Je to Vaše rodina, Vaše rozhodnutí a Vaše právo. Moc nerozumím tomu, proč máte potřebu to takto obšírně před okolním světem "obhajovat". Nesouhlasím s Vaším černobílým viděním školství a výchovy, ale i to je věc názoru a zkušeností. Budu ráda, když budete ty své shromažďovat a s časovým odstupem vyhodnocovat. I když individualizace vzdělání není nic nového, postrádám informace, v nichž by se aktéři třeba po 20 letech ohlédli a (pokud možno objektivně) zhodnotili klady a zápory.
Děkuji za Váš článek. Je srozumitelný i odborný.
Prožívám teď těžké období s maminkou, u níž došlo ke skokovému zhoršení duševního stavu během půl roku. Když si to tak probírám zpětně, měli jsme na řadu nenápadných změn reagovat úpravou režimu a péče mnohem dřív. Po úraze se dostala do stavu, kdy byla nutná něčí stálá přítomnost. Zkusili jsme to několik měsíců péčí rodiny a bylo to neuvěřitelně náročné. Volné místo v DS bylo pro nás vlastně vysvobozením. Bohužel asi ne pro mamku. Nyní je v DS a dál se horší.
Chodíme za ní se sestrou v podstatě denně a je to čím dál horší. Vlastně se už jen upínám k těm světlým chvilkám, kdy má lepší den a pozná mě, nebo dokáže reagovat na něco, co jí povídám nebo přinesu.
Přeju hodně sil a trpělivosti všem, kteří vědí, o čem mluvím!
Současná podoba legislativy kariérového růstu ve školství je bezzubá.
Sama si myslím, že potřeba určitých "atestací" je nutná. Nemám ale konkrétní představu o jejich podobě.
Jsem z oboru a rozdíl mezi kolegy, co na sobě makají, a těmi, co se jen vezou, je tak možná v jejich dobrém pocitu.
Ale je fakt, že to většinou poznají a ocení žáci, což je super.
Metodik by musel být hlavně praktik! A těch zástupy na ulicích opravdu nečekají...
Veřejné WC je občas opravdu chuťovka (sláva a čest výjimkám!), ale jinak je článek trochu divný. Nic si s sebou neberte, ale mějte kapesníčky, ubrousky, desinfekci!? Nic si s sebou neberte, darujte své věci náhodným kolemjdoucím!? A takových "rad" je tu několik 🤣 Prostě zachovejte zdravý rozum a nechte záchod ve stavu, v jakém byste ho chtěli najít, protože když musíš, tak musíš... 🤷
Chybí mi info o tom, co autor článku zkusil udělat pro změnu stavu.
Mluvil s učitelkou, asistentkou, s ředitelem, se zřizovatelem? Nikdo s ním nebyl ochotný mluvit? Pak chápu tu frustraci a čirou nenávist.
Pokud je jeho řešením křik, psaní článků, event. stěžování si doma nebo v hospodě, chová se jako člověk, rodič a občan stejně mizerně, jako popisovaná učitelka.
Nemohu souhlasit 🤷 Ano, vedlejší sedadla jsou často obsazena zavazadly, ale v naprosto stejné míře školními batohy jako nákupy osob středního a vyššího věku. Stejný nešvar je obsadit místo do uličky a nechat "zatarasené" místo u okna. Opět dělají cestující bez rozdílu věku. Nikdy (a to jezdím hromadnou dopravou opravdu často) jsem se nesetkala s tím, že by byla odmítnuta prosba o uvolnění místa. Ano, mělo by to být automatické, ale když není, nesmí být pro nikoho problém si o místo slušně říct. A tady jedovaté, ironické rýpání fakt nefunguje - to má zcela opačný účinek!
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Lidí, co blázníte? Je to jenom jejich věc! Na vztah jsou potřeba dva. A když už to nefunguje, zda se mi jejich řešení vlastně dost v pohodě. Kdyby se rozváděli, taky je rozcupete...
Všichni, kdo píšete o závazcích a povinnosti starat se, si trochu sáhněte do svého svědomí.