Nevím, jestli je to dobrý postup, stále všechno předělávat a přeorganizovávat. Hlavně by se měli motivovat absolventi základních škol, aby šli do učebních oborů. Co to bude platné, když zde budou zástupy manažerů, a nebude k dispozici instalatér, který jim opraví kapající kohoutek a protékající splachování, zedník, který postaví dům, stolař, který vyrobí police nebo pergoly k posezení, zámečník, který by zhotovil různé doplňky a otevřel zaklapnuté domovní dveře?
Článek se mi velmi líbí, až na ten poslední odstavec. Neumím si představit ten chaos, kdyby se zrušila povinná školní docházka. Jako učitel hudby mám možnost sledovat provoz na několika základních školách a mohu říci, že jsem mile překvapen, s jakou péčí jsou děti vzdělávány a opatrovány a ze školy na oběd a pak do družiny, kde si mohou hrát, případně jdou do nějakých kroužků než si je vyzvednou rodiče. Navíc jsou školy pod dohledem státní školní inspekce, takže morální a obsahová úroveň je pod kontrolou. Naprostá většina učitelů dnes už je Mgr., což je samo sebou zajištěním úrovně vzdělání. Já osobně bych si přál, aby dosavadní úroveň byla zachována a myslím si, že málo co v tomto státě funguje tak dobře jako školství.
Záleží na tom, co kdo při cestování hledá. Já bych například při cestování nehodnotil zemi podle kvality jídla a možnosti lyžovat, ale šel bych se podívat do skvělých památek a muzeí, jako je Louvre, kostel Notre Dame, prošel bych se po Montmartru, vystoupal bych na Eiffelovu věž, prošel se podle Seiny a tak dále. Na hezký koncert bych si v Paříži zašel. Prostě , máme každý jiné životní hodnoty.
Já jsem se naivně domníval, že různé škodlivé teorie jako nacizmus nebo komunizmus se již propadly do propadliště dějin, a teď vidím, že ještě žijí. Asi to bude jen kariérní zoufalost těch lidí, kteří se chtějí angažovat v politice, ale v existujících stranách jsou již všechny funkce obsazeny. Tak se dají do služeb kohokoliv, jen aby nemuseli pracovat a mohli se živit žvaněním.
Já se dětí často ptám, jak jim chutnalo ve školní jídelně. Luštěniny - čočka a fazole jsou hodnoceny kladně. Zrovna tak ryby, špagety milánské i boloňské, samozřejmě řízek kuřecí i vepřový. Negativní hodnocení má tvrdé nedovařené maso s omáčkou nebo s rýží, nudle nebo šulánky s mákem. Jak jsem osobně několikrát viděl, porce masa jsou ve školní jídelně minimální, jako by se už předpokládalo, že je děti vyhodí. Čirou náhodou jsem měl možnost se před lety stravovat ve školní jídelně ve městě Romans ve Francii. To byste se divili, jaké dobroty tam děti dostávaly, úroveň hotel Hilton. Já bych tu úroveň a financování školního stravování dal na první místo ve státním rozpočtu. Pro koho tedy žijeme a nač platíme daně?
Upřímně řečeno, podle tohoto článku, tak se ve srovnání s Ruskem až zase tak velmi dobře nemáme. Ve srovnání s platy v Německu a Rakousku se také až zas tak moc dobře nemáme. Největší problém jsou ty supermarkety, které každý týden zdražují zboží a tak mají horentní zisky a uměle tak stále zvyšují inflaci.
Domnívám se, že výše uvedený článek je příliš krátký na to, aby ukázal škodlivost komunizmu. Bylo by třeba popsat hodně papíru a bylo by to několik knih, kdyby se měly popsat všechny negativní věci, které se v letech 1948 - 1989 u nás staly následkem zavedením socializmu - komunizmu. Jak bylo zničeno fungující a ekologické zemědělství na základě rodinných farem, rozvrácen systém soukromých řemeslníků, znárodněny továrny, rozvrácen bankovní systém , lidem ukradeny úspory měnou - výměnou peněz v padesátých letech, atakovány církve a nábožensky smýšlející občané odsuzovaní do vězení, nevýhodné mezinárodní obchodování s tzv. socialistickými zeměmi, nesvoboda, špiclování občanů, nemožnost cestování do zahraničí, tedy kapitalistické ciziny. Myslím si, že tvůrci komunizmu Marx a Engels ani netušili, jakou spoušť v budoucnosti způsobí jejich idealistické úvahy. Přál bych si, aby je Bůh přeposlal z pekla, kde zajisté nyní nevýslovně trpí, např. do Severní Koreje a to na dlouhý čas, aby si to tam pořádně užili.
Historicky vzato: za nástupní plat asi nikdy v historii nešlo uživit rodinu. Vždycky bylo třeba ukázat nějakou snahu a schopnosti a postupně se plat zvyšoval. Když jsem v roce 1970 dostal nástupní plat 1200 korun hrubého, tak bych za to asi rodinu neuživil. Ale po roce jsem dostal 1700 Kčs a to, když se spojilo s platem manželky, tak už stačilo. Je třeba si uvědomit kde žijeme, nejsme v USA. Je také třeba položit si otázku, kdo je důležitější: jestli učitel, nebo policista? Když budou dobří učitelé, nebude třeba tolik policistů, to si myslím já. Takže přeji vyšší platy učitelům a o stupínek méně policistům.
Já bych ještě doplnil, že tak, jak se bydlelo za první republiky v Československu, se bydlelo i v jiných státech, v Rakousku, Německu i jinde. Až v 60. letech se začala stavět panelová sídliště, kde byly samozřejmé i koupelny v domech a postupně si je zaváděli i běžní lidé do soukromých domků. Ale ještě v té době existovaly v městech tzv. pavlačové záchody, které sdílelo i několik rodin. Spaní sourozenců v jedné posteli bylo za první republiky velmi časté, většinou spali dva v jedné posteli, každý měl hlavu na jiné straně a nohy sourozence vedle své hlavy. Vývoj pokročil, postupně jsme dohnali v kultuře bydlení vyspělé evropské státy.
Byl to zakladatel české národní hudby. Před ním tu byly desítky českých skladatelů, ale všichni měli nějakého zaměstnavatele a plnili jejich objednávky, psali absolutní hudbu, nikoliv národní. Smetanův životní příběh je fascinující, jako klavírního virtuóza, jako učitele hudby, jako dirigenta, hudebního organizátora, skladatele devíti oper, mnoha skladeb klavírních, vokálních i komorních, symfonických, vrcholem Má vlast. Svého času byla jeho opera Prodaná nevěsta evergreenem světových operních scén a hrála se po celém světě. Celkem nedávno v Metropolitní opeře v New Yorku. Zatím tu chybí film, který by vystihl to podstatné a samozřejmě aby nebyl encyklopedický, ale zábavný. Příležitost pro další filmové tvůrce!
Já jsem několikrát v životě četl "román ze života skladatele" (Čajkovského, Beethovena a jiných), takže upřímně řečeno 50 procent pravdy a 50 procent fantazie.
Podobně jsem se cítil při sledování filmu o Smetanovi. Tvůrci si vzali nelehký úkol a bohužel ho také nezvládli. Chyběla v tom týmu poučená osobnost, která by ty informace vytřídila, aby to nesklouzlo na úroveň červené knihovny. To množství práce, které Smetana odvedl v době, kdy byl již zcela hluchý, je úžasné. Hlavně ta Má vlast, která je na repertoáru světových orchestrů dodnes, byla tam jen nepatrně zmíněna a intelektuální hodnota tohoto díla svědčí o tom, že autor to měl v hlavě naprosto v pořádku, když ji tvořil.
Myslím si, že tento článek byl napsán s dobrým úmyslem. Nicméně některá tvrzení mi nesouhlasí. Například to, že v roce 1983 byl průměrný plat 3600 Kč. Kdo ho měl? Jedině příslušníci těch preferovaných skupin, především vojáci a policie. Lékaři byli silně podhodnoceni, dále učitelé, běžní dělníci. Můj otec jako provozní stolař vydělával 1400 Kč měsíčně čistého, což odhaduji jako 1800 Kč hrubého. Já osobně jako člen filharmonie jsem měl až do roku 1989 hrubý měsíční plat 2200 Kč, čistého 1700 Kč. Tedy, chci říci, že bylo hůř, než se oficiálně uvádí. Výplata se prováděla dvakrát měsíčně, v polovině měsíce jako záloha a na konci měsíce jako výplata. Vzpomínám si, že jsme měli v domácnosti obálky, kde se dávalo 300 Kč na týden na potraviny a to se nesmělo překročit. Zbytek byl na ošacení, dopravu a bydlení. No, však ono se to zase vrátí, až se navrátíme do náruče Sovětského svazu, o což usilují někteří politici.
0
Sledujících
1
Sleduje
0
Sledujících
1
Sleduje
Voliči, voliči, voliči! Koho si zvolíte, toho tam máte! Problém je asi v tom, že většina voličů nesleduje pravidelně politické dění a v momentě voleb se rozhoduje podle momentálních sympatií. To vědí zkušení političtí hráči a pár týdnů před volbami správně zapůsobí billoardy a pořady v televizi a mají vyhráno. Pak je to pro těch horních 10 tisíc zajímavá hra a pro zbytek národa trpký úděl.