Já psala o těch nejtěžších případech kdy už ti lidé ani nevnímají že žijí. Starý člověk je něco jiného. A já sama jsem zažila stav, kdy jsem mohla jen ležet a čumět do stropu. Před 15 lety jsem prodělala nemoc při které jsem postupně ochrnula na celé tělo a strávila skoro 4 měsíce v nemocnici. Naštěstí to bylo léčitelné a ted už se zase hýbu. Ale kdybych měla zůstat natrvalo ležák a hýbat jen očima, tak by se mi nechtělo zůstat " živá ". Přitom jsou případy kdy lidé už ani nevnímají okolí, nejsou schopní komunikovat ... prostě jen těla na posteli , v horším případě zmítající se těla jako ta žena zminovaná v úvodním článku. Proč takové udržovat v jejich živém - neživém stavu , když je na světě spousta lidí kteří mají šanci na zlepšení, ale není pro ně dost peněz nebo není dostatek rehabilitačních center kde by mohli být umístěni a zotavovat se.
V něčem máte pravdu ,ale neumím si to představit v praxi. Já sama znám lidi pouze ležící,ale nedovedla bych se rozhodnout,ty již tady nebudeš .
Peníze bych nevybírala, ale domluvila bych se, co která rodina přinese a co udělám já. Řekla bych jim,že za prvé na to nemám finance a za druhé, že připravovat jídlo pro 15 osob není žádná sranda.Ale ze všeho nejvíc by mě mrzelo odmítnutí. I když já osobně ,pokud by nepřišlo pozvání od nich,tak bych si o to neřekla . K nám, když přijedou děti, tak jdeme na jídlo do restaurace, protože už dělat celé menu mě v mém věku unavuje. Pak si doma dáme kávu a něco upeču co mají rádi a nějaké chlebíčky a jednohubky. Na Štědrý večer jsme s manželem doma a pak jeden rok na svátky se stavíme u dětí a další rok oni u nás.
Evidentně jste se asi v životě o nikoho postiženého starat nemusela. Víte, je obrovský rozdíl mezi od narození poškozeným jedincem a někým komu se stane úraz nebo je takto hendikepován ve stáří díky nemoci. Shodnul bych se na tom, že společnost by chtěla být humánní ale nikdo to nechce dělat a nakonec na to ani nejsou peníze. A lidé, kteří o tom jen píší tomu moc nepomáhají, místo psaní by se měli zasadit o nějakou změnu, když mají potřebu pomoci. Víte, nejsmutnější je když máte takového člověka a o veškeré pomoci na kterou jste měli nárok a která Vám/jemu měla být poskytnuta se dozvíte většinou až když Vám ten dotyčný umře. A to si tady píšeme jako laická veřejnost, podívejte se jak se k těm lidem staví ti co složili Hippokratovu přísahu - tím myslím celý zdravotnický systém !!! Každý máme nějakou profesi a je i profese zdravotník ošetřovatel. Když tedy chce stát po normálních lidech aby o někoho pečovali měl by je do takové profese min. zaučit a následně i zaplatit. Protože ti lidé co se o své blízké starají jsou také plátci zdravotního a sociálního a hlavně odvádějí daně a stát si musí umět spočítat zda je pro něj výhodnější aby lidé pracovali a nebo se starali a stát jim to ale musí zaplatit. No a pak je tu ještě humánnější otázka na kolik si stát cení takového člověka, který potřebuje péči 24/365 ??? Ten člověk má totiž taky potřeby a to není jen jídlo pití a ošacení....... Jinak totiž stojíme nad otázkou co je člověk jako osoba pro stát ???
Ano ,naprosto s vámi souhlasím, že lidé ,kteří dělají tuto práci ,by měli být zaplaceni. Dnes ,ale slyšíte peníze nejsou na nic ,všechno se zdražuje ,hlavně ,že na některé věci peníze jsou a jsou to miliardy.
Tak se o to vlastní dítě sama starejte a nechtějte to po druhých.
Já díky bohu ,mám děti zdravé ,ale vím co to je starat se o postiženého člověka.A co když ten postižený nemá nikoho ,kdo by se postaral?Pak je zde stát a ten by měl být schopný zaplatit lidi ,kteří se starají. Hluboce před těmito lidmi,kteří tuto práci vykonávají svědomitě , smekám.je to těžká práce fyzická i psychická.
Nebuďte až tak moc hysterická. Jakou vy máte zkušenost s péčí o takto postižené?
Budete se divit ,ale mám.Zaplať pánbůh já mám děti zdravé ,vysokoškolsky vzdělané ,ale moje neteř je postižená .Není agresivní , já se o ni a její matku starala více jak 10 let ,ale mám již také věk a už to prostě nezvládám. Neteř jsem již před dvěma lety umístila do Domova pro zdravotně postižené ,kde se o ně moc dobře starají .Sestru jsem doopatrovala ,letos v dubnu zemřela. Myslíte ,že jsem hysterická?
Evidentně jste se asi v životě o nikoho postiženého starat nemusela. Víte, je obrovský rozdíl mezi od narození poškozeným jedincem a někým komu se stane úraz nebo je takto hendikepován ve stáří díky nemoci. Shodnul bych se na tom, že společnost by chtěla být humánní ale nikdo to nechce dělat a nakonec na to ani nejsou peníze. A lidé, kteří o tom jen píší tomu moc nepomáhají, místo psaní by se měli zasadit o nějakou změnu, když mají potřebu pomoci. Víte, nejsmutnější je když máte takového člověka a o veškeré pomoci na kterou jste měli nárok a která Vám/jemu měla být poskytnuta se dozvíte většinou až když Vám ten dotyčný umře. A to si tady píšeme jako laická veřejnost, podívejte se jak se k těm lidem staví ti co složili Hippokratovu přísahu - tím myslím celý zdravotnický systém !!! Každý máme nějakou profesi a je i profese zdravotník ošetřovatel. Když tedy chce stát po normálních lidech aby o někoho pečovali měl by je do takové profese min. zaučit a následně i zaplatit. Protože ti lidé co se o své blízké starají jsou také plátci zdravotního a sociálního a hlavně odvádějí daně a stát si musí umět spočítat zda je pro něj výhodnější aby lidé pracovali a nebo se starali a stát jim to ale musí zaplatit. No a pak je tu ještě humánnější otázka na kolik si stát cení takového člověka, který potřebuje péči 24/365 ??? Ten člověk má totiž taky potřeby a to není jen jídlo pití a ošacení....... Jinak totiž stojíme nad otázkou co je člověk jako osoba pro stát ???
Bohužel byla bych ráda kdybych se nemusela starat,ale sestra má postiženou dceru ,naštěstí není nijak agresivní je spíše lehce ovladatelná.A jelikož ji sestra měla v pozdějším věku ,tak posledních 20 let jsem se starala o ně o obě,sestra byla také nemocná. Napřed pouze nákupy a větší úklid ,a posledních 10 let plně. Jídlo ,k lékaři ,hygiena.....atd. Jelikož jsem už 14 let v důchodu,tak už jsem obě nezvládala dala jsem neteř do Domova pro zdravotně postižené, sestru jsem doopatrovala v dubnu letos zemřela.Neteř si beru na svátky nebo na odpoledne na vycházky. Je to těžké skloubit ,protože manžel je také nemocný.A co jsem měla dělat ,když nikdo jiný z rodiny nebyl.
Potřebovat pomoc druhých bude postupně stále víc lidí. Přibývá seniorů a také dětí s mentálním a psychickým postižením (jedním důvodem je i to, že zdravotnictví zachraňuje i novorozence, kteří by dříve nepřežili - i ty s váhou okolo půl kila). Je to krásná myšlenka, pomáhat všem potřebným, ale bohužel to vidím tak, že i v tomto náš systém jednou zkolabuje, protože potřebných stále přibývá a práceschopných lidí ubývá. Pracuji téměř celý život ve speciálním školství a takových dětí s kombinovaným postižením, které nikdo nezvládne, bohužel opravdu přibývá. Psycholog a psychiatr si často rady nevědí a rodiče takové dítě odloží do školy na celý den, aby si odpočinuli. Někdy speciální pedagog opravdu přijde z části na to, co dítěti vadí a jak s ním pracovat. Bohužel je část dětí, u kterých se to nezjistí nebo je to i špatným přístupem a výchovou rodiny, která to ale měnit nechce. Mají se v tomto případě pedagogové (většinou ženy) nechat kopat, škrábat, kousat, rvát vlasy? Takového 15 letého pořízka nezvládne jeden člověk, někdy ani dva ne. A co zatím ty ostatní děti? V málo kterém městě je dětská psychiatrie, kterou by šlo v případě záchvatu zavolat.
Samozřejmě nesouhlasím s paní Provazníkovou, ale kdo se tedy má o tyto děti a lidi postarat? Klecová lůžka pro ně byla ještě relativně bezpečná, pokud byli kontrolováni. Ale co teď, když je všude málo pracovníků? Opravdu mají být k takovým lidem přiděleni 2 ošetřovatelé? Kde na to stát vezme?
Já vás chápu i vám rozumím,ale s těmi lidmi se musí počítat ,že tu žijí a je na rodině a státu ,aby udělal, taková opatření ,která by byla schůdná pro obě strany. Myslím, že na ministerstvech a jinde je radilů ,tak ať se podívají ,jak to dělají jinde ve světě.A že těchto lidí přibývá,ani se nedivím. Vždyť se podívejte ,jak se chovají děti v "normálních" školách. Do hlavy se jim cpou hovadiny jako gender a 60 pohlaví ,ale úcta k nikomu a k ničemu.
Nemusíte nechat zabít vlastní dítě,stačí se o něj starat,a ne aby měl dva ošetřovatele,kteří mají za něj odpovědnost.Tady lidé nemají pediatry,zubaře a další specialisty a budeme se přednostně zajímat o tohle?
Představte si ,že se nemůžete z nějakého důvodu starat .Třeba jste zestárl a nebo jste zemřel....Jo, že utíkají z republiky pediatři ,zubaři a vůbec lékaři ,tak to je špatná politika vlády ,za to ti nemocní a postižení lidé nemohou.
A co důstojnost lidí žijících v okolí těchto pacientů ? Příbuzní, nebo i ti pečovatelé ? Mají se od nich nechat mlátit a kopat protože klecové lůžko nebo jiné fyzické omezení není dost humánní ? Problém té ženy co zemřela nebyl v tom, že byla v síťovém lůžku, ale že nebyla dostatečně hlídána a udusila se. Pokud vůbec lze něco takového uhlídat.No a samostatnou kapitolou je otázka zda by pro takto těžké nevyléčitelné případy nebyla důstojnější eutanazie. Já si osobně myslím že ano. Pro tu ženu by jistě bylo lepší zemřít v klidu pod lékařským dozorem, než se udusit vlastním hovnem nebo si při záchvatu vzteku zlomit vaz.
Nevím ,zda máte děti ,ale chtěla bych vás vidět ,jak necháte zabít vlastní dítě. To by se potom mohli nechat usmrtit i staří nemocní lidé ...i vy jednou pokud se dožijete budete potřebovat pomoc.
Já mám na potraviny určitý strop ,co jsem ochotna za určitou věc zaplatit. Pokud je to dražší a může to být i ve slevě nekoupím. Buď se bez toho obejdu a nebo nahradím něčím jiným.Ony ty slevy se vlastně blíží ceně za ,kterou by se to mělo prodávat běžně a i tak jsou věci ,které jsou ještě předražané.Navíc je zde ještě kvalita .
A proč se snižují nároky? Protože si rodiče trojkařů myslí, že jejich potomek má "právo" na to, aby studoval gyml. Nehledě na to, kolik přihlášek se podává. V tom měli komunisti jasno. Kdo měl průměr do 2 mohl podat přihlášku na střední školu, druhá volba byla automaticky učňák. Kdo měl horší průměr než 2, tak prostě putoval na učňák. Proto je tu také takový tlak na doučování na přijímačky.
Ale tak by to mělo být. Já končila ZŠ v roce 1967 a mohli jsme si podat dvě přihlášky na střední školu,pokud jsme se nedostali ,museli jsme hledat ,kde je místo a třeba i na tom učňáku.Kdo měl horší známky ,tak si automaticky psal učňák. Ale tím nechci říct ,že učňák je špatně. Dneska šikovného řemeslníka ,těžko hledat a pokud se najde ,tak platíte"zlatem". Někdo třeba v patnácti není tak dobrý ve škole ,ale pak se může začít učit ,má vždy možnost si tu maturitu dodělat popřípadě i VŠ.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Kdybych byla matka těžce postižené ležící dívky, kterou jsem potkala na praxi, nenechala bych ji oživovat... Ta dívka šla od 6let ze zápalu plic do zápalu plic... Stále lapala po dechu, dusila se... Několikrát ji oživovali a nahodili a trpěla na novo... Několik let, než srdce definitivně selhalo. To je mučení, ne život!
1 odpověď
1
Sledujících
0
Sleduje
1
Sledujících
0
Sleduje
Zde by se museli rodiče domluvit s lékaři ,zda oživovat či nikoli a nechat ji odejít.