčejný život dali cokoliv. Dříve bylo cílem rodičů vychovat z dítěte slušného člověka. Dnes je cílem udělat z něj člověka úspěšného (k čemuž bohužel patří mnoho negativ). Nepopíral bych také, že na těch sněhových vločkách je také kus pravdy. Což koneckonců podobné články jen potvrzují.
V neposlední řadě za tím vidím tu dnešní formu egocentrického progresivismu bez sebereflexe. Co je nové, je automaticky lepší a z dřívějšího to dělá sprosté slovo. Co na tom, že všechna čísla a ukazatele jasně říkají, že se svět zhoršil. Tvrdošíjně si budou trvat na tom, že mají pravdu. Ani když je fakticky všude vidět, že některé ty nové filosofie přinesly jen zhoršení, rozhádaly společnost a i sami jejich propagátoři se mají hůř a jsou deprimovanější.
Myslím, že je nejvyšší čas se znovu zamyslet nad tím, které změny přinesly jen zhoršení a upustit od nich. Podobně jako právě Amerika, která se za posledních pár let stala příkladem toho, jak některé fanatické myšlenky pomatených lidí, mohou decimovat celý národ. Američané již naštěstí reflektovat začali, tak snad je ještě naděje ke zlepšení.
Pěkně napsané. Určitě podnět k větší diskuzi. Je třeba začít něco dělat. Ti, co jsou zatím integrovaní a mají energii na rozdávání by měli pomíhat těm slabším. Způsobů je celá řada.
Velký problém je osamělost také v Japonsku. V těchto zemích se o tom nahlas a bez příkras hovoří, probíhají výzkumy, a to je možný začátek zlepšení tohoto jevu. U nás máme také mnoho osamělých lidí, ale společnost to zatím, jako vážný stav nevnímá.
Podcastů už je více na to téma, ale mělo by to být i v médiích veřejné služby.
Text je napsaný tragikomickým způsobem. Nicméně problém je vážný, a to jistě i u nás. Nabízím své arteterapeutické víkendové semináře/workshopy Umění pro život. Odbouráte si zablokovanou kreativitu, zažijete společenství i spolupráci. A hlavně si nakonec řeknete AHA, proč mě nenapadlo dříve se po něčem takovém poohlédnout.
Zrada za peníze je popsaná už v Bibli. Třicet stříbrných za život je jistě málo, zrada je odporná, zrada za peníze je nejodpornější, Jidáš se oběsil a dodnes je symbolem pro zradu. Když se nad tím zamyslíte, tak i Jidáš se stal obětí svého činu. Kratocĥvíla jeho zrada dohnala až nyní, je to dobře? Mělo to být dříve? Pokusil se svou zradu odčinit? Nebo se stane i on symbolem udavačství a křivého charakteru? Otázek je nejpočet a já na ně neznám pravdivé odpovědi.
Je dobré si je klást a hledat na ně odpovědi. Jsem dcera otce, který byl pronásledovaný STB od padesátých let. Stále ho přesvědčovali ke spolupráci, ale nikdy ho nezískali. Byl evangelický farář.
Od určitého věku přestane člověk být radikální. To nejspíš bude důvod, proč relativizuji.
To není o tom být radikální, ale nerelatizovat určité věci. Je třeba o nich mluvit, protože jsou to vážné věci a ne je zlehčovat. Zejména u filozofů, teologů apod., kteří nás poučují, jak žít život v pravdě, má takové selhání úplně jinou váhu než u člověka, který si válí tu svou kuličku a o ničem tolik nepřemýšlí.
Ve filmu “Božská Ema” se ptá Destinová rakouského důstojníka, který jí nabízí spolupráci: “Je vinen ten, kdo podlehne podlé volbě nebo ten, kdo člověka před tuto volbu staví?” U případů typu pan profesor platí “Nesuďte, abyste nebyli souzeni” víc, než kde jinde. Máma občas přemýšlela, co bych dělala, kdyby za ní přišli s tím, že buď podepíše a nebo že nebudou léky z dovozu pro jejího starého tatínka. A teď babo raď!
Nepo....se!!!!!!!!!!
Nevím, proč udával, neznám ani metody, kterými byl k tomuto donucen. Ale asi bylo lepší se hned po listopadu k tomu přiznat. Odsoudit je tak snadné, ale nikdo z nás nebyl v jeho kůži.
Tenhle příspěvek je úplně k ničemu. Zase to všechno relativizuje. Myslím, že v relativizaci všeho, drží Češi prvenství.
No,jistě není takový sám. Někteří s tím, jak si zadali s minulým režimem, nevylezou ,jiní k stáří nevydrží. Asi svědomí a pojistka, co kdyby opravdu něco po smrti bylo?
Kolik máme přiznaných překabatěných a kolik nepřiznaných. Stačí se podívat do rodinných historií těch známých ,s kým to táhly a jak reagovaly na změny větru. Třeba Rychetských.
Je to všechno o moc horší než jsem si myslela.
Každý, kdo selhal, má "své důvody". V Česku se spolupracovníci, dokonce ani kovaní bolševici neperzekuovali. To ovšem neznamená, že morální odsudek nemůže být zcela kategorický. Ničit druhé, abych sám žil v poklidu, nejde omlouvat ničím. Každý z nás se v životě dopustíme na svých blízkých nějaké podobné křivdy, i když třeba méně závažné. Tvořit si ale omluvu "neměl jsem na vybranou, co jsem mohl dělat" je jen pokračováním v tom špatném. Zrovna kněz by měl mít myšlenky ohledně přijetí viny zpracované.
Pro mne tento text, pokud se shoduje s realitou za čárou toho, co můžu zahrnout do do svého úsilí o odpuštění bližním. Působí na mne hrozně.
Vyposlechla jsem všechny jeho podcasty. RFK JR má můj obdiv. Ten člověk na sobě celoživotně pracuje. Dostal se z drog. Zná Junga. Je to spirituální bytost. Záleží mu na budoucích generacích a věřím, že se bude s plným nasazením zabývat tím, co slíbil. To, že je proti vakcínám vyvrací on sám i jeho přátelé lékaři. Chce jen, aby procházely přísnými testy. To záletnictví problém je, ale jednak to je skoro u všech amerických prezidentů, a pak tohle Američanům zrovna tak moc nevadí. Významně pomohl vyhrát Trumpovi volby. Jediné, co mi na něm vadí je jeho názor na izraelsko-palestinský konflikt.
Ten text je zbytečně dlouhý. Celé je to pro mne nestravitelný kýč a ten se dnes prodává. Veřejnoprávní televize si nedává za cíl vychovávat lidi ke vkusu a ke kvalitě. Počítá sledovanost a snaží se vyrovnat komerčním televizím, čím podle mne zcela ztrácí své opodstatnění. A to se nebudu pouštět do často nepřijatelné jednostrannosti při "interpretaci" zpráv.
Já tohle vůbec nechápu. Možná proto jsem zůstala relativně chudá. To relativně zdůrazňuju, protože jsem měla možnost poznat během života v Africe, co je absolutní chudoba. Takže dnes jsem vděčná za všechno a to mi dělá život šťastným. Většinou jsou to jen ty malé věci, který se buď vůbec nedaj koupit anebo stojej pár šestáků. Jedno ale musím přiznat. Ulítávám na mužském sexy mozku v mužském sexy těle. "To je moje úchylka". Naštěstí to mám doma i když dnes již ve starším provedení. To mi ale nevadí. Protože to podstatné je uložené v mojí paměti a kdykoliv si to mohu vyvolat a dostat se do stavu in love, tedy zamilovanosti.
Vyvraťte aspoň pár vět co je v článku.
To už ne co?
Je třeba poslouchat podcasty, samozřejmě v angličtině, kde o něm mluví jiní lékaři. Napsal velkou knihu o tom, jak se manipuluje v USA se zdravím. Ta je přeložená do češtiny. Čtu ji po kouskách a některé věci do sebe zapadají z toho, co jsem sledovala před tím. Je to právník, který údajně vyhrál významné spory. Já mu dost věřím na rozdíl od jiných politiků. Jestli bude v té pozici, o které se mluví schválen, budeme moci sledovat jeho kroky. Že bychom tady z té naší kotliny měli anticipovat, jak se osvědčí, to snad ne. My pamětníci víme, kolik posměchu sklidil Ronal Regan po svém zvolení a do novodobé historie Ameriky se zapsal velkými písmeny.
3
Sledujících
0
Sleduje
3
Sledujících
0
Sleduje
Jak muze nekdo v USA prozivat existencni krizi- v zemi neomrzenych moznosti a nasem prednim vzoru???
3 odpovědi
2
Sledujících
0
Sleduje
2
Sledujících
0
Sleduje
Je krize existenční a krize existenciální. Ta první je strach z toho, že se octnete pod mostem, která je v USA neuvěřitelná i v kruzích, kde se lidem nadprůměrně daří. Na večírcích nemluví o ničem jiném než o tom, aby se jim celá ta jejich nastavená životní konstrukce nezhroutila. Soutěž tam jde ad absurdum. Existenciální krize souvisí s dočasnou či chronickou neschopností vynalézat pro svůj život smysl.