Nejsem nic z toho, co bylo v článku uvedeno. Jsem třetí ze čtyř dětí, které se ale narodily během pěti let. Tři děvčata, jeden chlapec. Každé dítě naprosto jiné. Byli jsme parta,která si "vystačila", měli jsme spoustu kamarádů - bydleli jsme na vesnici, kde se v našem dětství na cestě hrála vybíjená a na dovádění na louce či u potoka bedlivě dohlíželi rodiče a prarodiče. Neteře a posléze jejich děti pro velký provoz jen tak tak přecházejí přes cestu, o hrách na ní nemůže být ani řeči. Ano, na svět jsem přišli v různém pořadí, ale rodiče a prarodiče se nám plně věnovali, vychovávali nás a prostředí nás také utvářelo. Kromě mobilů a dalších vymožeností nové doby je třeba věnovat dítěti lásku a pozornost. Ty ho utvářejí v prvé řadě. Nejde nic svalovat na pořadí, ve kterém jsem na svět přišel/a. Snad je tu pro něco jen předpoklad, na kterém se může nebo nemusí dál stavět.
Proč prosím řešíte róby,nehty, vyhublost... Proč se nezajímáte o to, co tito lidé v kultuře a umění udělali? Nebo se u řidiče tramvaje, prodavačky, zdravotníků a dalších profesí taky rozčilujete nad náušnicí v uchu, tetováním po celém těle či účesem? Aby novináři měli o čem psát, potřebují senzaci. A tu jim herci, kteří se rádi předvádějí, poskytují. Mají za to penize. Kdyby se rádi nepředváděli , nemohli by být herci, že.
Ano, zvedejte prkénko, nesedejte si, ale čurejte prosím do otvoru v míse a ne na mísu samotnou. Je pravidlem, že tito estéti, kteří si prkénko před použitím neotřou hygienickým kapesníčkem, který by ve svém zájmu mohli mít v tašce, a nebo mnozí také prkénko nezvednou, počurají záchod tak, že už se nedá použít bez úklidové služby, která ho zase zprovozní... A těmto pracovnicím opravdu nezávidím.
Chodili jsme se dívat na televizi k přátelům tatínka. Rodina se čtyřmi dětmi na televizi dlouho neměla. Eva a Pavel byli úžasní, jejich vystopupení byly vždy nádherným zážitkem. Na ledě absolutní shoda, cit pro hudbu, elegance, přesnost. Velká škoda, že se narodili v tak smutné době. Oni ji nám udělali snesitelnější, byli jsme na ně velice hrdí. Moc jsem jim byla za krásné zážitky vděčná.
Paní Basiková, navrhněte něco, co by nemoc zastavilo. Ta Vaše peprná slova nic neřeší. Kritizovat bez zodpovědnosti za následky je jednoduché. Daleko těžší je rozhodovat a nést zodpovědnost. Těm, kteří musí zakazovat, nařizovat, omezovat, nezávidím. Jsou v situaci, se kterou se nikdy předtím nesetkali. A nikdo z nás netuší, co se bude dít dál. Co byste, paní Basiková, navrhovala poté, kdyby se většina kantorů nakazila od dětí? Už by pak nevadilo, že se žáci neučí? Co byste navrhovala poté, co by se zaplnily nemocnice a onemocněli lékaři? Nastoupila byste za ně?
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Vážený pane Staňku,
Vaše vystoupení bylo ukázkou arogance, sebestřednosti, manipulací s fakty a historií. Nemusím být příznivcem pana Babiše, abych se neptala, jak je možné, že jeden člověk dokáže to, na co nestačí celá vláda s ministry, armádou poradců, senátory a ústavním soudem. To se ho tolik bojíte, že neustále proti němu brojíte? Nebo tvrdíte, že je on vinen vším tím marasmem, který v republice vládne?
2 odpovědi