Tohle je možná problém dnešní společnosti. Politiky určitě. Politici dnes už nemusí pro své voliče dělat nic. Už nemusí nic řešit. Nemusí dělat kompromisy. Nemusí to ani umět. Nemusí být slušní. Nemusí žít ve vzorném rodinném vztahu. Nemusí mluvit pravdu. Společnost to od nich už neočekává. Pro lidi, jako je ten pit***c, který napsal tenhle článek, musí být politik pouze zábavný.
Je to souboj ambicí a eg. Je v tom také spousta hořkosti, pošlapaných kuřích ok a navyřízených účtů. Stošedesátosmičky je mi líto. Škoda, že se to nadalo vyřešit nějak interně. Např. novou (nebo lépe staronovou) dramaturgií, která by pořad odlehčila a vrátila k tomu, co bylo jeho smyslem před 18 lety. Zvýšenou kontrolou vedoucích publicistiky nebo v nejhorším případě výměnou moderátorky.
Mohlo by se zdát, že když se dají čísla na papír, napíše se k tomu, že pocházejí od nějaké nezpochybnitelné instituce jako od Českého vazu pivovarů a sladoven v tomto případě, že to tak být prostě musí. Ale nemusí. Jsou to čísla vycucaná z prstu. Jako už tolikrát. Není problém si dojít kdekoli v republice do hospůdky na pivo za 40 korun.
Sejří mě vědomí, že komora a její prezident, místo snahy o to, aby bylo české zdravotnictví lepší, dělá všechno proto, aby bylo dražší. Myslel jsem, že profesní organizace jsou zakládány proto, aby garantovala kvalitu, odbornost a etické principy práce svých členů. Ne o jejich prebendy. To je přeci úkolem odborových organizací. Odbory ale zdravotníci také maji, ne?
Chápu ČLK jako stavovskou organizaci, která ve schodě svých členů především vytváří podmínky pro výkon lékařského povolání. Která hájí práva a profesní zájmy svých členů, ať už starých nebo těch začínajících. Která zaručuje a nastavuje úroveň odbornosti svých členů a jisté lékařské etikety. Tedy jako něco, co udržuje nebo ještě lépe pozvedá celkovou profesní úroveň naší medicíny. A v tomhle svém účelu a poslání prezident Koubek rozhodně selhává. Selhává dlouhodobě. Celá ta vánoční roztržka byla přeci o přesčasové práci mladých lékařů. Není to nic nového a i komora mohla dávno předložit nějaký konstruktivní návrh na zefektivnění českého zdravotnictví, které by snížilo tlak na přesčasy. Místo toho se prezident Koubek pasoval do role odborového bosse, aby vybojoval zvýšení platů, které se paradoxně dotklo nejvíc těch starších a déle sloužících lékařů. Ti mladí v celém incidentu zůstali jen jako užiteční idioti, kteří budou za pár přidaných šestáků dál sloužit do úmoru. Dlužno poznamenat, že ani ministr Válek (stejně jako žádný z jeho předchůdců) se také mnoho nevyznamenal. Jen si z veřejných peněz koupil trochu času. To ale nepůjde donekonečna.
Není snadné řídit zdravotnictví. Když se o to pokoušel někdejší amatérský zpěvák Adam Vojtěch, a když se i on se nakonec dostal do patové situace, nabídl lékařům, že je poslechne a udělá to, co oni budou chtít. Ve finále chtěl každý doktor něco jiného a velice často se jejich přání vzájemně vylučovala. Je to jako olej na rozbouřené hladině. Každá rozepře se nakonec utiší, když se zaleje prachama. Našima prachama.
0
Sledujících
0
Sleduje
0
Sledujících
0
Sleduje
Zdá se, že se Marie Bastlová (podobně jako Nora Fridrichová) začíná úplně vymykat kontrole. Jednou z nutných novinářských dovedností je jistě nenechat si v rozhovoru utéct hosta z otázky. Ale i tato má své meze. Jsou jimi vedle asertivity také nezbytná alespoň základní slušnost, respekt a pokora. Má-li novinář ještě k tomu trochu šarmu a vtipu, je to jen dobře. Jestli ale Bastlová tuto dovednost kdy měla, tak ji v poslední době vyměnila za sprostost, neurvalost a hysterii. To co předvedla v rozhovoru s panem Pivoňkou bylo za hranou všeho, co si pod pojmy interview nebo rozhovor lze představit. Tady z novinářské etiky nezbylo nic. Přesto to byl ještě slabý odvárek toho, co paní Bastlová předvedla dnes. Jakkoli držím ředitele Součka za nešiku, troubu a zbabělce, dnes to nebyl rozhovor, ale snaha o jeho popravu. Nevím jestli bylo dnešní kamenování Součka motivováno novinářskou kolegialitou, přirozenou ženskou sounáležitostí nebo touhou pomstít kamarádku, ale určitě to bylo poslední Ptám se já, které jsem slyšel.
1 odpověď