Taková dávka emocí... když jde o cyklisty. Myslím, že člověk má jen jednu povahu a když se chová hloupě, nebo bezohledně, nebo nebezpečně jako cyklista... chová se podobně i když zrovna řídí auto, nebo jde pěšky. Takže za mě to není o dopravním prostředku, ale o vzájemné ohleduplnosti... chce to výchovu... pro motoristy občas vidím krátké filmy o zipováni, o délce brzdné dráhy, o smyku, o tom co se stane s tělem při různých nehodách... pro cyklisty jsem žádný takový besipový film neviděla. Líbí se mi jak si Holandsku nebo v Dánsku po městě všude dojedete na kole... když tam jsme, využíváme tento způsob dopravy. V Čechách ty podmínky zdaleka tak dobré nejsou... je to složité pro všechny. Jedno je ale jasné. Ani chodci ani motoristi ani cyklisti z ulic/silnic nezmizí.

Heinem de Haas je zmatený liberál a podobné rozhovory jsou sice v souladu se svobodou projevu, bohužel už ne se zdravým rozumem. Nechápu, proč si Lenka Kabrhelová vybrala člověka, který ignoruje realitu. To má být odborník? Nepamatuji si, kdy jsem na seznamu narazila na pozitivní zprávu... I dnes projedu titulky... a marnost a stres a beznaděj... a do toho ještě tenhle podcast plný lží. ...

Zdá se, že nemáte úplné informace, protože budu psát své zkušenosti z nemocnice, kterou máte mezi svými zdroji. Tato nemocnice má i diabetologickou kliniku a podíl diabetickych pacientů v celem zařízení prevyšuje 50%. Jsem diabetik a patřím mezi pacienty, kteří považují jídlo za jeden z prostředků, kterými se zdravotní stav ovlivnit dá, zrovna v případě cukrovky docela jednoduše. Ovšem tato dieta v místním zařízeni je nevyhovující. Není výjimkou dostat během dne 5 ks běžného pečiva, a rizoto z nikoli z rýže s nižším glykemickým indexem. Mluvila jsem s dietní sestrou mnohokrát, dostala jsem misto části pečiva více zeleniny. A moc dekuji za vstrícnost v ramci možností. Chtěla jsem si zaplatit nadstandard, ale ten bohužel nezajistí lepší jídlo, pouze dostanete toho samého jídla víc. V kavárně nevedou low carb potraviny, prinesla jsem jim i vzorečky pečiva a zákusků od potencionalního dodavatele, bohužel prý neni poptavka. No když 12 let nic takoveho nenabízí asi se moc lídí ptát nebude. Z mého úhlu pohledu, to pro ně znamená určitě nižší marži a pohodlnost. V malé prodejně, která je tam také, vám nabídnou pouze Dia čokoládu a dia Hořické trubičky s odkazem, ze dietu vam poskytuje nemocnice. Rozhodla jsem se vozit si jídlo +-vlastní. Ráda bych to místní neodebírala a zajistila, aby mojí pojišťovně nebylo v tomto případě účtováno. To prý nejde. Takže jsem se s tím přestala trápit a jsem vděčná za dokonalou lékařskou péči, a přátele kteří zaskočí, když něco potřebuji. Ředitelství nemocnice o problému dlouhodobě ví, ale jsou zde jiné priority.

Hm... Rozhodně neodsuzuji člověka, který se tak rozhodne... jen by bylo smutné, kdyby to bylo proto, že by měl pocit, že je na obtíž rodině, nebo hůř je sám v LDNce, že by měl pocit, že už je k ničemu.

Myslím, že to všechno, co se mi přihodí má nějakou přícinu i smysl. Žiju v přesvědčení že bolesti se dají tlumit... a myslím, že utrpení, kterému se budu snažit utéct v tomhle životě mě stejně jednou dožene. ... euthanazie je asistovaná sebevražda.... překročení pudu sebezáchovy, překročení něčeho přirozeného. A taky budování návyku řešit nepříjemné situace "útěkem". Domnívám se, že smrtí nic nekončí. Myslím, že "já" není spojené s tělem. Když člověk přijde o končetinu, neztratí kus "já". Všechny buňky mého těla se během sedmi let kompletně vymění ale "já" zůstává. Ono "já" tedy nemůže být spojené s fyzickým tělem, to vnímam jako nástroj k tomu aby se clověk mohl v tomto světě projevovat.... ať už je ono "já" cokoliv... z vědeckého úhlu pohledu žádná energie nemůže zmizet, může se jenom proměnit v něco jiného. To co jsem zasela, mě stejně dříve, nebo později dožene. Myslím, že to není omezeno na jeden život... nezačínám od nuly, ale od toho co všechno jsem v minulosti udělala, ať už se mi to povedlo, nebo ne.

Možná není potřeba všemu rozumnět. Jsme jen lidi. Když máme někde přidáno, jinde nám k dokonalosti třeba trochu chybí. Nikdy jste si neřekl, "to jsem neměl?", " to jsem zvoral?" . Gabriela je báječná biatlonistka, krásná žena... a určitě dělá věci nejlépe jak umí, (jako každý). Za mě je to víc než dost na to aby mi byla sympatická... připadáte mi na fanouška moc náročný nebo že by tajný nápadník? 😉😎😁

Stáří není pro slabochy. Učit se jazyky, když má člověk čím dál tím větší problém vybavit si ta správná slova, která chce ve větě použít? Malovat, když si levou rukou musíte rozevírat prsty na té pravé, třeba když se učešete, protože samo už to nejde? To není vždy jednoduché.

Naše společnost smrt vytěsňuje. Bohužel, to se dá dělat jen do určitého okamžiku. Pak je najednou člověk sám, nepřipravený, má obavy a strach. A často ani není s kým o tom promluvit.

Smrt je úplně stejně přirozená jako narození. Máme štěstí, že zijeme v zemi, kde se bolesti dají tišit. Alespoň tohoto utrpení může být člověk ušetřený. Jenže to není to jediné co nás v ten čas bude trápit. Človek nechce opustit spoustu věcí. A napadá ho co bude potom? Bude vůbec něco? Začít hledat odpovědi až v takové chvíli je dost pozdě. Nicméně platí, čím lépe člověk žil, tím snáze a klidněji se mu odchází.

Najednou křesťanské " Boží mlýny melou pomalu, ale jistě." , buddhistické učení o příčině a následku, o karmě, nebo čistě lidové jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá nebo co zasadíš, to sklidíš začíná mít hlubší význam.

Ne morálka, ale čistě praktické důvody mohou člověka vést k tomu aby vážil slova když se hněvá, byl štědrý, nemyslel jenom na sebe..... i když pořád tu asi budou obavy z neznámého.... z dobrého života se prostě odchází snáz.

Omlouvám se všem, kterým můj příspěvek připadá těžký... prostě si to myslím 😉😊

To už se seznam zprávy chovají jako laciný bulvár, že přebírají kde co, hlavně když to šokuje? Za druhé, nemohu zachránit vsechny lidi v nouzi, a nechci aby na mě vyskakovali podobně ohavné titulky. Doufám, že to čtou i lidi z redakce!!! A za třetí, nestačím se divit kolik článků stranících Palestině, po tom co sama rozpoutala, vychází.

Myslím, ze nejde o to nechávat volná místa a povinost stát jenom proto, že jsem mladý 🙂. Myslím, že i mladý člověk může být po noční, mohou ho bolet nohy nebo cokoliv jiného, proč by si neměl sednout? Trochu hloupé je, že v tu chvíli kdy se posadíme ( bez ohledu na věk) se ponoříme do mobilu a přestaneme vnímat okolí.

A k tomu ten mezigenerační rozdíl. Generace mojí maminky, si moc o místo říkat neumí. Vyrostla v době, kdy nebyly mobily a kdy se pouštění sednout vyučovalo ve škole jako základ slušnosti. Alespoň na té mojí škole. Řešením je jako vždycky, snaha chápat toho druhého a vzájemná vstřícnost. Naučit se říct si o místo k sezení se dá i v 70, a občas zvednout hlavu od mobilu jde vždycky. 🙂. Pěkně si říct je lepší než ukřivděně koukat říkám mamce. Sem tam může člověk narazit na hulváta, ale těch není tak moc.

To čemu ale moc nerozumím a vidím to hodně často, je maminka s malým dítětem 2- 3 roky, která ho posadí na sedačku a sama stojí s batohem na zádech, nebo taškou v ruce v narvaném metru. Proč se neposadí a nevezme si dítě na klín? Co si o tom myslíte vy? Třeba se dozvím něco co mě nenapadlo 🙂

Milý Vojto, prozradil jste že je vám 45, že umíte naslouchat a že se bojíte, že zůstanete sám. Neprozradil jste, co děláte va svém volném čase, co vás baví a naplňuje... cokoli co by ženu zaujalo a mohla si říct, to by mě taky bavilo, to máme společné, u toho se můžeme lépe poznat. Myslím, že vzájemná inspirace je ve vztahu důležitá. Ženy vás evidentně inspirují, ale čím inspirujete ženy vy? Říkáte, že jste skromný, krásná vlastnost, ale nic se nesmí přehánět, jsme jen lidi, a obal prostě prodává... každý muž vedle sebe chce mít ženu, které to sluší, a každá žena má vedle sebe ráda upraveného, voňavého muže, nemusí být značkové oblečený, ale měl by o sebe dbát ... pokud je něco, co vás baví a jste v tom dobrý, umíte o tom vyprávět pokud se umíte hodit do gala... zdravé sebevědomí přijde samo. A zdravě sebevědomý chlapík si může mezi děvčaty vybírat. Ono umět naslouchat je důležité... trápení se čas od času přihlásí, potom se to hodí... ale přece chceme žít radostný život... co dělá radost vám?... jakou radost můžete do vztahu přinést? Přeji vám do nového roku aby jste našel spoustu činností, které vás budou těšit a k nim i to správné děvče. Mějte se dobře.