Asi jsem vyjímka, ale jestli něco nesnáším, tak detektivky, střîlečky, akčňáky apod. Už mi s tím leze milá TV krkem! To jsme opravdu tak chudí duchem, že nemůžeme dostat na výběr i něco normálního? Snad kromě toho vaření na nově není nic jiného. (Teda ne, že by ta kuchyně byla nějaká výhra, je to taky pěkná slátanina!)..
Nedá se na to koukat.. 🤮
Dejte si pozor, aby, až jí bude třeba 16, nebyla líná a uměla se o sebe postarat. Protože kterej chlap stojí o ženu, která zažívala mamahotel a neuvaří ani vajíčka? A nemylte se! Začínat s pomocí v rodině se má co nejdřív. Dokud ještě mají zájem… Mám dětí 6, z toho 4 dospělé a všechny se o sebe dokáží postarat. A začínali právě v tomhle věku, pomalu a postupně, bezbolestně se naučili všechno, co v životě budou ( nebo možná nebudou) potřebovat. A ještě je to bavilo.
V Indii vysvětlují lidem vytvoření finanční nezávislosti takto. Potřebuješ pro rodinu 100 rupií na den a vyděláš jen 90? Nemáš z čeho šetřit? OK. A vyžil by jsi výrazně hůř, kdybys měl jen 89 rupií na den? Ne? No vidíš! Tak si každý den odložit jednu rupie stranou a tu ušetříš. Za čas si za ně koupíš kousek pole nebo olejovou palmu nebo třeba kozu. A vypěstuješ si zeleninu nebo vylisuješ olej na prodej nebo budeš mít mléko pro děti a přebytek prodáš sousedům. Nebo za své úspory koupíš šicí stroj, naučíš se na něm šít sárí a vyděláš víc peněz.
Sice je to šité na míru Indům, ale myslím, že něco takového měl autor na mysli. Jen samozřejmě uzpůsobeny na české poměry.
Líbí se mi jedno japonské přísloví:
Chceš li udělat přítelovi radost na 2 hodiny, dej mu rybu. Chceš li ho udělat šťastným na 3 dny, dej mu svůj celodenní úlovek. Chceš li, aby byl Tvůj přítel šťastný celý život, nauč ho lovit ryby…
Aneb: když si každý měsíc odpustíte 1 návštěvu restaurace ( nebo koupi té obuvi), dáte to na spoření, rozdíl ve svém životním standardu zase tolik nepoznáte, ale za pár let jste schopen ušetřit nemalou částku, kterou můžete investovat dál.
Děláme to takhle už léta. A funguje to. 😉
Vždyť ani nevypadají jako ženy. A to, co na ně navlékají, se často ani nedá nazvat oblečení.. Vraťte jim krásu a ženské tvary, až pak to bude někoho zajímat. Alespoň já jsem tedy na ulici nepotkala nikdy nikoho zabaleného do taoleťáku nebo do plechu místo límce jako se nás snaží oslnit “ módní” návrháři. Valná část z nich by potřebovala navštívit specializovaného lékaře.
Paní autorka by potřebovala trochu rozumu. Já osobně jsem vděčná za KAŽDÉHO slušného člověka. A tím víc, pokud je gentleman, který je ochoten ženě pomoci.
Ze světa se vytrácí laskavost a něha. A často je to kvůli takovým emancipovaným husám, které mají hlavu, aby jim nepršelo do krku a srdce v peněžence. Když my ženy budeme mužům vyčítat péči a galantnost, tak se nemůžeme divit, že nám ji neposkytuje ani vlastní manžel. Budeme protivné, zapšklé… a asi hodně brzo samoživitelky. Která z Vás o to stojí? Já tedy rozhodně ne!
Tušíte vůbec, co v těch školách vaří teď? Jednou jsem byla nucená nemocnému synovi vyzvednout oběd, protože jsem po noční nechtěla hned vařit. Měli mít zapečené těstoviny. Čekala jsem šunkofleky nebo něco se zeleninou a sýrem nebo tak něco. To COSI bylo absolutně nepoživatelné! Rozvařené ty nejlevnější možné těstoviny zalily směsí chemického kečupu a hladké mouky. Bylo to nedopečené, takže napůl tekuté, neochucené. Ochutnala jsem lžičku a skoro jsem se pozvracela. Synovi jsem uvařila. A ten slavný chod ze ŠJ nežraly ani kočky. Radši byly 3 dny o hladu. Takže za mně KAŽDÝ zásah do spotřebního koše bude jen pozitivum! Dětí mám 6, škol jsme prošli několik a pouze jediná vaří tak, že tam dětem OPRAVDU chutná!
Tohle oboje je vyzkoušené. Socialistické ceny za komančů. A určené hodiny k nákupu Anoisty za covidu a déle a kvalitněji nacisty za protektorátu. Výsledek obého znám. Děkuji, ale nechci…
Co se týče kartiček a aplikací, štvou mně oboje. A to jsem podstatně mladší, než autor článku. Prostě to zdržuje.
Pokud chce někdo slevu zákazníkovi dát, stačí, když si poníží provizi a není potřeba kartiček. Chápu: reklama: dáme Vám cosi ve slevě! Přijďte! Jenže u předraženého zboží je sleva k ničemu. Nepotřebuji slevy. Stačí rozumné ceny a budu se vracet i bez slev…
Měli jsme podobnou lékařku. Jednu dceru mi rok léčila na atopický exém bez vyšetření. Pak na mně řvala, že ji málo mažu kortikoidama. Léčba stála tisíce a nezabírala. Vydupala jsem si vyšetření v nemocnici. Špatná diagnóza, obyčejná mast na promazání a lázně. Dcera téměř bez problémů.
Pak mi přes dva roky léčila syna, který měl každý měsíc 40 horečky, klepal se a ztrácel vědomí. Rvala do něj antibiotika. Vyřvala jsem si vyšetření na imunologii. Špatná diagnóza. ATB vůbec nebyly potřeba. Řešilo se to jinak.
Když druhou dceru skoro 3 měsíce léčila na zánět močáku a hádala se se mnou, že to není slepák a že ONA je doktorka, odvezla jsem ji do nemocnice. Ano. Opět jsem měla pravdu já. Dcera měla apendix. Šla rovnou na sál a doktor říkal, že kdybych ji nepřivezla, že by byla dcera do rána mrtvá. To byla poslední kapka.
Našla jsem si jinou lékařku. Je mladá, moc milá, ochotná, vždy mně vyslechne a vysvětlí, co dělá a proč, případně nás pošle sama a hned k odborníkovi. A já jsem konečně v klidu a šťastná, že se o děti nemusím bát.
Ale v případě, co je tu popsán bych jela přímo do nemocnice, protože při podezření na mrtvici( a ani se nedivím při těch příznacích) je důležitá každá minuta.
Za mně je to úplně a naprosto zbytečná buzerace. Pokud má doplněné zboží, uklizeno a v obchodě není žádný zákazník, je to nesmysl. Proč by si nemohla za pokladnou sednout?
Samozřejmě pod podmínkou, že jakmile přijde potenciální zákazník, tak z úcty k němu prodavačka okamžitě vstane a bude se mu plně věnovat.
Plzeňský primátor ať se na mně nezlobí. Ale v první řadě je prací politika setkávat se s jinými politiky. I když s jejich názory nemusí souhlasit, setkávat se ano. Protože konstruktivní řešení se dá hledat a realizovat POUZE na základě konstruktivní diskuze. (Mimo jiné i proto, aby mohl lépe pracovat pro své boliče.)
Vystrčit zadeček na někoho může holčička v mateřské školce, když se urazí nebo se pohádá s kamarádkou o panenku. Ale u politického pracovníka bych čekala teda trochu víc…🙈
Za mně to bylo těžce béčkové. Spoustu různých příběhů. Všechny povrchní, nenavazující, bez závěru, bez pointy, bez nějakého poučení. Závěr, kdy se lidé setkají náhodně v kostele a tleskají tomu, že se nějaký, jim neznámý kněz vzdá služby, zradí tím Boha i sebe proto, aby žil s jim neznámou osobou, která ho při prvním setkání po 16 letech hned rovnou zmlátila?! To jako vážně? Mně to urazilo, naštvalo a znechutilo. Něco tak plytkého a zbytečného jsem dlouho neviděla. A pokud možno už ani vidět nechci! Pitomost od začátku do konce.
Jo, a kvůli tomuhle (...) jsem se nechala oočkovat, protože vyhrožoval, že se osobně postará o to, aby každý, kdo se nenechá očkovat dostal doživotní zákaz do lážní. No a já jako chronický pacient do lázní musím, abych úplně neochrnula. Po druhé dávce jsem skoro umřela. Mám 5 dalších diagnóz, které se dávají do souvislosti s očkováním a všechny původní choroby se zhoršily tak o 70%. Tak pěkně děkuju, ty... 🙁 Nemá svědomí!!
Ten chlap mě štve! Takže: člověk vydělá peníze a zdaní je. Za to koupí pozemek A zaplatí daň z převodu nemovitosti. Pak koupí materiál. Zdaněnej. Zaplatí řemeslníkům, kteří mají taky zdaněnej plat. KONEČNĚ! se nastěhuje do svého. Skoro nikdy mu nevznikne nárok na příspěvek na bydlení, protože neplatí nájem. (I když hypotéka je často dražší než nájemné, a pro stát ten člověk je de facto levnější, protože v důchodu je šance, že bude bydlet ve svým, tj. že nebude potřeba domov důchodců či soc. dávky.) Z toho (nevím, jakým právem) ještě platí každý rok daň z nemovitosti. V podstatě výpalné. A tenhle b...c by to chtěl ještě zdražovat? Jakým právem???
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Už 8 let jsem zaměstnaná jako invalida, postupně v několika firmách. Všude to bylo naprosto stejné. Práce 24/7, soboty, neděle, svátky. Zaměstnavatelé na nás berou maximum dotací, co mohou, klientům naše služby napočítají cenu obvyklou na trhu práce a nám dají minimální plat. Takže pro ně děláme v podstatě zadarmo. Navíc v naprosté většině případů sedíme celé dny na židlích vyřazených z kanceláří klienta, pro invalidy naprosto nevhodné..
Na jaře jsem dělala konkurz na pracovní místo: sekretářka, prodavačka, účetní, práce s PC, jednatelka s klienty, odběrateli i dodavateli, dispečerka, vrátná a průvodkyně v jednom. Konkurz jsem vyhrála, ale nenastoupila jsem. Proč? Majitel té soukromé``neziskovky¨ mi nabídl plat- držte se!: 10 140,- MĚSÍČNĚ. Prý, když mám ID, tak mi to má stačit.
Takže za mně: vys...te se na podporu zaměstnavatelů, kteří okrádají stát i nás, o polovinu z té jejich podpory přidejte invalidům, ať mohou důstojně žít (což z 8000,- FAKT NEJDE) a dejte jim šanci a čas na léčbu. A ještě dost jako stát ušetříte. 🙂
PS: Teď poprvé v nové práci mám pocit, že se o nás manažer trochu stará, viz vybavení pracoviště, židle ap.. 🙂
3 odpovědi